Článek
Máme tu období popřijímačkové a maturitní. A tak klábosení o tom, proč někteří rodiče doslova cpou své děti na víceleté gymply, jak to ubožáci děti zvládají, jak zvládly přijímačky, jestli to má celé vůbec nějaký význam a kdy už se víceletá gymnázia zruší, je ve společnosti teď hodně přítomné a téma hojně diskutované.
Nerovnost, selekce, elitářství
Sama jsem si poslechla o tomto tématu v posledních týdnech hned několik rozhovorů převážně v Českém rozhlase, kde diskutovala poslankyně Zajíčková s exministrem Plagou, v jiném pořadu debatovala trojice novinářů Pokorný, Rychlíková, Klimeš a zaznamenala jsem i nervózní duel šéfky asociace gymnázií Schejbalové s ředitelem EDUinu Hřebeckým (všechny odkazy na rozhovory máte ve zdrojích). A pěkně jsem si je porovnala, smíchala se svojí vlastní zkušeností a vytvořila následující, trochu nahořklý, ale zcela vlastní názorový koktejl.
V rozhovorech velmi často zaznívají v souvislosti s víceletými gymnázii slova jako nerovnost, brzká selekce nebo elitářství. Což jsou slova, se kterými pojím víceletá gymnázia čím dál tím víc i já sama. A částečně souhlasím i s dalším častým názorem, že pokud by tyto děti z víceletých gymplů zůstaly ještě na základních školách, mohlo se na čtyřletá gymnázia dostat víc deváťáků. A šestiletá gymnázia ? To už je pro mne úplný nesmysl a paskvil. Protože v době různých školních vzdělávacích programů na různých základkách je vlastně dítě vytrženo uprostřed druhého stupně a přechází na tento typ vzdělání přímo uprostřed jednoho vzdělávacího období. Pokud bych něco zrušila ihned, tak jsou to právě šestiletá gymnázia. A to obzvlášť v těchto letech, kdy se kvůli demografii nedostává chtěných míst na veřejných gymnáziích pro děti z devítek a rodiče pak musí dotovat gymnázia soukromá.
Ukázalo se, že pokud má běžná základní škola stejné složení dětí z hlediska jejich socioekonomického statutu jako víceleté gymnázium, tak dosahuje v testech velmi podobného výsledku.
Výsledky dětí z víceletých a čtyřletých gymplů jsou stejné
Pro zrušení víceletých gymplů se vyslovuje čím dál více lidí a před jejich znovuobnovením (u nás totiž kdysi byly za první republiky) nás varovala i OECD. Protože státy, kde už léta existují, je po čas zase ruší. Z údajů o výsledcích maturit navíc vyplývá, že studijní výsledky dětí z víceletých a běžných gymplů jsou absolutně srovnatelné. „Ukázalo se, že pokud má běžná základní škola stejné složení dětí z hlediska jejich socioekonomického statutu jako víceleté gymnázium, tak dosahuje v testech velmi podobného výsledku.“ Řekl před dvěma lety ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal a já si toto tvrzení sama ověřila (jak je už mým dobrým zvykem) na číslech.
Z letošních maturit už máme totiž čerstvá data. (A protože Českou školní inspekci je také potřeba občas za něco pochválit, tak tentokrát je to za pěkné a rychlé přehledy výsledků didaktických testů.) Z nich vyplývá, že letos například maturitu z češtiny, kterou musí dělat všichni maturanti, neudělalo 0,2 % maturantů ze čtyřletých gymnázií, 0,2 % ze šestiletých a 0,1 % z osmiletých. Rozdíl je tedy naprosto zanedbatelný na to, že tyto děti studují mezi údajnou elitou dva nebo dokonce čtyři roky navíc. Když to totiž třeba srovnáme se středními ekonomkami, kde je neúspěšnost kolem 2 % nebo zdrávkami či jinými odbornými školami, kde je neúspěšnost až kolem 4 %, tak rozdíl u gymplů mezi víceletými a čtyřletými, kde je to mizivých 0,1 %, určitě nestojí za ty vynaložené prostředky navíc a za to ubírání míst větším dětem. Ekonomicky to tedy nedává moc smysl.
