Článek
1. Rodičovství jako závod. A kdo zpomalí, prohrává
Dnešní rodiče žijí pod tlakem, který předchozí generace vůbec neznaly.
Jsi doma „příliš dlouho“? Jsi líná.
Nenastoupíš po roce? Nesnažíš se.
Chceš být s dítětem déle než rok a půl? Zbytečně brzdíš kariéru.
Společnost posílá jasný signál: „Mějte děti. Ale rychle se vraťte do výkonu.“
Realita? Musíš být dobrý rodič i dobrý zaměstnanec. Ideálně současně.
2. Soukromé školky rostou rychleji než platy rodičů
Stát řeší nedostatek míst ve školkách roky. A kdo mezitím vyplnil díru? Soukromý sektor.
Dnes není problém najít školku, která stojí:
– 10–15 tisíc měsíčně,
– plus strava,
– plus kroužky,
– plus hlídání navíc.
A kdo to musí zaplatit? Rodiče, kteří nemají jinou možnost.
Ne proto, že by chtěli „luxus“. Ale protože potřebují chodit do práce.
Z byznysu se stala nutnost. Z nutnosti zisk.
3. Stát říká: „Vraťte se do práce.“ Ale podmínky nevytvořil
Politici mluví o podpoře rodin. Realita?
Míst ve školkách je málo.
Flexibilní práce je výjimka.
Zkrácené úvazky – skoro nula.
Všechno stojí na tom, že máma to „nějak udělá“:
• přizpůsobí se,
• zaplatí,
• zvládne.
A když ne?
Tak se ozve věta, která rodiče dokáže dorazit:
„Ale děti jste si pořídili dobrovolně.“
Jako by dítě bylo luxusní koníček, ne budoucnost země.
4. Soukromé školky nejsou problém. Problém je, proč jsou potřeba
Samy o sobě nejsou špatné. Mnoho z nich odvádí skvělou práci.
Problém je v tom, že nahrazují to, co měl zajistit stát:
– dostupnou péči,
– finančně snesitelnou,
– stabilní,
– kvalitní.
Když soukromé školky existují jako doplněk → je to v pořádku.
Když existují jako záchrana systému → něco je špatně.
5. Rodiny nesou náklady, které společnost nevidí
Nejde jen o peníze.
Rodiče platí časem, nervy, zdravím, partnerskými vztahy.
Život se smrskne na logistiku:
Školka–práce–školka–rychle domů–večeře–uspat–zase práce–zase ráno.
Společnost chce po rodičích výkon.
Ale výkon bez zázemí znamená jen vyhoření v tichosti.
6. Buďme upřímní: Máme děti, ale systém na ně připravený není
Česko se tváří, že podporuje rodiny.
Ale realita ukazuje opak:
bezpečné bydlení? drahé.
péče o děti? nedostupná.
podmínky pro návrat do práce? minimální.
ochota firem nabídnout flexibilitu? mizivá.
A přitom všichni víme jednu věc:
Bez rodin se žádná země neudrží.
Bez dětí už vůbec ne.
7. Pokud chceme děti, musíme přestat trestat ty, kdo je mají
Rodiče nepotřebují motivační kampaně, pastelkové brožury a hezké fráze.
Potřebují tři věci:
1) Dostupné školky.
2) Důstojné bydlení.
3) Práci, která jde skloubit s rodinou.
Jestli to stát nezajistí, budou dál vydělávat ti, kdo umí udělat obchod z lidské nouze.
A rodiče budou dál platit – časem i penězi.
