Článek
Kdy se ze školy stal zákaznický pult
Ještě před pár desítkami let byla role jasná.
Škola vzdělávala.
Rodiče vychovávali.
Dnes se tyto hranice rozpadly. Rodiče stále častěji přistupují ke škole jako ke službě, kde mají právo:
- reklamovat známky,
- zasahovat do metod výuky,
- požadovat individuální přístup bez ohledu na možnosti třídy,
- očekávat, že škola „vyřeší“ výchovné problémy, které vznikají doma.
Jenže škola není služba a učitel není zaměstnanec rodiče.
Učitel není osobní trenér jednoho dítěte
Učitel pracuje s třídou. S kolektivem.
Nemůže optimalizovat výuku pro každé dítě zvlášť, reagovat na každou rodičovskou obavu a zároveň udržet smysluplnou výuku.
Přesto se od něj očekává, že:
- přizpůsobí tempo každému,
- bude zároveň přísný i empatický,
- bude motivátor, psycholog, vychovatel i administrátor,
- a ideálně to zvládne bez chyb, bez emocí a bez hranic.
To není profesionalita. To je systémová iluze.
Když rodič zpochybňuje učitele, zpochybňuje školu
Děti velmi rychle pochopí, jak systém funguje.
Když slyší doma:
- „Paní učitelka to přehání,“
- „On tě neměl takhle hodnotit,“
- „Já si to s nimi vyřídím,“
učí se jednu zásadní věc:
autorita je vyjednatelná a pravidla platí jen do chvíle, než si někdo postěžuje.
Škola pak nemůže fungovat jako stabilní prostředí. Mění se v prostor neustálého vyjednávání, kde nejsou jasná pravidla – jen silnější hlasy.
Učitel není zodpovědný za vše
Škola nemůže:
- nahradit rodinnou výchovu,
- naučit základní slušnosti,
- vyřešit nedostatek hranic,
- kompenzovat chaos doma.
Přesto se po učitelích chce, aby to dělali. A když se to nedaří, vina se přesouvá na školu.
To je jeden z hlavních důvodů, proč jsou učitelé frustrovaní. Ne kvůli dětem.
Kvůli neustálému tlaku, že mají nést odpovědnost za něco, co nikdy nebylo jejich rolí.
Profesionální učitel potřebuje hranice
Respekt k učiteli neznamená slepou poslušnost.
Znamená to uznat, že:
- učitel je odborník na vzdělávání,
- rodič je odborník na své dítě,
- a tyto role se mají doplňovat, ne si konkurovat.
Jakmile se z učitele stane servisní pracovník, ztrácí:
- autoritu,
- smysl práce,
- a velmi často i motivaci zůstat ve školství.
Shrnutí
Učitel není servis pro rodiče.
Nikdy nebyl a nikdy být nemůže.
Škola nemá plnit přání, ale nastavovat rámec.
Učitel nemá ustupovat, ale vést.
A rodiče nejsou klienti – jsou partneři.
Dokud si to společnost znovu nepřizná, budou konflikty mezi školou a rodiči narůstat. A odnášet to nebudou učitelé.
Odnesou to děti.
