Článek
První trhliny: když už nemluvíme, ale komunikujeme jen o povinnostech
Začíná to nenápadně. Z „jak ses měl?“ se stane „nezapomeň koupit mlíko“. Z dlouhých večerních rozhovorů zůstanou jen stručné organizační pokyny.
Mlčení je často pohodlnější než konfrontace – ale právě to mlčení vztah dusí.
Druhý krok k odcizení: mizí doteky
Možná si toho ani nevšimnete. Přestanete se držet za ruku na ulici. Polibek před spaním se vytratí. A fyzická blízkost, která byla kdysi samozřejmostí, se změní v prázdné nic.
Tělo si pamatuje. A když přestane dostávat něhu, začne si hledat cestu jinam – nebo zcela otupí.
Třetí fáze: únava místo zájmu
Jeden se vrací z práce a místo otázky „jaký jsi měl den“ slyší „nech mě být, jsem unavený“. Únava je reálná. Ale když se stane trvalou záminkou, vytváří bariéru. Z partnerů se stávají spolubydlící.
Dá se to zvrátit?
Ano – pokud si to uvědomíte včas. Stačí začít maličkostmi: vědomě si vyhradit čas jen na sebe, beze svědků a mobilů. Oživit doteky. Vrátit do vztahu otázky, zájem a zvědavost.
Láska neumírá naráz. A stejně tak ji jde po kouskách znovu oživit.
Závěr: Nečekejte, až bude pozdě
Vztah není stav, je to činnost. Pokud si myslíte, že se „nějak udrží sám“, dřív nebo později zjistíte, že nezůstal. Protože i láska potřebuje péči. Ne jednou za čas. Každý den.
