Článek
Nejdřív: proč ne
1. Pomoc, která živí diktátory
Každý pytel mouky, každé auto s humanitární zásilkou musí projít přes Talibanské úřady. Oni rozhodují, kdo ji dostane — a často to jsou jejich věrní. Mezinárodní pomoc tak posiluje jejich moc i propagandu.
2. Společnost, která pomoc odmítá
Část Afghánců Západ opravdu nenávidí. Na humanitární pracovníky se dívají jako na nepřátele víry. Už se stalo, že ženy z OSN musely být evakuovány, protože místní muži odmítli, aby se dotýkaly raněných žen. Když někdo odmítá být zachráněn, má vůbec smysl mu pomoc nabízet?
3. Kolik utrpení ještě zaplatíme?
Západ do Afghánistánu nalil stovky miliard dolarů. Výsledek? Taliban zpět u moci, práva žen v troskách. Mnoho lidí dnes říká: už dost. Každé další euro jen prodlužuje agónii země, která se nechce změnit.
Ale teď: proč přesto ano
1. Taliban není celý národ
V Afghánistánu žijí miliony lidí, kteří s režimem nesouhlasí. Ženy, které tajně učí. Dívky, které se učí číst po nocích. Muži, kteří riskují život, když pomáhají sestrám a dcerám. Pomoc, kterou pošleme, není pro Taliban — je pro ně.
2. Humanitární organizace obcházejí režim
UNICEF, Lékaři bez hranic i Červený půlměsíc mají své cesty. Pomáhají přímo v terénu, anonymně, bez spolupráce s režimem. Tyto sítě drží při životě tisíce žen a dětí, které by jinak nepřežily.
3. Když se otočíme zády, zhasne poslední světlo
Bez mezinárodní přítomnosti zůstane v zemi jen Taliban a jeho ideologie. Každý kus pomoci, který doputuje k ženě nebo dítěti, je tichým vzdorem proti fanatismu. Přestat pomáhat by znamenalo přenechat zemi temnotě.
Závěr: Pomáhat, ale s otevřenýma očima
Ano, Afghánistán si část svého utrpení způsobil sám. Ale my nejsme povinni platit jejich války – jen rozhodnout, jestli ještě věříme v lidskost.
Pomáhejme chytře: přes nezávislé organizace, přes ženy, které vzdorují, ne přes režim, který je ničí.
Pomoc není slabost. Je to odpor vůči světu, kde smrt má větší hodnotu než život ženy.