Článek
Většina z nás to má stejně. Nechceme dokonalé Vánoce z katalogu. Nechceme soutěžit o nejhezčí stromek ani nejbohatší nadílku. Chceme jediné: aby děti měly krásné Vánoce. A přitom bychom si přály, aby se v tom všem dalo i dýchat.
Jenže klid se v prosinci vytrácí rychleji než světlo odpoledne.
Vánoce se „nějak“ nestanou
Děti mají Vánoce rády, protože se dějí. Stromek tam prostě stojí. Dárky se zázračně objeví. Cukroví je na stole. Atmosféra je hotová.
Jen málokdo si všimne, že to „nějak“ znamená desítky drobných rozhodnutí, plánování, hlídání času, peněz a energie. Že někdo myslí na dárky týdny dopředu. Někdo řeší, kdo co dostane, aby nikdo nebyl zklamaný. Někdo drží v hlavě seznamy, termíny, nálady i tradice.
A většinou je to žena.
Klid jako další úkol
Vánoce by měly být klidné. To slýcháme pořád. Jenže pro mnoho žen se klid stává další položkou na seznamu povinností.
Uklidnit domov. Uklidnit děti. Uklidnit atmosféru. Uklidnit sebe.
A když to nejde, máme pocit selhání. Protože přece „o Vánocích by se člověk měl cítit jinak“.
Jenže únava se neptá na datum v kalendáři.
Mezi radostí a vyčerpáním
Radost z dětských očí je skutečná. Stejně skutečná jako bolest zad, přetažené nervy a pocit, že už by člověk nejraději na chvíli zmizel do ticha.
Tyhle dvě věci mohou existovat vedle sebe.
Můžeme milovat Vánoce s dětmi a zároveň být unavené.
Můžeme chtít kouzlo a přitom toužit po klidu.
Není to rozpor. Je to realita.
Když se na mámu zapomene
O dětech se mluví hodně. O tom, jak mají mít krásné svátky, vzpomínky, tradice. O mámě se mluví méně. Jako by byla samozřejmou součástí výzdoby. Funkční, dostupná, připravená.
Jenže i ona je součástí Vánoc. Ne servisní personál, ale člověk.
A pokud je úplně vyčerpaná, Vánoce tím netrpí méně – jen se o tom nemluví.
Možná stačí méně
Možná děti nepotřebují dokonalost.
Možná nepotřebují všechny tradice.
Možná nepotřebují mámu, která všechno zvládne.
Možná jim stačí máma, která je přítomná. Ne v běhu. Ne v napětí. Ale opravdu tam.
A možná je letos v pořádku, když něco nebude. Když se něco vynechá. Když se klid nestane cílem, ale malým okamžikem – třeba u čaje, když už děti spí.
Vánoce nejsou zkouška
Nezkouší se, kdo to zvládl nejlépe. Nehodnotí se výkon. Neudělují se body.
Jsou to jen dny. A my v nich nemusíme být dokonalé. Stačí být dostatečné. Přítomné. Laskavé k sobě.
Protože krásné Vánoce pro děti nezačínají u stromku.
Začínají u mámy, která se nemusí pořád držet.