Neúspěšnost u maturitní zkoušky z českého jazyka. Rozdíl ve výsledku mezi studenty víceletých gymnázií a čtyřletých gymnázií prakticky neexistuje. (Zdroj: ČŠI)
Důsledky? Malé děti drtí testy kvůli rodičům a velké děti budou sedět po 34 ve třídě
Jaké má tato předčasná selekce mimo jiné důsledky? Hodně se teď hovoří o přijímačkách na střední školy. Většinová populace si tak představí nervózního deváťáka, který se částečně připravoval doma, možná chodil na soukromé doučování, ve škole s panem učitelem či učitelkou projížděl testy Cermatu, ale už málo z nás vidí malého 11letého školáka v páté třídě, jak o víkendu místo lítání po venku sedí u počítače a drtí Cermatí matiku a češtinu. A zatímco sama naprosto přesně vím (a píšu o tom), že rozřazovací testy pro deváťáky obsahují v matematické části to, co tam patří a co mají mít dětičky v hlavě dle RVP (i když se to snaží někteří domnělí experti vyvracet, ale ti většinou neučí), tak u těch menších dětí zase vím, že ty rozřazovací testy pro páťáky rozhodně celé z učiva prvního stupně nejsou.
Ano, víceleté gymply jsou často ještě větší výběrovka, než velké gymply. Ale učit zbytečně děti něco napřed, aby mohly ze základky přeběhnout mezi samojedničkáře, mi připadá (omlouvám se) docela ujeté. A pak děti v takto nízkém věku vystavovat dost velkému stresu, který by ale za čtyři roky zvládly daleko lépe, mi také přijde mimo mísu. Umím si naprosto přesně představit, že většina anebo aspoň velká část těchto dětiček to dělá jen a jen kvůli svým rodičům, kteří se snaží posilovat svůj sociální status tím, že mají děcko na víceletém gymplu mezi chytřejšími dětmi.
Dalším z důsledků je nyní to, že vzhledem k demografické křivce, která zažívá momentálně pár let svůj vrchol, a malému počtu gymnaziálních míst, se nám spoustu deváťáků, kteří na gymply s vysokým počtem bodů z testů jasně patří, dostávají mimo tento všeobecně vzdělávací proud. Například v Praze sice v těchto dnech radní povolili dokonce do tříd na čtyřletých gymnáziích přidat do každé ještě 4 místa navíc, čili dovolili zvýšit kapacitu třídy na 34 dětí, ale jak se ukazuje z anket v médiích, ředitelé to většinou odmítají.
Upřímně, sama si vůbec neumím představit, jak se v tak přeplněné třídě se 34 dětmi může používat něco jiného než frontálka a promítání prezentací. To musí být učitel génius. A navíc tu jsou rodiny (obzvlášť v hlavním městě) vystaveny kvůli malému počtu míst ve školách situaci, kdy budou muset sáhnout hluboko do kapsy a zaplatit nemalé peníze za školné na soukromých gymplech. Jak říká analytik PAQ Research Jan Zeman: „Koupit si lepší šance.“
Jestli něco zabetonovalo víceletá gymnázia, čili oddálilo nějakou možnost jejich postupného rušení, tak je to právě zavedení inkluze… My máme základní školy, které jsou zatížené nezvládnutou inkluzí, a to je ten hlavní důvod, proč je ten úprk ze základních škol na víceletá gymnázia.
Za úprkem na gymply je také inkluze
Na druhou stranu, abych tu neryla jen do ambiciózních rodičů. Asi se nemůžeme divit, pokud jejich dítě chodí na základní školu, o které se ví, že její druhý stupeň není úplně kvalitní, že se snaží svému dítěti vybrat tu nejlepší vzdělávací cestu. Často rodiče volí také úprk ze základní školy kvůli inkludovaným spolužákům svého dítěte tam, kde nebylo buď dobře zvládnuté začlenění takových dětí do školy a nebo v případně, že někteří ze spolužáků narušují výuku a ve třídě nefunguje anebo špatně funguje asistent.
Tady na tomto místě bych dala mimořádně zapravdu i poslankyni Zajíčkové, která v duelu s exministrem Plagou řekla, že: „Jestli něco zabetonovalo víceletá gymnázia, čili oddálilo nějakou možnost jejich postupného rušení, tak je to právě zavedení inkluze… My máme základní školy, které jsou zatížené nezvládnutou inkluzí, a to je ten hlavní důvod, proč je ten úprk ze základních škol na víceletá gymnázia.“
Jsou oblasti, kde na malé gymply odejde čtvrtina dětí
Jaký přesně úprk to je a kde se tak děje nejčastěji, se můžete podívat na čerstvá data z tohoto školního roku díky projektu DataPAQ (klikněte zde ), která zveřejňuje PAQResearch. V projektu se spojili čeští sociologové, ekonomové a programátoři, z nichž asi nejznámější jméno jen Daniel Prokop. Ti vytvořili uživatelsky přívětivou analýzu, kde se můžete podívat, které kraje, okresy nebo i jednotlivé obce trpí největším útěkem na nižší gymnázia. Z dat můžeme také vyčíst, že ačkoliv se ve Strategii 2030+ hovoří o tom, že se podíl žáků s „mimořádnými studijními předpoklady“, kteří odcházejí na víceletá gymnázia, má pohybovat maximálně kolem 5 až 10 %, tak v některých regionech se ten přesun pohybuje dost vysoko nad tuto mez.
