Článek
Moře, které známe po čuchu
Je jedno, jestli je to Zadar, Makarská nebo Rabac. Sotva otevřeš okénko a ucítíš sůl, borovice a zvuk cikád, něco v tobě se uvolní.
Jako když přijedeš „na své místo“.
Možná ne nejlevnější, možná ne nejdobrodružnější, ale naše.
Proto tam jezdíme znovu.
Ne kvůli originalitě. Ale kvůli pocitu jistoty. Že víme, kde je ten nejlepší burek, že víme, že dětí nikdo neřeší, že večer v kempu voní ryby a repelent.
Dovolená bez překvapení. A právě proto dokonalá.
Na první pohled může Chorvatsko působit „usedle“. Žádná exotika, žádná extra akce. Jenže právě v tom je jeho síla:
- Nejsme tam na návštěvě. Jsme tam doma na pár týdnů.
- Nikdo se neptá, co děláš. Hlavní je, že jsi v moři.
- Děti běhají bosé, nikdo neřeší hluk, a večer usnou jak dřeva.
Chorvatsko je ideální místo pro ty, co už nechtějí nic dokazovat. Jen být. Dýchat. A občas si dát rakiji se sousedem z vedlejšího apartmánu.
Není to levné. Ale za ty nervy to stojí.
Jasně, Chorvatsko zdražilo. Už to není jako před 10 lety. Jenže co dneska je? A hlavně – pořád platí to hlavní:
víme, do čeho jdeme.
Žádná loterie. A to má v dnešním světě cenu zlata.
Každý máme své „Chorvatsko“
Možná je to pro někoho klišé. Ale pro jiné – únik. Tradice. Terapie.
Někdo potřebuje ležet na oblázku. Jiný rybařit. Někdo večer popíjí pod olivovníkem, jiný vyráží na výlety.
Ale všichni tam jedeme za klidem, který si jinde neumíme tak snadno vyrobit.
Závěr? Moře, které ti odpustí, že nejsi dokonalý
Chorvatsko je jako starý kamarád.
Ví, že přijedeš, i když jsi vyčerpaný, bez manikúry, s dětmi, které křičí, a s taškou plnou instantních polévek.
A přesto tě přijme.
Proto se tam vracíme.
Ne kvůli tomu, co tam najdeme. Ale kvůli tomu, co tam z nás odpadne.
