Článek
Pamatujete si na svoje školní léta? Vrcholem luxusu byl obložený chleba v ubrousku nebo jablko, které se v aktovce trochu otlouklo. Dnes je ale přestávka na svačinu pro mnohé děti spíše stresovým testem než časem pro doplnění energie.
V lavicích se totiž neodehrává jen výuka, ale i tichý souboj sociálních statusů. A zbraněmi jsou v tomto boji chia semínka, avokádo a designové nerezové boxy.
Krabička jako vizitka rodiče
Jako učitelka vidím ten rozdíl hned po zazvonění. V první lavici se otevírá krabička s pěti přihrádkami: bio borůvky, oříšky, domácí granola a zelenina nakrájená do tvaru kytiček. Je to krásné, je to zdravé, ale je to také jasný vzkaz: „Moje máma má čas, peníze a obrovskou ambici být dokonalá.“
O dvě lavice dál vytahuje kluk zmačkaný sáček s bílým rohlíkem a „junior“ salámem. Sklopí oči a snaží se ho sníst co nejrychleji, aby si nikdo nevšiml. Ten rohlík není jen jídlo. Je to stigma. Je to terč pro tiché poznámky nebo povýšené pohledy dětí, které už v osmi letech vědí, co je to „bio“ a proč je „lepek zlo“.
Šikana v barvách duhy
Možná si říkáte, že přeháním. Ale děti jsou neuvěřitelně vnímavé. Vidím ty situace dnes a denně:
• „Fuj, ty jíš paštiku? To je z mrtvých zvířat a je v tom hnusná chemie,“ řekne holčička, jejíž svačina stála víc než oběd v restauraci.
• „Ty nemáš ty drahé křupky z bio-obchodu? My je máme pořád,“ zazní z jiného rohu.
Není to jen o jídle. Je to o pocitu sounáležitosti. Dítě s tím „špatným“ rohlíkem se začíná cítit méněcenné. Začíná se stydět za to, co mu máma ráno v chvatu připravila. A rodiče? Ti jsou pod neustálým tlakem, aby v tomhle „svačinovém maratonu“ nezaostali, i když na to nemají peníze nebo energii.
Když zdravá strava ničí kolektiv
Podporuji zdravý životní styl, ale odmítám svačinový fašismus. Ve třídě vidím děti, které se bojí umazat si prsty od borůvek, protože „máma říkala, že ta krabička byla drahá“. Vidím děti, které svůj zdravý hummus tajně mění za sušenku od spolužáka, protože prostě mají hlad na něco „normálního“.
Z jídla jsme udělali náboženství a z dětí jeho malé misionáře. Jenže škola by měla být místem, kde se rozdíly stírají, ne kde se zvýrazňují každým soustem.
Prosba k rodičům (i těm s hummusem)
Drazí rodiče, naučte své děti, že obsah krabičky nedefinuje člověka. Že rohlík se salámem neznamená, že je někdo horší nebo hloupější. A vy, kteří nestíháte vykrajovat zeleninu do tvaru kytiček – hoďte se do klidu. Vaše dítě potřebuje energii na učení a pocit, že je v kolektivu přijímané.
Svačina má být palivo, ne nástroj pro šikanu nebo demonstraci bohatství. Protože ty nejlepší věci, které si děti ze školy odnesou, se v žádné krabičce nenacházejí.
