Článek
Proč učitelé odcházejí. A proč za to nemůže jen výplatní páska
Každý rok opustí školství tisíce učitelů. Často potichu, bez dramat, bez transparentů. Prostě odejdou. Do korporátu, do jiného oboru, na rodičák – a už se nevrátí.
A ne, většina z nich neutekla kvůli platům.
1. Únava z bezmoci
Učitel je zodpovědný za děti, výsledky, vztahy, atmosféru ve třídě. Ale zároveň má čím dál méně nástrojů, jak něco opravdu ovlivnit.
– Nemůže nic říct, aby to neurazilo
– Nemůže potrestat, aby to nebylo šikanózní
– Nemůže pochválit, aby to nebyla protekce
Dřív měl autoritu. Dnes je pod drobnohledem. Všechno může být problém. A máloco může opravdu změnit.
2. Výchova, kterou má dělat škola – ale dělat ji nesmí
Rodiče čekají, že škola naučí děti chovat se slušně, řešit konflikty, vážit si práce ostatních.
Ale když učitel řekne „tohle si ke mně dovolovat nebudeš“, je za to kárán.
– Dítě si stěžuje doma
– Rodič píše vedení
– Učitel je obviněn z necitlivého přístupu
Výsledek? Radši nedělat nic. Mlčet. A odejít.
3. Všudypřítomná byrokracie
Učitel učí… 4 hodiny denně. Zbytek času vyplňuje:
– plány, zprávy, individuální vzdělávací plány
– revize IVP, hodnocení, portfolia
– evidence, schůzky, zápisy, tabulky
Výchovná práce? Tvořivost? Zapálení? Není čas.
4. Vztah s rodiči se změnil
Dřív se rodiče ptali: „Jak může moje dítě zapracovat?“
Dnes: „Co jste mu to udělala?“
Učitel není vnímán jako profesionál. Ale jako služba, která musí plnit očekávání klienta. Dítěti se něco nelíbí? Učitel selhal.
5. Kultura podezřívání
Učitel dnes musí neustále hlídat vlastní jazyk, emoce, tón hlasu. Každé slovo může být přeposláno, zaznamenáno, špatně vyloženo.
Neučí se ve svobodném prostředí. Učí ve stínu sankcí.
6. Ztráta smyslu
Mnoho učitelů přiznává: nevím, jestli to, co dělám, vůbec někomu pomáhá.
Děti nečtou. Neumí se soustředit. Nechtějí nic dělat. Rodiče je brání. A škola na všechno jen reaguje.
Časem se z nadšení stane rutina. Z rutiny únava. A z únavy výpověď.
Shrnutí:
Učitelé neutíkají ze škol kvůli výši platu.
Utíkají, protože ztrácejí kontrolu, podporu i smysl své práce.
Bez autonomie, důvěry a jasných pravidel se učit nedá.
