Článek
Nejsme revoluční národ. A to je dobře.
Zatímco jinde jdou lidé do ulic kvůli barvě popelnic, Češi si nejdřív zjistí, co to bude stát, jestli to opravdu bude k něčemu – a pak se o tom pobaví u piva. Neznamená to, že jsme apatičtí. Znamená to, že hledáme střed. Rovnováhu. Funkční řešení.
Tenhle přístup nás držel nad vodou za komunismu, za divokých devadesátek i během pandemie. Nejsme ideální. Ale extrémy nás nedrží dlouho.
Proč se selský rozum dnes vytrácí?
Protože být rozumný je dneska málo sexy. Lidé, kteří křičí, strhnou pozornost. Ti, co zvažují a váží slova, působí nudně. Jenže právě ti druzí budují základy, na kterých může společnost fungovat. Ti první ji jen rozhoupávají.
Selský rozum není hlasitý. Ale je stabilní. A když se ve světě všechno rozkmitá, vrací nás nohama na zem.
Příklady ze života: žádná teorie
• Má smysl zadlužit se na iPhone, když ti chybí na nájem? Nemá.
• Má smysl hádat se s každým, kdo má jiný názor? Ne.
• Má smysl naslouchat lidem, kteří to mají v hlavě srovnané, i když nejsou slavní? Rozhodně.
Tohle všechno není žádná věda. Je to schopnost řídit se v běžném životě tím, co funguje. Ne tím, co zní dobře na Facebooku.
Co nám brání ho používat víc?
Strach z toho, že budeme za „zaostalé“. Touha být moderní, světoví, pokrokoví. Jenže být pokrokový neznamená ztratit rozum. Znamená umět nové věci zasadit do reality. Nepřebírat bláznivé nápady jen proto, že přišly ze Západu. Ale ani nesetrvávat u všeho jen proto, že „to tak bylo vždycky“.
Závěr: Klidná síla uprostřed chaosu
Selský rozum možná nemá titul z Harvardu. Ale má zkušenost, schopnost nadhledu a praktické myšlení. V době algoritmů, echo komor a extremistických návrhů je to možná přesně to, co nás drží nad vodou.
Nepotřebujeme víc výkřiků. Potřebujeme víc lidí, kteří se nebojí říct: Hele, pojďme to udělat tak, aby to fungovalo.
A to, navzdory všemu, Češi umí.