Článek
Sedím na gauči, venku prší a já mám pocit, jako by na mě zničehonic padla obrovská, šedivá a neuvěřitelně těžká deka. Znáte ten stav? Vlastně se nestalo vůbec nic objektivně strašného. Neprocházím žádnou velkou krizí ve vztahu, děti jsou v pořádku, v práci jde všechno hladce. Uvnitř mě je ale naprosté prázdno. Každý drobný pohyb mě bolí, do očí se mi samovolně derou slzy a mysl mi neustále podsouvá ty nejtemnější možné scénáře.
Celé roky jsem si v podobných chvílích sypala popel na hlavu. „Snaž se víc! Musíš myslet pozitivně. Jsi prostě slaboška, běž si raději zaběhat nebo si zaplať další hodinu terapie,“ opakovala jsem si neustále dokola. Byla jsem skálopevně přesvědčená, že můj mozek je zkrátka nějaký vadný. Že v té mé vnitřní „počítačové centrále“ někdo nešťastnou náhodou přestřihl důležitý drátek a já už budu do konce života bojovat s propady nálad, ochromující úzkostí a tichou depresí.
Většina z nás vyrostla v pevném přesvědčení, že deprese a úzkost představují čistě záležitost hlavy. Že jde o výhradně psychologický problém. Moderní medicína však v současnosti zažívá obrovské zemětřesení a jasně se ukazuje, že jsme celou tu dobu zřejmě klepali na špatné dveře. Co když pohlcující temnota vůbec nepramení ve vaší mysli? Co když se váš mozek jen zoufale snaží zpracovat poplašné zprávy, jež mu vysílá úplně jiný orgán?
Váš neviditelný druhý mozek
Představte si své tělo jako obrovskou mezinárodní korporaci. Váš mozek sedí v nejvyšším patře coby generální ředitel (CEO). Vydává sebevědomé příkazy a domnívá se, že všemu neomezeně vládne. Hluboko v suterénu, ve vašich střevech, se ovšem nachází obrovské oddělení lidských zdrojů a logistiky. A právě tady neúnavně pracují biliony drobných dělníků – vaše střevní mikroflóra (mikrobiom).
Dlouho jsme se mylně domnívali, že tito dělníci pouze pasivně tráví rohlíky s máslem. Omyl! Dnes už s jistotou víme, že mezi střevy a mozkem vede obrovský, superrychlý optický kabel (odborně bloudivý nerv). A komunikace po něm rozhodně neprobíhá pouze seshora dolů, ale především překvapivě zespoda nahoru!
Tušily jste například, že neuvěřitelných 90 až 95 % serotoninu – onoho slavného hormonu štěstí, kvůli kterému lidé po hrstech polykají drahá antidepresiva – se vůbec netvoří ve vašem mozku, nýbrž vzniká přímo v břiše?
Toto úchvatné biologické propojení vědci nazývají osa střevo-mozek. A právě na ni se zaměřila rozsáhlá studie publikovaná v prestižním odborném periodiku Journal of Affective Disorders. Vědci podrobili detailní analýze přes 17 000 dospělých. Pečlivě zkoumali, co tito lidé jedí a jak se po psychické stránce cítí. Výsledná data byla natolik jednoznačná, že z nich doslova spadla brada i těm největším skeptikům z oboru psychiatrie.
Obyčejný jogurt jako štít proti smutku
Výzkum nade vší pochybnost prokázal, že lidé, kteří do svého jídelníčku pravidelně zařazují potraviny přátelské ke střevům – jako jsou probiotika, prebiotika nebo i úplně obyčejný bílý jogurt – trpí signifikantně nižší mírou deprese.
Nešlo přitom o žádnou statistickou náhodu u pár jedinců. Tento vzorec se zřetelně opakoval napříč všemi podskupinami obyvatelstva. Proč je toto zjištění tak nesmírně důležité? Definitivně totiž dokazuje, že deprese nepředstavuje pouze izolovanou poruchu mozku. Je to systémové onemocnění celého organismu, na které má naprosto zásadní vliv náš imunitní a trávicí systém.
Jak to ti malí dělníci ve střevech vlastně dokážou?
- Továrna na dobrou náladu: Váš mikrobiom není jen obyčejná trávicí trubice. Je to obří chemická laboratoř aktivně vyrábějící neuroaktivní látky. Pokud ve střevech sídlí ty správné, „hodné“ bakterie, posílají po onom optickém kabelu do mozku zprávy plné klidu, uvolnění a radosti.
