Článek
Existuje zvláštní tlak, který visí nad většinou domácností.
Přijde návštěva? Uklidit. Děti si hrají? Za chvíli po nich „srovnat“. Kuchyň? Hlavně ať na lince nezůstane drobek, protože… co kdyby náhodou někdo viděl, že žijeme?
A co když tohle všechno není nutnost, ale předsudek?
Co když je nepořádek v bytě úplně v pořádku?
Všude samý bordel. A taky život.
Běžný den: pracuješ, vaříš, do toho dítě rozhází pastelky, pes přinese bahno zvenku, v koupelně je ručník na zemi, na stole papíry… A ty máš pocit viny.
Ale proč vlastně?
Protože nám bylo vsugerováno, že čistý byt = dobrý člověk. A že ten, kdo má doma nepořádek, je buď líný, nebo neschopný.
Jenomže to je totální nesmysl.
Úklid jako společenská iluze
Úklid je dneska víc než jen věc pořádku – je to symbol hodnoty.
Když se podíváš na Instagram, TikTok, Pinterest… všude samé bílé kuchyně, dokonale složené ručníky a dětské pokojíčky jak z katalogu IKEA.
Realita? Dětský pokoj vypadá jako po výbuchu Lega, obývák jako po večírku a kuchyň po MasterChefovi bez produkčního týmu.
A víš co?
To je v pořádku.
Chaos jako důkaz života
Nepřehánějme to. Samozřejmě není fajn žít ve špíně. Ale chaos není špína. Chaos je kreativita, život, pohyb. Je to:
- dítě, co si hraje a tvoří,
- večeře, co vzniká za pochodu,
- knížka, co leží rozečtená na gauči,
- tvoje ponožky, co leží tam, kde sis potřeboval(a) konečně odpočinout.
Úklid by neměl být metrem naší hodnoty.
A hlavně ne na úkor psychického zdraví.
Co když tě úklid okrádá?
Kolikrát jsi místo odpočinku šla „ještě jen rychle utřít linku“?
Kolikrát jsi řekla dětem: „Ne, teď si nemůžu hrát, musím uklidit.“
Kolikrát jsi šla spát pozdě, protože „přece to tu nemůžu nechat“?
A co když jsi místo toho mohla:
- sednout s knížkou,
- jít se projít,
- dát si vínko a smát se s partnerem,
- nebo prostě jen sedět v tichu a nedělat nic?
Úklid ti tohle nevezme jednou. Vezme ti to každý den. A ani ti za to nepoděkuje.
Standard domácnosti ≠ standard hodnoty
Nejsi lepší člověk, protože máš čisto. A nejsi horší, protože máš chaos.
Nejsi selhání. Jsi člověk. Máš život, práci, rodinu, únavu, pocity. A taky právo na to, že tvoje domácnost nebude vypadat jak z katalogu.
A upřímně – radši přijdu do domu, kde se směje, tvoří a mluví než do sterilní galerie bez stop života.
Závěr? Není důvod se stydět za „nepořádek“.
Naše domovy nejsou výstavní síně. Jsou to živé prostory. A nepořádek není hřích. Je to jen vedlejší produkt skutečného života.
Až tě příště napadne, že „to tu vypadá hrozně“, zeptej se: Vypadá to jako život? Pokud ano, tak je to v pořádku.
