Článek
Znáte ty dny, kdy i pouhé vyčištění zubů představuje naprosto nadlidský úkol? Kdy se ráno probudíte, a ještě než vůbec stihnete otevřít oči, ucítíte na hrudi obrovský, drtivý balvan. Srdce vám buší, hrdlo se svírá a mysl zahalí neproniknutelná šedivá deka úzkosti a smutku. Zkoušíte se usmívat na děti, podávat stoprocentní výkony v práci, ale uvnitř máte svazující pocit, že se každou vteřinou rozpadnete na tisíc kousků.
Sama jsem si tímhle temným údolím prošla. Dlouhé měsíce jsem měla pocit, že jsem prostě a jednoduše „rozbitá“. Připadala jsem si jako chytrý telefon, kterému úplně odešel software. Aplikace padají, obrazovka neustále zamrzá a baterie hlásí jedno jediné procento, přestože jste celou noc ležely na nabíječce v posteli. Zoufale jsem hledala opraváře. Pročítala jsem nekonečné internetové diskuze, přemýšlela nad antidepresivy a ptala se sama sebe, jestli přesně takhle už bude vypadat celý můj zbytek života.
Jsme zvyklé hledat rychlá řešení v krabičkách z lékárny. Když nás bolí hlava, automaticky sáhneme po růžové pilulce. Logicky se proto domníváme, že když nás bolí duše, potřebujeme prostě jen další, o něco složitější pilulku. Jenže co když náš psychický „software“ dokážeme úspěšně opravit tím, že jednoduše a rázně restartujeme svůj „hardware“ – tedy naše vlastní fyzické tělo?
Zázrak, který přepsal učebnice psychiatrie
Když mi kamarádka poprvé řekla, ať se z těch depresí prostě „vyběhám“, měla jsem chuť po ní něco hodit. Znělo to jako ta nejhloupější a nejvíce zlehčující knížecí rada pod sluncem. Jak můžu jít běhat, když nemám sílu ani vstát z gauče?
Až mnohem později jsem zjistila, že tahle dobře míněná rada rozhodně nestojí na hliněných nohách, ale naopak se opírá o ta nejtvrdší možná vědecká data. Lékařský svět se totiž nedávno doslova otřásl v základech. V prestižním odborném časopise British Journal of Sports Medicine byla publikována vůbec největší přelomová analýza zkoumající vliv cvičení na lidské duševní zdraví. Vědci tentokrát nedělali pokusy na pár desítkách studentů. Shromáždili data z neuvěřitelných 1 039 studií a podívali se pod mikroskop na to, co přesně se dělo s více než 100 tisíci lidmi!
Výsledky? Ukázalo se, že pravidelná fyzická aktivita dokázala u těchto desítek tisíc pacientů snížit příznaky deprese o neskutečných 60 % a příznaky ochromující úzkosti o téměř 50 %.
Tento obyčejný tělesný pohyb zafungoval v mnoha případech prokazatelně lépe a mnohem rychleji než tradiční, hojně předepisované léky nebo drahá terapeutická sezení. Byla to zkrátka absolutní revoluce.
Jak pohyb maže temnotu z našeho mozku
Pokud si teď říkáte, že je to jen tím starým známým faktem, že se při sportu do těla vyplaví trocha endorfinů a vy na chvíli zapomenete na starosti, jste na obrovském omylu. Tento proces je totiž mnohem hlubší a nesrovnatelně sofistikovanější. Když se hýbete, neměníte jen vnější tvar svých svalů. Vy doslova chemicky a strukturálně přepisujete svůj vlastní mozek.
Jak to vlastně uvnitř naší hlavy funguje? Jakmile rozpumpujete srdce, váš mozek začne okamžitě jednat:
- Zlatá sprcha pro neurony: Při fyzické zátěži se do mozku ve velkém vyplavuje protein s názvem mozkový neurotrofický faktor (BDNF - Brain-Derived Neurotrophic Factor). Představte si ho jako vysoce výživné hnojivo pro vaši psychiku. Tento protein doslova zalévá povadlé mozkové buňky, aktivně je chrání před toxickým stresem a okamžitě zlepšuje vaši náladu.