- Krotitelé stresu a paniky: Vaše střeva přímo ovlivňují ústřední stresový systém těla, takzvanou osu HPA (osa hypotalamus-hypofýza-nadledviny). Nachází-li se vaše trávení v nepořádku, stresový systém zůstává neustále v nejvyšší pohotovosti. Tělo je permanentně zaplavováno kortizolem a vy se cítíte bezdůvodně vyčerpaná a úzkostná.
- Hašení vnitřních požárů: Pokud se stravujeme nezdravě, ve střevech rychle převládnou nepřátelské bakterie. Ty začnou agresivně narušovat střevní stěnu, čímž umožní nebezpečným toxinům pronikat přímo do krve. Tělo na tuto hrozbu reaguje spuštěním zánětu. A právě chronický zánět je podle moderní medicíny jednou z hlavních biologických příčin hlubokých a vleklých depresí.
Jak správně nakrmit své strážné anděly
Když mi tyto hluboké souvislosti konečně došly, pocítila jsem obrovskou úlevu. Můj vleklý smutek neznamenal, že jsem slaboška! Znamenal jen to, že moje vnitřní zahrada zkrátka vyschla a moji malí pomocníci neměli z čeho vyrábět pocit štěstí.
A co je na tom všem vůbec nejkrásnější? K radikálnímu přepsání nálady nepotřebujeme podstupovat složité operace ani ležet dlouhé roky na pohovce u psychoterapeuta. Stačí jen začít svému tělu vědomě posílat ty správné posily. Nevnímejte to jako další svazující a přísnou dietu. Berte to spíše jako laskavé rozmazlování své tajné továrny na štěstí:
- Zamilujte se do kyselého: Obyčejný bílý jogurt s živými kulturami, kefír, podmáslí nebo poctivé kysané zelí – to všechno představuje zástupy nových, nadšených dělníků (probiotik), kteří okamžitě nastoupí do směny a začnou pro vás pilně vyrábět serotonin.
- Nakrmte je vlákninou: Aby tito dělníci ve zdraví přežili a prosperovali, potřebují pochopitelně jíst. Jejich přirozenou potravou jsou prebiotika – zjednodušeně řečeno kvalitní vláknina. Ovesné vločky k snídani, čerstvé jablko ke svačině nebo hrst luštěnin v polévce zafungují jako naprosto prvotřídní palivo.
- Přidejte talíři barvy: Zapomeňte na drastické vyřazování celých skupin potravin. Soustředěně myslete spíše na to, co můžete do jídelníčku naopak přidat. Čím barevnější váš talíř bude (tedy čím více druhů zeleniny a ovoce obsáhne), tím pestřejší a odolnější bude i vaše vnitřní vojsko.
Lidská psychika je nesmírně křehká a my ženy na svých bedrech velmi často neseme tíhu celého světa. Pokud se právě teď necítíte dobře a máte svazující pocit, že na vás padá tma, nebuďte na sebe zbytečně přísné. Zastavte ten zničující vnitřní monolog o tom, jak všechno kolem děláte špatně.
Možná si stačí jen plně uvědomit, že vaše tělo je nádherný, dokonale propojený zázrak. A někdy ten vůbec nejlepší a nejlaskavější krok k uzdravení vyčerpané duše začíná u úplně obyčejného bílého jogurtu k zítřejší snídani. Zkuste nakrmit své vnitřní strážné anděly. Uvidíte samy, že se vám za to už brzy vděčně odmění klidnější myslí a upřímným úsměvem, který se vám po dlouhé době znovu vrátí na tvář!
P.S.
Děkuji, že jste dočetly až sem! Pevně doufám, že až si zítra k snídani s chutí otevřete kefír nebo jogurt, pocítíte jen hlubokou úlevu z vědomí, že se o svou duši staráte tím nejlaskavějším možným způsobem. Pokud vám tento malý vhled do světa vnitřních strážných andělů a blížícího se konce psychologického sebeobviňování pomohl uvidět pomyslné světlo na konci tunelu, budu moc ráda za vaši případnou podporu. I drobný symbolický příspěvek v ceně jednoho poctivého kefíru mi umožní dál sledovat fascinující vědecké studie a přinášet vám fakta, jež nám všem vracejí úsměv do tváře. Odkaz najdete níže.
