Článek
Jsou tři čtvrtě na tři ráno. Probudí vás partner, který se vedle vás neklidně převaluje a tiše heká bolestí. Když rozsvítíte lampičku, uvidíte, že má palec u nohy oteklý, zarudlý a lesklý jako zralé rajče. Nesnese na něm ani dotek té nejtenčí letní přikrývky. Cesta na toaletu připomíná chůzi po žhavém uhlí.
Ráno následuje nevyhnutelná cesta k lékaři, krevní testy a za chvíli už držíte v ruce papír s jasnou diagnózou: dna.
Možná jste si, stejně jako já, doteď myslely, že dna (odborně arthritis uratica) je jakási středověká „nemoc králů“. Choroba těch, kteří to přehánějí s pečeným masem a zapíjejí ho litry těžkého vína. Představujeme si krále Jindřicha VIII., jak s obvázanou nohou křičí na služebnictvo. Realita 21. století je však mnohem prozaičtější. Dna může postihnout kohokoliv, často trápí i ženy po menopauze, a s pouhým přejídáním toho má společného mnohem méně, než se traduje.
Většinou si oddechneme. Dobře, je to zkrátka metabolismus. Nasadí se léky, omezí se uzeniny, přidá se čistá voda a bude to v pořádku. Oteklý palec přece nikoho na životě neohrožuje, říkáme si.
Zde ale přichází bod, ve kterém mnozí z nás (i našich blízkých) dělají tu nejnebezpečnější chybu. Přestaneme dnu brát vážně. Tím však otevíráme dveře mnohem temnějšímu a tiššímu nepříteli, který na oteklý palec vůbec nečeká.
Neviditelné střepy v našem krevním oběhu
V prvé řadě si musíme vysvětlit, co se v těle při dně vlastně odehrává. Naše tělo přirozeně produkuje kyselinu močovou. Jde o běžný odpadní produkt. Zdravé ledviny ji zkrátka přefiltrují a přirozeně vyloučí z těla. U lidí trpících dnou však tento úklidový mechanismus selhává. Kyseliny močové se buď tvoří příliš mnoho, nebo ji ledviny nestíhají odbourávat.
A v tu chvíli nastává skutečný problém. Kyselina močová se v krvi začne srážet a tvořit mikroskopické krystalky.
Představte si tyto krystalky jako miniaturní, ostré střepy skla, které jsou krví roznášeny po celém těle. Jakmile se tyto „střepy“ usadí v kloubu (nejčastěji právě v onom nešťastném palci u nohy), imunitní systém zpanikaří.
Vyšle na místo armádu bílých krvinek, aby vetřelce zničila. Vznikne masivní zánět, otok a šílená bolest – přesně tak, jak detailně popisují odborné texty o dně a revmatologii.
Co se ale děje s těmi střepy, které se do kloubu nedostanou a dál kolují v našich cévách? Zde se dostáváme k jádru celého problému. Tyto ostré krystalky zevnitř mikroskopicky dráždí a poškozují výstelku našich cév. Udržují tak tělo ve stavu permanentního, doutnajícího zánětu.
Jak upozorňují experti v prestižním medicínském žurnálu The Lancet, tento chronický zánět cév představuje dramatické riziko pro náš kardiovaskulární systém. Není to „jen palec“. Jde o tikající bombu, jež může vést k infarktu myokardu nebo mozkové mrtvici. Lidé s dnou čelí statisticky výrazně vyššímu riziku závažného srdečního selhání než zbytek populace.
Obyčejná pilulka se superhrdinským pláštěm
Když jsem si tuto skutečnost uvědomila, přepadla mě obrovská úzkost. Říkala jsem si, že teď musíme okamžitě začít hledat speciální a drahé léky na ochranu srdce!
Přesně v tu chvíli však přišel kýžený zvrat. Objev, který mě donutil zhluboka a úlevně vydechnout. Vědci začali analyzovat data milionů pacientů s dnou, aby zjistili, jak je nejlépe chránit. A narazili na něco, co měli celou dobu přímo před očima.
