Článek
Když děti nečtou, něco je špatně. A nejsou to děti.
Máme školy, kde se víc mluví o emocích než o gramatice. Kde se vymýšlejí barevné plakáty místo toho, aby se učilo. Kde je hlavní důraz na to, aby se dítě cítilo dobře – ale už ne na to, aby něco skutečně umělo.
Výsledek? Každé třetí dítě ve 3. třídě neumí plynule číst. A v páté netuší, kolik je polovina z osmi. Rodiče jsou zmatení, učitelé vyčerpaní, děti frustrované.
Moderní škola bez výsledků je jen kulisa
Reforma střídá reformu. Škola má být prý zábavná, kreativní, bez známek, bez stresu. Jenže když z ní odchází dítě, které neumí základní věci, není to škola, ale drahá herna s diplomem.
Moderní škola není špatně. Ale moderní škola bez fungujícího základu je nebezpečná.
Co se dnes pokazilo?
- Obsah mizí. Mluvíme o hodnotách, emocích, projektech. Ale číst a psát? To je nuda.
- Rodiče přestali věřit učitelům. A místo spolupráce máme podezírání.
- Stát ztratil odvahu říct pravdu. Bojí se říct: některé věci se musí naučit. A že „pohoda“ nestačí.
Tak co vlastně chceme?
Chceme školu, která:
Učí děti myslet i počítat.
Vede k samostatnosti, ne jen k sebereflexi.
Učitele podporuje, ne dusí byrokracií.
Není jen moderní – ale smysluplná.
Chceme, aby děti věděly, ne jen „zažily“.
Co se s tím dá dělat?
- Jasné cíle. Co má dítě znát po 1., 3., 5. třídě? Ať to vědí rodiče, děti i učitelé.
- Zpětná vazba bez cukrování. Slovní hodnocení, které říká pravdu. Ne mlžení.
- Podpora učitelů. Méně papírů, víc času na děti.
- Otevřená komunikace s rodiči. Ne v roli klientů, ale partnerů.
- Důraz na základní gramotnosti. Čtení, psaní, počítání. Bez toho je zbytečné mluvit o „kompetencích“.
Závěr: Chceme víc než školu, která se tváří moderně
Chceme školu, která funguje. Kde dítě umí. Kde učitel ví proč a co učí. Kde rodič nemusí každý večer suplovat celý den.
Moderní školství nestačí. My chceme funkční. Protože z dětí, které neumíme naučit, nebudou svobodní lidé. Jen ztracená generace.
