Článek
1. Těhotenství není vždy dar. Někdy je to vězení.
Zní to tvrdě? Ano. Ale realita tvrdá je. Ne každé těhotenství je chtěné, plánované nebo bezpečné.
Některé vzniknou po znásilnění. Jiné u žen, které už teď přežívají z měsíce na měsíc. A některé jsou tak nečekané, že jejich dopad by rozbil celý život – včetně toho budoucího dítěte.
„Porodit dítě proti své vůli je forma psychického i fyzického násilí.“
2. Psychika žen po nuceném porodu? Trauma na celý život.
Studie Americké psychologické asociace (APA) i dalších organizací ukazují, že ženy, které nemohly podstoupit potrat, trpí častěji depresemi, úzkostmi a PTSD.
Naopak ženy, které potrat podstoupily – i přes počáteční emoce – častěji uvádějí úlevu, smíření a schopnost jít dál.
„Nutit ženu donosit dítě, které nechce nebo nemůže mít, je forma psychického mučení.“
3. Potrat není snadné rozhodnutí. Ale má být možné.
Nikdo netvrdí, že potrat je fajn nebo bezbolestný. Ale svobodná volba neznamená povinnost – znamená možnost.
Každá žena má právo rozhodnout, co unese její tělo, její psychika, její život.
Neexistuje žádný jiný případ, kdy bychom nutili člověka, aby riskoval zdraví pro někoho jiného. Jen u žen to děláme běžně.
4. Zákazy neznamenají méně potratů. Jen víc utrpení.
Země s přísnými zákazy (např. Polsko, některé státy USA) nemají méně potratů. Jen víc ilegálních a nebezpečných zákroků, víc úmrtí, víc zničených životů.
Zákaz neznamená ochranu života – znamená pokrytectví.
5. Potrat jako součást zdravotní péče. Ne morální soud.
Těhotenství není jen otázka hodnot. Je to biologický, zdravotní, ekonomický a psychický proces. Potrat není zločin. Je to medicínský zákrok. A ženy nejsou schránky na plod – jsou lidé.
Pokud uznáváme právo na důstojnost, rovnost a zdraví, pak potrat musí zůstat legální, dostupný a bezpečný.
Závěr: Právo na potrat není o smrti. Je o životě.
O životě ženy. O její budoucnosti. O tom, jestli bude moct žít vědomě, svobodně a bez donucení.
Protože skutečně svobodná společnost se pozná ne podle toho, co ženám dovolí – ale co jim nezakáže.
