Článek
1. Škola není strašák
Děti často slyší věty typu „ve škole tě to naučí“ nebo „ve škole si užiješ“. Jenže škola nemá být hrozba ani trest. Pokud dítě doma slyší, že škola je místo, kde bude pod tlakem, odnáší si do první třídy zbytečný strach. Zkuste mluvit o škole jako o příležitosti, ne jako o bojišti.
2. Rituály a samostatnost
Největší problém prvňáčků nebývá čtení nebo počítání, ale praktické drobnosti: převléct se, zabalit si věci, dojít si na toaletu, obstarat si svačinu. Kdo zvládá běžné rituály sám, ten má ve škole jistotu. Před nástupem do školy proto trénujte – oblékání, balení batohu, ukládání věcí na své místo.
3. Předem ukažte cestu
Neznámé prostředí zvyšuje stres. Pokud to jde, projděte si s dítětem cestu do školy, ukažte mu budovu, hřiště, klidně i okolí třídy. Když 1. září přijde, nebude mít pocit, že vstupuje do cizího světa.
4. O škole mluvte otevřeně
Děti cítí, když se rodiče bojí. Pokud sami prožíváte obavy, neskrývejte je, ale ani je nepřenášejte. Můžete říct: „Je to pro nás oba nové, ale věřím, že to spolu zvládneme.“ Upřímnost dítě uklidní víc než naučené fráze.
5. Síla malých úspěchů
První týdny jsou kritické. Každý drobný úspěch – že dítě našlo lavici, že zvládlo diktát, že poznalo nové kamarády – si zaslouží uznání. Chvála posiluje sebedůvěru a pomáhá dítěti vytvořit si pozitivní vztah ke škole.
6. Rodič jako partner
Učitelé nečekají, že rodiče budou suplovat výuku. Ale čekají, že budou partneři. To znamená zajímat se, podporovat, chválit, nastavit jasné hranice. Dítě, které má doma pevné zázemí, zvládne školní začátky bez větších otřesů.
První třída je začátek dlouhé cesty. Pokud dítě odstartuje bez slz a s pocitem bezpečí, vytvoří si k učení pozitivní vztah, který mu vydrží roky. A ten první krok drží pevně v rukou právě rodiče.
