Článek
Autorka ve svém článku tvrdí, že víceletá gymnázia jsou přežitek. Že je to výsada, která rozděluje děti. Že je to útěk před inkluzí. Ale co když je to celé jinak?
Co když problém není v chytrých dětech – ale v tom, že jim nemáme co nabídnout?
Dítě, které se v běžné třídě nudí, které má otázky navíc, které přemýšlí jinak a rychleji – to není problém. To je dar. Jenže dnes jako společnost říkáme: „Počkej si. Zpomal. Nesmíš vyčnívat.“ Jenže proč?
Proč by se měly chytré děti přizpůsobovat systému, který je brzdí?
Víceletá gymnázia nejsou zlo. Nejsou luxus pro pár vyvolených. Jsou záchranou pro děti, které by jinak ztratily zájem, motivaci a radost z poznávání. Ve třídách, kde se výuka musí zpomalovat pro slabší, trpí ti nejsilnější. A to není férové. Není to rovnost. Je to nivelizace – a ne směrem nahoru.
V čem je vlastně „špatné“, že chceme, aby naše děti byly vzdělané?
Čím dál častěji slyšíme: „Víceletá gymnázia prohlubují nerovnost.“ Ale copak vzdělávání je nějaká hra s nulovým součtem? Když jedno dítě dostane prostor pro rozvoj, druhému to něco vezme? Nevezme. Naopak. Společnost, která investuje do schopných, z toho těží. A všichni v ní.
Co když pravý problém není gympl, ale stav základního školství?
Ano, je rozdíl mezi devítiletým dítětem, které čte encyklopedie a řeší zlomky, a dítětem, které ještě bojuje s čtením. To je realita, ne elitářství. Víceletý gympl není útěk před inkluzí – je často útěkem před nefunkčním systémem. Před třídami, kde se učitel víc věnuje zvládání chování než výuce. Kde není čas na individualitu.
Závěr: Neberme šanci těm, kteří chtějí jít dál
Víceletá gymnázia nejsou dokonalá. Ale jejich rušení nic nevyřeší. Nepomůže slabším. Jen omezí ty, kteří by mohli jít dál. A to je skutečný problém. Protože společnost, která trestá výjimečnost, upadá. Chytré děti nejsou hrozba. Jsou naše budoucnost.