Odchody na víceletá gymnázia v tomto školním 2024/25 po okresech. Jak je vidět, okresy Tachov, Ostrava-město, Plzeň-město nebo Praha a Brno-město, mají útěky na malé gymply největší. Zdroj: DataPAQ
Úspěšnost přijetí na 8letá gymnázia po krajích hovoří o tom, že v Praze, Jihomoravském nebo Středočeském kraji je o malá gymnázia opravdu velký zájem a dostanou se sem zhruba jen dva z pěti uchazečů.
Pokud se pak podíváme, ve kterých oblastech (přesněji jde o ORP) se děti nejčastěji přesouvají na víceleté gymply, tak jsou to postupně Pacov z kraje Vysočina (přes 28%), Konice z Olomouckého kraje (27 % dětí), Telč (19 %), Varndsdorf (18 %) či Rýmařov (18 %), mezi okresy v tomto negativně vede Tachov, Ostrava – město, Plzeň – město , Praha, Brno – město nebo České Budějovice (zde se odchody pohybují od 13 do 15 procent) a v rámci krajů utíkají na víceletá gymnázia děti nejčastěji v Praze, Olomouckém kraji a a Plzeňském kraji (10 – 13 % páťáků).
Odchody motivovaných dětí dělají ze tříd horší studijní kolektivy
Pokud vám tedy ze třídy odejde čtvrtina nebo i pětina k učení motivovaných dětí, kdo vám tam vlastně zbyde? Pokud máte průměrnou třídu s běžným rozložením dětí od šikovných po ty méně šikovné, a to včetně dětí s poruchami učení a nebo dětmi třeba z Ukrajiny, které neumí ještě dobře náš jazyk, pak vám právě odešli takzvaní tahouni a vy máte jako kantor dost velký problém.
Sama za sebe jsem takovou situaci zažila naštěstí jen jednou, a to před mnoha lety jako třídní učitelka. Bylo to v době, kdy se mluvilo hodně o inkluzi a mezi rodiči zavládla panika. A mohu říci, že to vůbec nebylo příjemné. Ze 30 dětí se asi 6 nebo 7 přihlásilo na malý gympl a na druhý stupeň mi tak přišel ochuzený kolektiv. Chytré děti, které zůstaly ve třídě, pak byly, bohužel, většinou ty, které byste za tahouny neoznačili. Byly tiché, neměly tolik kamarádů a ve skupině začaly převažovat děti, které byly průměrné anebo se moc dobře neučily.
Odchod velké části žáků na víceletá gymnázia může vést k poklesu vzdělávacího optimismu učitelů na „zbytkových“ základních školách, kde se soustředí žáci s nízkým socioekonomickým statusem. Učitelé pak mají na těchto školách od žáků nižší očekávání než ve školách nebo třídách výběrových, a tudíž žáci dosahují nižších vzdělávacích výsledků.
V momentě, kdy máte ve skupině takových průměrných až podprůměrných dětí víc, je pak pro učitele o dost obtížnější je motivovat. A navíc vám chybí akceschopní chytrolíni, kteří vedou kolektiv k práci a přemýšlení. Jasně, že se v takové třídě dá učit a pracovat. Ale pro všechny je daleko přínosnější, když vám takové studijně nadané děti systém malých gymnázií neodsává. Obzvlášť, když víte, že jim navíc nic moc nedá. Ve Strategii 2030+ se v této souvislosti hovoří o „poklesu vzdělávacího optimismu učitelů“ a toto označení pokládám sama za dost přesné. Učitel má pan nižší očekávání od dětí, které zůstanou, a to je přece úplně ničivý důsledek těchto odchodů pro všechny. Proto by jich mělo být co nejméně a nebo ideálně vůbec žádné. Ovšem vzhledem k tomu, že většina lidí, kteří o tom rozhodují, mají své ratolesti na víceletých gymnáziích, se nedá očekávat, že si tito „kapři vypustí vlastní rybník“.
...
Pokud chcete dostávat moje texty přednostně, zaklikněte si +sledovat na začátku článku.
Na závěr se můžete zúčastnit ankety ohledně víceletých gymnázií nebo diskutujte pod článkem. Díky za vaše komentáře.
Anketa
ZDROJE:
