Článek
Škola už dávno není jen o učení
Ještě před třiceti lety se učitel soustředil na učivo. Dnes má být psychologem, terapeutem, mediátorem a často i „náhradním rodičem“. Místo toho, aby se věnoval dětem a rozvíjel jejich schopnosti, topí se v řešení konfliktů, které měly být vyřešeny doma.
Rodiče čekají, že škola zvládne všechno: naučí dítě číst, psát, počítat, ale zároveň mu vštípí disciplínu, slušnost, hodnoty. A když se to nedaří? Vina padá na učitele.
„Moje dítě, moje pravidla“ versus „vaše dítě, vaše starost“
Problém je, že rodiče i učitelé si často vykládají výchovu jako své výhradní území. Rodiče říkají: do toho, jak dítě vychovávám, vám nic není. Učitelé kontrují: když doma nezvládáte základní věci, nemůžeme se pohnout.
Výsledkem je boj o moc, který neprospívá nikomu – a nejméně ze všeho dětem. Ty pak slyší dvě různé pravdy: doma se může všechno, ve škole skoro nic. A zmatek je na světě.
Učitel pod tlakem z obou stran
Učitel dnes stojí na minovém poli. Ministerstvo mu naložilo byrokratickou zátěž, rodiče mu dýchají za krk a společnost čeká, že vyřeší i problémy, které se školou vůbec nesouvisí.
Stačí připomenout banální příklady: dítě přijde do školy bez základních hygienických návyků, bez schopnosti poslouchat nebo respektovat autoritu. Učitel na to upozorní – a místo spolupráce se dočká útoku: vy neumíte jednat s dětmi, to je vaše chyba.
Dítě v ohni křížové palby
Psychologové varují: dítě, které dostává odlišné signály z domova a školy, ztrácí jistotu. Bez jasně nastavených hranic nemůže zdravě růst. A české děti často žijí v chaosu: doma jim dovolí hodiny na telefonu, škola se snaží nastavit pravidla – jenže doma se jim vysmějí: to je přežitek.
Takové dítě se pak učí jediné: že autority jsou k ničemu. A to je cesta do pekel – nejen pro školu, ale i pro celou společnost.
Rodiče versus učitelé? Ne. Rodiče a učitelé.
Je načase říct to nahlas: výchova není ani v rukou rodičů, ani v rukou školy. Je to společný projekt. Učitel může být skvělý, ale pokud doma dítě vyrůstá v prostředí bez hranic, jeho práce vyjde naprázdno. Rodič může být zodpovědný, ale pokud škola nemá autoritu, dítě se těžko učí respektu.
Krutá pravda
Kdo má poslední slovo při výchově? Rodiče. Ale pokud se rodiče tváří, že to „odmaká škola“, tak selhávají nejen učitelé, ale i celá společnost. Škola nikdy nemůže nahradit rodinu. A čím dřív to řekneme nahlas, tím menší bude škoda na dětech.
