Školství nemá na výplaty a peníze se teď vyškrabují, kde se dá. Na prioritu si tu už dávno nehrajeme

Situace s penězi ve školství mi teď připomíná finančně negramotného Pepu, který zjistil, že na konci měsíce nemá na nájem ani na jídlo a tak obchází kámoše a žebrá. Tu mu dá pětikilo Karel, tu Květa. Je to ubohé, nedůstojné a nenormální.

Když jsem nedávno byla na Alive Forum 2025 v Praze, kde jsem před 120 řediteli škol vystupovala v sekci „pohled z praxe“ ohledně revize RVP, přišla za mnou po programu jedna mladá sympatická paní ředitelka základní školy. A protože zřejmě netušila nebo si nevšimla, že jsem jen obyčejná úča a ne žádný zástupce ministerstva školství, bezelstně se mne zeptala, jestli nevím, kdy „už přijdou konečně ty peníze“. Že neví, co má dělat, že nemá na výplaty. Vykulila jsem se a říkala si, jak je tohle v našem relativně bohatém státě možné? Ve státě, který má bronzovou příčku v aktuálním tempu růstu ekonomiky mezi státy EU? Dodala jsem jí, že já s tím opravdu nemůžu udělat vůbec nic, že nejsem z MŠMT a že bohužel nejsem ani Rothschildová.

Teď už je mi ta její otázka po pár dnech jasná. Ministerstvo školství totiž ty peníze nemá a teď je vyškrabuje, kde se dá. Zpráva, která mne v tom dnes utvrdila, říká: „Ministerstvo školství získá 3,2 miliardy korun z rozpočtů dalších resortů. Dalších 500 milionů je nutné najít v nespotřebovaných výdajích, aby instituce (myšleno školy) obdržely finance na listopad a prosinec.“ Podle odborářů chybí na regionální školství, tedy mateřinky, základky i střední školy celkem 3,7 mld a také proto kvůli tomu nedávno vyhlásili stávkovou pohotovost.

Teď tedy začíná postupně vyplouvat na povrch, jak šlendriánsky, neumětelsky anebo (ještě hůř) schválně špatně byl rozpočet pro školy udělán. Jak ministr Bek „kopal“ za školy, za platy učitelů i nepedagogů, když dopustil, aby jim na konci roku chyběly peníze. Slyšeli jste o něčem podobném v jiné vyspělé zemi? Že by neměla na provoz škol nebo nemocnic nebo úřadů? Možná někde v Tramtárii, ale ne v rozvinuté Evropě.

Prosím, můžete mi někdo vysvětlit, jak je možné, že když je tento týden konec listopadu, jak může „přesun prostředků“ na listopad (jak nám řekl v týdnu ministr Bek) probíhat v těchto dnech? Jak může vláda čekat na schvalování peněz až do 19. 11., když ví, že pak dva týdny převod potrvá? To fakt chce kvůli politickému boji s konkurencí (myšleno nastupující vládu ANOfertu „posílenou“ o Diesel stranu) dostat školy do tak nekomfortní situace?

Je to jednoduché. Aspoň pro mne ano. Na školství se prostě kašle. Co jako, že nebude na výplaty a na odměny? Politici mají přeci své jisté, ministr školství Bek určitě zkrátka nepřijde, a to včetně dost nadstandardního bydlení za peníze daňových poplatníků. Já přece chápu, že se musí stavět dálnice, chápu, že se musí nakupovat stíhačky a zbraně, dávat větší peníze do policistů, hasičů a já nevím ještě kam. Ale asi mi nikdo nevysvětlí, jak je možné, že na mandatorní výdaje, čili výdaje povinné, o kterých se ví už skoro rok, tedy peníze ve formě výplat pro pedagogy i nepedagogy, se finance v listopadu a v prosinci musí po kouskách paběrkovat na jiných ministerstvech a odbory kvůli tomu musí hrozit stávkou. Tu půl miliardy, tu čtvrt miliardy…Jako v hokynářství! Chápala bych to, pokud by ministr Bek přišel s nenadálým výdajem, o kterém se dozvěděl teď nedávno. Ale o penězích na platy se přece ví dlouhodobě.

Tuším, že vláda asi počítala s tím, že kuchařky, uklízečky, administrativu a další výdaje budou mít na svých bedrech už touto dobou od září města a kraje, čili zřizovatelé škol. (Sama jsem o tom psala už několikrát a tento krok podporuji.) Ale vzhledem k tomu, že se tak k 1. 9. nestalo, je mi záhadou, proč tedy od září už tyto výdaje nejsou vyřešené.

Docela by mne zajímalo, kolik ředitelů škol zažilo tak infarktové stavy, jako paní ředitelka, která za mnou začátkem listopadu po kongresu zašla. Protože pokud se stát chová ke školám a k lidem, kteří jsou na státních penězích závislí, takto, pokud si neváží ředitelů škol a vystavuje je takovému finančnímu nátlaku, kdo jim bude ty šéfy vzdělávacích zařízení nakonec dělat? Vždyť už teď se kvůli různým komplikacím na místa ředitelů škol hlásí málokdo. Počet uchazečů na jedno ředitelské místo se podle dat ČŠI pohybuje kolem dvou, přičemž někdy (spíš u malých škol) je třeba zájemce jen jeden nebo ani to ne.

Myslím, že právě i tahle šílená rozpočtová politika kašlající na školství, která se tu projevovala během vlády poslední 4 roky opakovaně, aspoň částečně způsobila krach této vlády. Učitelů, kuchařek, školníků, uklízeček, administrativních pracovníků a všech lidí kolem školství jsou totiž stovky tisíc. Když k tomu přidáme i rodiče dětí, kteří tohle vidí, jdeme už do jednotek milionů. No a ti teď nedávno rozhodli. Bohužel.

Pokud chcete dostávat moje texty přednostně, zaklikněte si +sledovat na začátku článku.