Článek
„Mami, já se nudím.“
Věta, kterou jsme kdysi slyšeli několikrát denně. A která v sobě měla něco krásně otevřeného. Znamenala totiž: pojďme něco vymyslet. Dnes na ni často reagujeme automaticky — pustíme pohádku, dáme mobil, vytáhneme pastelky. Protože nuda se stala strašákem.
Nuda jako ohrožený druh
Dnešní dětství je přeplněné. Kroužky, podněty, obrazovky, hry. Každá minuta má svůj program. A když zůstane chvíli prázdno, dospělí ho rychle zaplní.
Jenže právě v prázdnu se děje něco podstatného. Mozek má čas třídit, spojovat, vymýšlet. Psychologové tomu říkají volně bloudící myšlenky – a právě ty stojí za nápady, které vznikají „z ničeho“.
Když dítě chvíli jen tak kouká z okna, nedělá „nic“. Trénuje schopnost být se sebou. Přemýšlí, představuje si, spojuje věci, které spolu zdánlivě nesouvisí. A přesně tam začíná kreativita.
Dospělí, kteří se bojí nudy
Možná se děti nenudí proto, že my sami to už neumíme.
Jakmile máme chvíli ticho, sáhneme po telefonu. Když nejsme produktivní, máme pocit viny. A tak stejný tlak přenášíme i na děti.
„Musí se učit, rozvíjet, trénovat mozek,“ říkáme. Jenže zapomínáme, že mozek se rozvíjí i v klidu. V momentě, kdy dítě leží na koberci a kouká do stropu, se v jeho hlavě často děje víc než při půlhodině zábavného videa.
Když nuda učí víc než tabule
V mnoha školách se dnes klade důraz na aktivitu. Děti mají projektové dny, skupinovou práci, pohyb, tvoření. To všechno má smysl. Ale stejně důležité je nechat prostor tichu.
Zkušený učitel ví, že když děti chvíli „nic nedělají“, neznamená to, že se neučí. Znamená to, že přemýšlejí.
Že se učí zacházet s vlastní pozorností.
A možná bychom to měli učit i my dospělí — vydržet chvíli nudu, aniž bychom ji zaplnili hlukem.
Jak nudu vrátit dětem
- Nevyplňuj každou minutu. Nech dítě, ať si chvíli samo vymyslí, co bude dělat.
- Neboj se „neproduktivních“ chvil. Ležení na gauči není ztracený čas.
- Buď mu příkladem. Když tě vidí pořád s mobilem, učí se, že ticho je nepříjemné.
- Využij nudu jako startér. „Co bys mohl vymyslet?“ místo „pojď, já ti něco pustím.“
Závěr:
Nuda není nepřítel dětství. Je to prostor, ve kterém se rodí představivost, empatie i schopnost být sám se sebou.
Možná by bylo nejlepší, kdyby si dnešní děti zase občas řekly tu starou větu:
„Mami, já se nudím.“
A my bychom na ni konečně nemuseli odpovídat.
