Článek
Znáte ten plíživý, zlověstný pocit. Začne to většinou docela nevinně. Nejprve jako lehké, nepříjemné pnutí za krkem nebo podivně tupý tlak za jedním okem. Snažíte se to ignorovat. Dáte si další kávu, usmějete se na kolegyni v kanceláři nebo na děti doma a namlouváte si, že to přejde. Jenže ono to nepřejde. Do hodiny se z toho lehkého pnutí stane neviditelný svěrák, který vám drtí lebku, a s každým úderem srdce vám hlavou projede pulzující, oslepující bolest.
Nastupuje starý známý krizový scénář. Zrušíte všechny plány. Pokud to jen trochu jde, zamknete se v ložnici, zatáhnete závěsy, aby dovnitř nepronikl ani paprsek světla, a poprosíte rodinu o absolutní, hrobové ticho. Z poličky vytáhnete osvědčené platíčko záchrany, spolknete dvě růžové pilulky a se zavřenýma očima čekáte, až ten chemický zázrak zabere.
Takhle to dříve fungovalo. V poslední době si ale možná všímáte něčeho děsivého. Tma už není tak milosrdná. Ticho nepomáhá. A prášky, které vás dříve spolehlivě vracely do života během dvaceti minut, najednou polykáte jako lentilky a neděje se… vůbec nic. Bolest se drží jako klíště a vy v té ztemnělé místnosti propadáte zoufalství a pocitu viny, že zase nefungujete jako máma, partnerka nebo kolegyně. Ptáte se sama sebe: Co dělám špatně? Proč už mi nic nezabírá?
V prvé řadě platí, že nás naše tělo nezrazuje. Ono na nás křičí. A my se celou dobu snažíme vypnout požární alarm tím, že přes něj přehazujeme deku, místo abychom se podívaly, kde v domě vlastně hoří.
Vědci a neurologové totiž v posledních letech bijí na poplach. Ukazuje se, že ty nejtěžší a nejčastější bolesti hlavy a migrény často vůbec nesouvisí s tím, že by nám snad v mozku chyběl ibuprofen. Pramení ze zdánlivě banálních, každodenních spouštěčů, které tiše sabotují naši nervovou soustavu.
Zrádná past zvaná bolest hlavy z nadužívání léků
První obrovský „aha moment“ přichází s odhalením paradoxu, který zní skoro jako špatný vtip farmaceutického průmyslu. Co když je pilulka, po které v agónii saháte, ve skutečnosti přesně tím důvodem, proč vás zítra bude hlava bolet znovu?
Tento fenomén je v neurologii dobře známý a nese zkratku MOH (Medication-Overuse Headache – bolest hlavy z nadužívání léků). Ukazuje se totiž, že pokud berete volně prodejné léky proti bolesti hlavy (obsahující paracetamol, ibuprofen či triptany) více než 10 až 15 dní v měsíci, váš nervový systém se na ně adaptuje a začne být přecitlivělý.
Představte si to jako tělo, které zapomene, jak samo hasit oheň, protože spoléhá na to, že to uděláte vy zvenčí. Jakmile hladina léku v krvi klesne, mozek okamžitě vyvolá další obrovskou bolest hlavy. Jen proto, aby vás donutil vzít si další dávku.
Jste v pasti. Jedinou cestou ven je provést pod dohledem lékaře takzvaný „detox“ – na pár týdnů prášky úplně vysadit a přetrpět prvotní zhoršení, aby se mozek mohl znovu „restartovat“.
Neviditelná smyčka: E-mailová apnoe a zamčená čelist
Pokud si teď říkáte: „Ale já tolik prášků nepolykám, a stejně trpím!“, pojďme se podívat na druhého tichého zabijáka. Tím je naše chronické, neuvědomělé napětí. Žijeme v době, kdy naše těla permanentně připomínají k prasknutí napjatou kytarovou strunu.
Slyšely jste někdy o e-mailové apnoi? Zní to zvláštně, ale dělá to téměř 80 % z nás. Když čteme stresující zprávu od šéfa, sledujeme napínavé zprávy nebo řešíme konflikt na sociálních sítích, podvědomě zadržujeme dech. Nedýcháme. Naše ramena vyjedou nahoru k uším, krční svaly ztuhnou na kámen a do mozku přestane proudit dostatek kyslíku.
