Článek
Od služebníka k mesiáši
Politik býval kdysi zástupcem lidu. Dnes je z něj performer. Nehraje podle pravidel reality, ale podle pravidel popularity. Lidé jako Donald Trump, Vladimir Putin nebo Robert Fico mají jedno společné – nenechávají se rušit fakty. Svět si vytvářejí po svém. Když nesedí čísla, změní čísla. Když nevyhovuje realita, předefinují ji.
A co víc: dělají to bez ostychu. S přesvědčením. Jako by právě jejich verze byla tou jedinou správnou.
Trump: Narcismus jako marketing
Donald Trump je učebnicový příklad narcistní osobnosti. O sobě mluví v superlativech, útoky obrací v reklamu, neustále potřebuje být středem pozornosti. Ale nehraje na inteligenci. Hraje na instinkt. A právě proto se k němu tolik lidí přimyká. Nepotřebují fakta. Potřebují pocit, že někdo „bojuje za ně“ – a Trump ten pocit vytváří bravurně.
Je to narcista, ale efektivní. A v éře sociálních sítí to stačí. Pravda je nudná. Příběh prodává.
Putin: Narcismus se zbraní v ruce
Putin neřve do kamer jako Trump, ale i on žije ve světě, který si vyrobil. Na mapě má Ukrajinu pod palcem, doma potlačuje opozici, ale navenek vystupuje jako mírotvůrce. Je přesvědčený, že ho dějiny pochopí – a ospravedlní. A pokud ne, tak je prostě přepíše.
Je to narcismus tichý, chladný a smrtelně vážný. Ale pořád narcismus. Obdiv k vlastní moci, neschopnost přiznat chybu, kontrola za každou cenu.
Fico: Mesiáš malého národa
Robert Fico není globální hráč, ale jeho ego se tomu blíží. Vnitřní nepřítel? Vymyslí ho. Krize? Využije ji. Pravda? Jen pokud mu slouží. Odpůrce označí za fašistu, média za propagandu. Stejná logika jako u Trumpa, jen v menším měřítku. Slovensko se v jeho podání mění na Ficoland.
A jeho voliči? Milují to. Když není v zemi řád, je aspoň silný muž.
Co to říká o nás?
Možná že narcismus v politice není chyba systému. Možná je to jeho nová fáze. Možná jsme si na ni sami zadělali – když jsme začali volit lídry, kteří nám připomínají influencery víc než politiky.
Nejde už o správu věcí veřejných. Jde o emoce, o identitu, o příběh. Narcistní politici nevládnou přes pravdu, ale přes pocit. A v tom jsou mistři.
Ego vládne světu
Trump, Putin, Fico. Každý jiný, ale všichni hrají podle stejného scénáře: já jsem pravda. Já jsem vůdce. Já jsem systém. A my – voliči – jim to buď věříme, nebo se tomu aspoň přizpůsobíme.
A možná největší tragédie není v tom, že svět řídí narcisté. Možná je v tom, že jsme si na to zvykli.
