Článek
Ještě před pár lety byl školní ples jednoduchý. Třída, hudba, trochu nervozity, pár trapných tanečních kroků a pocit, že se děje něco výjimečného. Dnes? Produkce. Výkon. Výloha.
Školní ples se proměnil z události pro děti v projekt pro dospělé.
Tradice, která přerostla sama sebe
Ples měl být oslavou společného konce etapy. Něčím, na co se těší děti. Jenže dnes často těší hlavně okolí: rodiče, sociální sítě, očekávání.
Řeší se šaty, make-up, choreografie, světla, fotograf. Méně se řeší, jak se v tom cítí děti, které:
- netančí rády,
- nemají peníze na „odpovídající“ oblečení,
- nesnáší být středem pozornosti,
- nebo prostě chtějí být jen s kamarády.
Ples se stal výkonem. A výkon vždycky vytváří stres.
Když zábava začne bolet
Učitelé to vidí z první řady. Děti, které:
- brečí kvůli šatům,
- hádají se doma kvůli penězům,
- bojí se, že „to pokazí“,
- srovnávají se s ostatními.
Tohle není výjimka. To je nový standard.
Ples už není „pojďme si to užít“. Je to „musí to vypadat dobře“.
Sociální sítě změnily pravidla hry
Dřív ples skončil. Dnes začíná až na Instagramu.
Fotky, videa, porovnávání. Kdo měl hezčí šaty. Kdo lepší vstup. Kdo víc potlesku. Děti se neučí prožívat okamžik, ale hodnotit výsledek.
A to je problém.
Protože škola by měla být místem, kde dítě:
- může něco zkusit a nebýt dokonalé,
- může selhat bez veřejného zesměšnění,
- nemusí být neustále „reprezentativní“.
Ples dnes často dělá pravý opak.
Děti nejsou kulisa
Čím víc je ples „velký“, tím méně je dětský.
Program se ladí tak, aby byl efektní. Ne tak, aby byl bezpečný a přirozený. Zapomínáme, že:
- ne každé dítě chce tančit,
- ne každé dítě chce být focené,
- ne každé dítě chce být součástí show.
Ale tlak je silný. Když nechceš, jsi divný. Když protestuješ, kazíš atmosféru.
Co jsme tím vlastně naučili?
Nevědomky děti učíme:
- že hodnota je v tom, jak to vypadá navenek,
- že emoce se musí schovat za úsměv,
- že stres je normální součást „zábavy“.
To není tradice. To je deformace.
Ne, řešením není ples zrušit
Problém není v plesech samotných. Problém je v tom, co jsme z nich udělali.
Ples může být:
- menší,
- méně okázalý,
- víc dobrovolný,
- víc o dětech než o dojmu.
Může být radostí. Ale jen tehdy, když ho přestaneme používat jako výkladní skříň.
Shrnutí, které bolí
Školní plesy měly děti spojovat.
Dnes je často rozdělují.
Mezi ty, co „na to mají“, a ty ostatní.
Mezi ty, co září, a ty, co se jen snaží přežít večer.
A možná je čas se zeptat:
Děláme to ještě pro děti – nebo už hlavně pro sebe?