K tomu se přidává noční démon jménem bruxismus (skřípání a zatínání zubů). Často o něm ani nevíme. Jdeme spát vyčerpané s hlavou plnou starostí a celou noc podvědomě třeme zuby o sebe takovou silou, jako bychom žvýkaly kameny. Tím extrémně přetěžujeme čelistní kloub. Studie publikovaná v The Journal of Headache and Pain jasně spojují toto nadměrné svalové napětí v obličeji a krku s rozvojem těžkých tenzních bolestí hlavy a migrén. Svaly krku a hlavy jsou totiž úzce propojené. Když celou noc zatínáte čelist, je to pro vaši hlavu stejná zátěž, jako byste uběhla maraton.
Hořčík: Chybějící kousek skládačky
A pak je tu jeden čistě biologický prvek. Něco, co naše tělo ve stresu spaluje doslova raketovým tempem, a my mu to zapomínáme vracet. Magnesium neboli hořčík.
Když jsme ve stresu, tělo hořčík ve zvýšené míře vylučuje močí. A protože naše půda už dnes zdaleka neobsahuje tolik minerálů jako dřív, z běžné stravy ho přijímáme žalostně málo. Podle klinických přehledů týkajících se léčby migrény má téměř polovina pacientů trpících těžkými migrénami dlouhodobý a hluboký deficit hořčíku.
- Proč je to takový problém? Hořčík funguje jako přirozený relaxant nervů a svalů. Brání tomu, aby cévy v mozku křečovitě reagovaly na stresové podněty. Bez něj je náš nervový systém jako obnažený elektrický drát – stačí sebemenší jiskra (ostré světlo, stres, vůně parfému) a mozek vyhlásí obrovský požár v podobě migrény.
Cesta ze tmy zpět na světlo
Znamená to, že se z tohoto bludného kruhu nedá vystoupit? Samozřejmě že dá! A to je ta nejkrásnější zpráva. Nemusíte být doživotní zajatkyní zatažených závěsů. Stačí jen přestat hasit požáry a začít hledat ty pomyslné doutnající jiskry včas.
Co reálně zafungovalo mně osobně, když jsem byla na úplném dně svých sil?
- Naučila jsem se dýchat: Dala jsem si na stůl v práci lístek s nápisem „DÝCHEJ“. Vždy, když se na něj podívám, svěsím ramena od uší dolů a zhluboka se nadechnu do břicha. Je to neuvěřitelně prosté, ale ta okamžitá úleva pro krční páteř je k nezaplacení.
- Přidala jsem správný hořčík: Zapomeňte na šumivé tablety ze supermarketu za pár korun, které tělo z velké části bez užitku rovnou vyloučí. Pořiďte si kvalitní, vysoce vstřebatelné formy hořčíku (jako je bisglycinát nebo malát) a užívejte jej pravidelně, nejen ve chvíli, kdy už nastupuje bolest.
- Vědomě uvolňuji čelist: Během dne se schválně kontroluji, jestli nemám zuby křečovitě semknuté k sobě. A pokud mě ráno bolí čelistní klouby, nestydím se spát se speciální silikonovou dlahou, kterou mi udělal zubař. Od té doby se četnost mých ranních migrén snížila na polovinu.
Být ženou, mámou, partnerkou a profesionálkou je v dnešní zrychlené době extrémně náročné. Naše tělo to ví. A migréna je často jen jeho posledním zoufalým pokusem donutit nás, abychom se konečně zastavily. Není to vaše vina. Nejste slabá ani přecitlivělá, pokud vás bolest občas srazí na kolena.
Odpusťte si ten nepořádek v kuchyni. Zrušte s klidným svědomím odpolední schůzku. Zkuste se zaměřit na to, jestli během dne dýcháte, doplňte chybějící minerály a naslouchejte svému tělu ještě předtím, než začne křičet o pomoc tou děsivou, oslepující bolestí. Zvládnete to. Jsme v tom totiž všechny spolu!
P.S.
Věřím, že největší kontrolu nad svým zdravím a životní vitalitou nezískáme neustálým polykáním chemických tlumičů, ale v momentě, kdy plně pochopíme a odstraníme ty nejhlubší civilizační spouštěče, které drtí naši biologii. Abych mohla i nadále bourat mýty o nevyhnutelném utrpení z chronických migrén a psát o tom, jak si udržet jasnou mysl a zářivou energii díky vědě a selskému rozumu, potřebuji vaši pomoc. I drobný příspěvek je pro mě hřejivým signálem, že moje práce dává smysl a že vás baví odkrývat pravdu o tom, jak fascinující kontrolu máme nad vlastním nervovým systémem.
