Článek
Sedím na gauči, v jedné ruce svírám hrnek s už dávno studenou kávou, ve druhé telefon. Je čtvrtek večer a já bezcílně procházím Instagram. Znáte ten pocit? Z obrazovky na mě vyskakují usměvavé rodinky v dokonale sladěném oblečení, které právě pózují před hradem v pařížském Disneylandu, staví hrady z bílého písku na Maledivách nebo sjíždějí alpské ledovce. A já cítím, jak se mi pomalu, ale jistě svírá žaludek.
Dívám se z okna na náš mírně neposečený trávník, kde se zrovna suší propíchnutý nafukovací bazének, a na mysl se mi krade ta palčivá, toxická myšlenka: Dělám pro ně dost? Nebudou o něco ochuzené?
Žijeme v době, která z rodičovství udělala výkonnostní sport. Cítíme obrovský, téměř hmatatelný tlak na to, abychom našim dětem neustále „vytvářeli magii“. Máme pocit, že pokud naše letní plány nepřipomínají scénář hollywoodského filmu s rozpočtem menší africké země, jako mámy selháváme. Je to jako snažit se každý den upéct luxusní pětichodové michelinské menu pro někoho, kdo má ve skutečnosti největší chuť na čerstvý chleba s máslem a pažitkou.
Plánujeme ohromující výlety, platíme drahé vstupy do zábavních parků, balíme kufry a stresujeme se v dopravních zácpách. A výsledek? Často jsme my rodiče na pokraji nervového zhroucení, děti jsou přetažené, protivné z přemíry podnětů a celá ta drahá „magie“ končí pláčem na zadní sedačce auta. Sama v tom občas beznadějně plavu. V touze dát dětem to nejlepší totiž často zapomínáme na to, co vlastně skutečněchtějí.
Dětský mozek nemá zabudovanou kalkulačku
Nedávno mě ale něco donutilo šlápnout na brzdu. Byla jsem tak vyčerpaná neustálým vymýšlením programů, že jsem se začala pídit po tom, co na toto naše „moderní rodičovství“ říká věda. Fakta, která jsem zjistila, mi přinesla tak obrovskou úlevu, že jsem měla chuť to vykřičet z okna na celou ulici.
Dětský mozek totiž není bankovní účet. Neměří radost v utracených bankovkách, nepočítá kilometry uražené letadlem a už vůbec nerozezná, jestli má na sobě značkové tričko, nebo poděděné tepláky po starším bratrovi.
Když se podíváme na poznatky o vývoji dětského mozku přímo od odborníků z Harvardovy univerzity, zjistíme fascinující věc. Dětská mysl měří štěstí ve zcela jiných jednotkách:
- v hlubokém mezilidském propojení,
- v nakažlivém smíchu,
- ve volném pohybu,
- v hřejivých paprscích slunce,
- a především ve sdílené pozornosti dospělého.
Skutečné kouzlo se totiž neodehrává před Eiffelovkou. Odehrává se v ten moment, kdy zapnete obyčejnou zahradní hadici a začnete na sebe s dětmi s jekotem stříkat ledovou vodu. V těchto zdánlivě banálních chvílích se v dětském těle spouští naprosto dokonalá chemická laboratoř.
Tyto nestrukturované, uvolněné chvíle aktivují nervové dráhy vyplavující oxytocin(hormon lásky a hluboké důvěry) a dopamin (hormon štěstí a spokojenosti). Přesně tyto hormony pak posilují systémy emoční regulace.
Zjednodušeně řečeno:
Čím více takových obyčejných, uvolněných chvil s vámi dítě zažije, tím lépe bude v budoucnu zvládat stres a vlastní emoce.
Klíčové vzpomínky, které si s sebou naše děti ponesou do dospělosti, nevznikají nutně během velkolepých, drahých a ojedinělých událostí. Tvoří se naopak skrze každodenní rutiny, pocit absolutního bezpečí a opakované momenty, kdy má dítě naši plnou pozornost.
Dvorek jako ta nejpokročilejší neurolaboratoř
Možná si teď říkáte, že to zní moc jednoduše. Ale věda je v tomto ohledu naprosto nekompromisní a stojí na naší straně – na straně unavených rodičů. Výzkumy dlouhodobě ukazují, že to není přemíra organizované zábavy, co naše děti posouvá vpřed.
Prestižní Americká psychologická asociace (APA) vydala řadu zpráv o tom, že volná a nestrukturovaná hra má zásadní vliv na duševní zdraví dětí. Zjistili, že pobyt venku bez přesně daného scénáře a bez přísného dohledu animátorů snižuje hladinu stresu, razantně podporuje kreativní myšlení a zlepšuje celkovou náladu mnohem více než vysoce strukturované a drahé kroužky či dovolené. O podobných závěrech informuje i Americká akademie pediatrů (AAP), která předepisuje „hru“ doslova jako lék na dětskou úzkost.
Budování sebevědomé a šťastné dětské duše je jako pěstování rajčat na balkoně. Nepotřebujete k tomu designové květináče dovezené z Itálie za tisíce korun. To, co semínko potřebuje, aby vyrostlo a přineslo sladké plody, je obyčejná kvalitní hlína, dostatek vody, hřejivé slunce a váš čas, kdy se u něj zastavíte.
Vzpomínky, které se zformují během jednoduchých denních rituálů – jako je společné pečení nedělní bábovky (i když je mouka úplně všude), pojídání levného barevného nanuku na obrubníku před domem nebo stavění bunkru z dek v obýváku – mají obrovskou sílu. Často jsou ve finále mnohem hlubší, silnější a trvalejší než vzpomínky na obrovské události, které se stanou jen jednou za uherský rok a jsou provázené stresem dospělých.
Zahoďte itineráře, největší luxus je vaše pozornost
Když si toto všechno uvědomíte, je to neuvěřitelně osvobozující. Pokaždé, když na mě teď z telefonu vyskočí reklama na „nezapomenutelný zážitek pro celou rodinu za neuvěřitelných 15 000 Kč“, jen se pousměji a telefon zaklapnu.
Váš obyčejný dvorek, ušlapaný trávník za domem nebo nedaleký městský park s pískovištěm totiž nejsou „méně“. Jsou přesně tím prostředím, pro které je vyvíjející se dětský mozek od přírody naprogramován a nastaven.
Nechci tím říct, že výlety a dovolené jsou špatné. Pokud na ně máte finance, energii a dělá vám to jako rodině radost, je to naprosto v pořádku! Ale pokud to děláte jen z pocitu viny, ze strachu, že vaše děti o něco přijdou, zhluboka se nadechněte a dovolte si s tím přestat.
Vaše děti nepotřebují výlet za Mickey Mousem do pařížského Disneylandu. Úplně jim postačí zahradní hadice, levný nanuk, který jim poteče po bradě, a hlavně máma, která tam bude prostě s nimi. Máma, která odloží seznam úkolů, schová mobil do kapsy a bude se smát, když na ni z té hadice zničehonic stříknou.
Dětství není soutěž o nejdokonalejší fotku na sítě. Je to jemná síť utkaná ze společných okamžiků, kdy jsme prostě jen byli. A na to vám stačí mnohem méně peněz, než si vůbec myslíte.