Lékaři pacientům běžně předepisují staré, známé a velmi dostupné léky na snížení hladiny kyseliny močové – jako je například alopurinol. Tento lék zjednodušeně funguje tak, že v těle zablokuje samotnou továrnu na výrobu kyseliny močové, jak elegantně vysvětlují běžné farmakologické přehledy. Krystalky (ony nebezpečné střepy) se přestanou tvořit a palec přestane bolet. Případ uzavřen.
Vědci však zpozorněli. Když totiž zanalyzovali data stovek tisíc pacientů užívajících tyto běžné léky, odhalili naprosto fenomenální vedlejší efekt.
Ukázalo se, že tato nenápadná pilulka funguje zároveň jako dokonalý ochranný štít pro srdce. U pacientů, kteří poctivě užívali svůj lék na dnu a dlouhodobě dosahovali nízké hladiny kyseliny močové, se dramaticky snížilo riziko infarktu či mrtvice.
Zametání ulice, které zachraňuje životy
„Jak je možné, že lék na oteklý palec zachrání srdce?“ ptala jsem se sama sebe.
Je to vlastně neuvěřitelně logické. Tím, že lék z krevního oběhu doslova vymaže pomyslné „skleněné střepy“, si mohou cévní stěny konečně odpočinout. Výzkumníci z Nottinghamské univerzity potvrdili, že jakmile se krystalky přestanou tvořit, onen nebezpečný systémový zánět v těle pohasne. Jako by do poškozených cév vyjel obří zametací vůz, který veškerý ten toxický nepořádek bezpečně uklidí.
Cévy se zklidní, jejich stěny přestanou tvrdnout a riziko vzniku krevní sraženiny rapidně klesne. Další rozsáhlé studie publikované v časopise JAMA i analýzy z The Lancet Rheumatology hovoří jasně: udržování stabilní a nízké hladiny kyseliny močové pomocí předepsaných léků je přímo spjato se sníženou úmrtností na kardiovaskulární choroby.
Proč o tom vlastně píšu?
Dámy, ruku na srdce. My ženy býváme často hlavními „zdravotními manažerkami“ svých rodin. Hlídáme, aby si partner vzal prášek, a s láskou nutíme tatínky chodit na prevenci.
Když se však palec zahojí a přestane bolet, spousta lidí (hlavně mužů) získá falešný pocit, že je vyléčena. „Už mě to nebolí, žádné další prášky na klouby brát nepotřebuji, nebudu do sebe cpát chemii,“ prohlašují často a krabičku s léky odloží do nejspodnějšího šuplíku. Možná si k tomu ještě nalijí sklenici třešňového džusu v domnění, že narazili na zázračný přírodní lék.
Vy už ale nyní znáte pravdu. Víte, že ta malá krabička nedělá jen to, že udržuje v kondici klouby. Funguje jako neviditelný strážce krevních cév. Uklízí ostré střepy, aby nepoškodily to vůbec nejcennější – srdce člověka, kterého milujete.
Pokud tedy má někdo ve vašem okolí dnu a zdráhá se užívat léky, uvařte mu kávu, posaďte si ho vedle sebe a jemně mu prozraďte tajemství o skleněných střepech. Není cílem ho vyděsit. Jde o obrovskou úlevu z vědomí, že držíte v rukou mimořádně silnou a snadno dostupnou zbraň pro váš dlouhý a zdravý společný život.
P.S.
Věřím, že ty největší bitvy o zdraví naší rodiny nevyhráváme v nemocnicích, ale doma u kuchyňského stolu, když s laskavostí a selským rozumem vysvětlíme, proč má smysl ty léky brát dál. Abych mohla i nadále bourat mýty o nemoci králů z přejídání a psát o tom, jak chránit cévy pomocí chytré medicíny, budu ráda za vaši pomoc. I drobný příspěvek je pro mě signálem, že moje práce dává smysl a že vás baví brát zdraví vaší rodiny pevně do vlastních rukou.
