Hlavní obsah

Učitel není spasitel. Jen člověk, který už sotva dýchá.

Foto: pixabay.com

Má být psycholog, krizový manažer, terapeut, administrátor a ještě se usmívat. Zachraňovat svět každý den. Nikdo nevydrží, když se od něj očekává zázrak – a přitom mu nikdo nepodává ruku.

Článek

„Buďte empatická.“ – „Ale neztrácejte autoritu.“

Moderní učitel má být všechno. Má chápat úzkosti, ADHD, domácí problémy, hlad, agresi i chaos v rodině. Má být trpělivý, laskavý, vstřícný – ale zároveň pevný a neústupný.

A když se mu to nepovede, přichází stížnosti, hodnocení, inspekce. Protože chyba se dnes odpouští všem – jen ne učitelům.

„Musíte to zvládnout.“ – A kdy si to dovolí nezvládnout?

Když se zlomí dítě, má podporu.

Když se zlomí rodič, dostane volno a poradenství.

Když se zlomí učitel – má prázdniny.

Jenže dovolená není regenerace. Je to pauza, než se znovu postavíte do stejného kolotoče.

Nikdo nepřemýšlí, kolik energie stojí každý den stát před třiceti dětmi, které vás testují, a přitom se tvářit, že svět je v pořádku.

Učitelé nehoří – oni pomalu dohasínají

Nejhorší není křik, chaos ani nevděk. Nejhorší je ticho, kdy přestanete věřit, že to má smysl.

Začnete dělat jen to, co nutně musíte. Přestanete psát projekty, hledat nové cesty, rozdávat nadšení.

Protože už prostě nemáte sílu.

Každé ráno, kdy vstáváte, přemýšlíte, jestli se znovu postavíte před třídu, nebo jestli tentokrát svět může počkat.

Není to selhání. Je to realita systému

Učitel by měl být průvodce, ne záchranář. Měl by inspirovat, vést a podporovat.

Nikdy neměl být tím, kdo zachraňuje všechny – domácí prostředí, trauma, psychiku dětí, rodinné konflikty.

Ale systém na něj klade očekávání, která nejsou lidsky splnitelná.

A tak se učitelé lámou. Ti, kteří měli být plní energie a nadšení, stojí unavení, srdce na dlani, a ptají se:

„Kdo zachrání učitele?“

Pohled zevnitř

Stojím ve třídě. Děti se smějí, hádají, spouští chaos. A já? Chci jim dát všechno – trpělivost, pochopení, prostor, bezpečí.

Ale někdy cítím, jak moje energie odchází. Připadám si, že dávám tolik, a přitom je stále málo.

Chci, aby si lidé uvědomili – učitel není superhrdina. Má své hranice, bolí ho selhání, vyhoření je reálné. A přesto každý den znovu vstává, protože věří, že alespoň jedno dítě se díky němu posune dál.

To je všechno, co může udělat. A někdy je to více než dost.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz