Článek
A divák/posluchač ani moderátor častou nejsou schopni rozhodnout, kdo vlastně lže. Je faktem, že dřívější kamuflování reality politickými „kličkami“ už před nějakou dobou přešlo do čirého lhaní, takže vůči němu je už společnost celkem otupělá a toleruje lži možná až příliš.
Podle jednoho úsloví má každý svou pravdu, takže na jednu stranu je pochopitelné, že se neshodnou zástupci zastávající velmi odlišné názory. Na druhou stranu by mělo být po zevrubné kontrole faktů jasné, kdo má svou pravdu „pravdivější“. Jenže to je v řadě případů docela složité.
Začíná to už samotným vyjadřováním, které není zdaleka vždy (ani u profesionálních novinářů) pregnantní, tj. zcela přesné. Například většina nezávislých médií se shoduje v hodnocení role Ruska na světové scéně a často to vyjadřuje titulky ve smyslu, že Rusko je hrozba nebo nepřítel. Leckdo z toho usuzuje, že takoví autoři Rusko nenávidí. Jenže hrozbou a nepřítelem je Putinův kryptodiktátorský režim, nikoli Rusko jako takové. Je to jen literární hyperbola.
Podobně slýcháme od politiků, že emisní povolenky jsou „ideologie“, která ničí průmysl a v případě ETS2 i domácnosti. Přitom sami tuto údajnou ideologii pod tíhou vědeckých dat a argumentů schválili a zatím nikdo na světě nic lepšího nevymyslel. Pamatujete, jak budoucí zdražení PHM zavedením povolenek (o 3 až 5 Kč) bylo líčeno jako katastrofa? Nejskvělejší politik světa zařídil zdražení trojnásobné a domácnosti zatím nekolabují. Nebo mýtus, že na povolenkách vydělávají překupníci. Dobře se to poslouchá, ale vysvětlete mi, proč na tom nevydělávají producenti, kteří snad líp než překupníci znají svou strategii, výhled a budoucí potřebu. Naštěstí u nás pan Macinka zrušil „klimatickou krizi“, takže není třeba se bát, vždyť u nás ani ty ledovce nemůžou zmizet. A pokud jde o lži, pan Okamura pravil, že současná vláda „zrušila“ pojem dezinformace, protože je přece svoboda slova, a tudíž takový pojem neexistuje. Takže děti vězte, že 2+2=22 je podle naší vlády také pravda.
Pamatujete, jak za minulé vlády ovládly sociální sítě nenávistné komentáře o „pětikolce“ jako podvodu na voličích? Tak dnes je tu „šestikolka“ (ANO, Moto, SPD, Svobodní, Triko a PRO), která kupodivu tyto zanícené kritiky nechává v klidu. Přitom pětikolka se shodovala alespoň v zásadních věcech, dnešní koalice se shoduje především v tom, že své předsedy nevydá do spárů nezávislých soudů.
Typickou ukázku účelovosti argumentace předvedl ve včerejší TV debatě zástupce SPD Ševčík. Místo odpovědi na otázku moderátorky o aktuálním vztahu Čechů a Němců, začal deklamovat fašisty způsobené utrpení vlastencům, pro jistotu několikrát (že mezi nimi byly tisíce Romů, židů a dalších skupin, ba i Němců, pochopitelně nezmínil, stejně jako komunistický teror proti politickým odpůrcům v 50. letech, překvapivě často právě proti vlastencům, kteří bojovali proti fašismu). Strana, která nejvíc mluví o svobodě slova (technicky: zneužívá ji), by nejraději svým odpůrcům tuto svobodu zakázala.
Do nejvyšších pater politiky si prostě většina z nás zvolila party, kterým velí často usvědčení lháři a podvodníci. Je sice těžko pochopitelné, že část společnosti takovým osobám věří víc než profesionálním týmům nezávislých zpravodajů, analytiků a komentátorů, ale nejspíš to souvisí s tím, že realita je příliš komplikovaná, zatímco poselství „Ahoj lidi“ je křišťálově srozumitelné. Obvykle nepravdivé, ale vždy srozumitelné.
No a ti, kteří takové představitele nevolili, musí tuto situaci demokraticky snášet. Můžou sice protestovat, ale to je asi tak všechno, co se proti tomu dá dělat, protože pojmy jako „morálka“, „odpovědnost“, „tolerance“ nebo dokonce „pravdomluvnost“ apod. mají vítězové voleb jen ve volebních programech, někdy ani tam ne. Zbývá jen doufat, že v budoucnu schopní a zodpovědní lídři dokáží s voliči komunikovat na stejné úrovni anebo voliči příště nějakým zázrakem pochopí také širší souvislosti.