- Přestřihávání drátů úzkosti: Fyzická aktivita spouští proces zvaný neuroplasticita(schopnost mozku měnit svou vnitřní strukturu a tvořit nová spojení). Jak potvrzují výzkumy zkoumající vliv zátěže na depresi, cvičení doslova nutí mozek přepojit staré, zlověstně vyšlapané cestičky strachu a vybudovat úplně nové, výrazně pozitivnější dálnice.
- Krotitel stresových hormonů: Trénink neustále učí vaše tělo i mozek, jak správně a bezpečně zacházet se stresem. Váš falešný vnitřní alarm, který při úzkostech neustále a vyčerpávajícím způsobem houká na poplach, se díky pravidelnému pohybu konečně zkalibruje a natrvalo ztiší.
Jaký elixír funguje úplně nejlépe?
Nebojte se, opravdu se nemusíte hned zítra ráno přihlásit na těžký maraton nebo zvedat těžké činky, dokud nepadnete vysílením k zemi. Odborníci ze sesbíraných dat vyčetli, co je onou nejúčinnější tajnou zbraní. Tou absolutní špičkou v léčbě zraněné duše je úplně obyčejné aerobní cvičení – zkrátka to, u kterého se trochu zapotíte a zlehka zadýcháte. Ať už jde o rychlou ostřejší chůzi se psem, víkendovou projížďku na kole, plavání, nebo jen to, že si doma v obýváku pustíte video se zumbou.
A co víc? Pokud se vám tento pohyb podaří spojit s nějakou skupinovou aktivitou, jeho léčivé účinky se ještě znásobí! Síla fungující lidské komunity, společný smích a vzájemně sdílená námaha tvoří ze cvičení doslova neprůstřelný štít proti jakýmkoliv náznakům deprese.
Moc dobře vím, že když vás drtí splín a máte svazující pocit, že už neunesete ani tíhu vlastního těla, je nesmírně těžké se zvednout a obout si tenisky. Jděte na to proto pomalu. Zkuste sama se sebou uzavřít malou, nenápadnou dohodu. Řekněte si: „Jen si obuju boty a vyjdu před dům na pouhých pět minut. A když mi i pak bude hrozně, hned se vrátím zpátky do postele.“ Já jsem kdysi začínala naprosto stejně. Většinou se ale stalo to, že po prvních pár krocích na čerstvém vzduchu ten obrovský, dusivý tlak na hrudi alespoň maličko povolil.
Naše tělo a naše mysl nepředstavují dvě oddělené entity. Jsou to naopak spojené nádoby, které si spolu neustále a intenzivně povídají. Nenechme si proto namluvit, že na každý hlubší smutek musíme okamžitě hledat spásu v chemii. Někdy zkrátka stačí jen dovolit vlastním svalům, aby tu obrovskou vnitřní zátěž prostě a jednoduše vynesly ven. Pohyb totiž opravdu není jen povrchní cestou k hezčímu zadečku. Je to ten vůbec nejsilnější a nejbezpečnější lék na světě, který máte právě teď plně k dispozici – zcela zdarma, bezpečně ukrytý přímo ve vašem vlastním těle. Zkuste mu aspoň trochu vykročit naproti. Zvládnete to!
P.S.
Děkuji, že jste dočetly až sem! Doufám, že až vám bude příště pod tou pomyslnou „šedivou dekou“ úzko, vzpomenete si na své tenisky jako na ten nejlepší lék a zkusíte udělat aspoň těch prvních pět kroků před dům. Pokud vám tento malý vhled do fascinujícího světa BDNF a konce zbytečného sebeobviňování za nedostatek sil pomohl pocítit aspoň špetku nové naděje, budu moc ráda za vaši podporu. Odkaz najdete níže.
