Článek
Superženy jen na oko
Naše kultura ráda vytváří obraz dokonalých matek – žena, která pracuje, vaří, peče, má uklizený byt, šťastné děti a ještě energii na partnera. Jenže za tímhle obrázkem se často skrývá vyčerpání a pocit, že nikdy není dost.
Multitasking není výhra, ale past
Psychologové varují: mozek není stroj. Neustálé přepínání mezi úkoly bere obrovské množství energie. To, co společnost označuje jako „schopnost zvládat více věcí najednou“, je ve skutečnosti cesta k únavě, podrážděnosti a postupnému vyhoření.
Neviditelná práce a mentální zátěž
Kolik mužů ví, kdy má dítě donést výtvarné potřeby, kdy je potřeba koupit nové boty nebo kdy se píše test? Tohle je mentální zátěž – organizace života celé rodiny. A tu nesou většinou ženy, aniž by za to dostaly uznání.
Víkend není odpočinek
Mnohé matky doufají, že víkend jim dá čas nabrat síly. Realita? Nakupování, vaření, úklid, rodinné akce, návštěvy. Dva dny, které by měly být prostorem k odpočinku, se mění v další kolotoč povinností.
Cena za mlčení
Unavená matka není „jen trochu podrážděná“. Je to žena na hraně, která může ztratit zdraví, trpí úzkostmi nebo depresemi. Když vyhoří ona, dopadá to i na děti, vztahy i celou rodinu.
Co s tím?
Prvním krokem je říct nahlas, že multitasking není superschopnost. Je to past. Společnost – a hlavně muži – musí převzít část břemene, jinak budeme mít generaci vyčerpaných matek, které už nemají sílu ani samy na sebe.
Matky nemají být hrdinky na jedno použití. Nemají být tiché stroje, co zvládnou všechno, a přitom se samy pomalu rozpadají. Každá unavená máma je signálem, že společnost selhává – protože se spokojila s tím, že ona „to nějak zvládne“.
Ale pravda je jiná: nikdo by neměl zvládat sám.
Matky nepotřebují květiny na Den matek. Potřebují, aby jejich únava nebyla neviditelná. Aby jim někdo řekl: „Nemusíš všechno. A já tu část vezmu s tebou.“
Teprve pak budou naše děti vyrůstat v rodinách, kde není místo pro vyhoření, ale pro lásku a klid.
