CHKO Železné hory: zřícenina hradu Oheb a Lichnice

Výchozím bodem pro naše putování je náměstí v Seči, odkud se vydám po zeleně značené turistické trase k našemu prvnímu cíli - zřícenině hradu Oheb.

Hrad Oheb se nalézá na skalním ostrohu nad vodní nádrží Seč, nad výrazným ohybem řeky Chrudimky, které se dříve říkalo Ohebka - odtud tedy název hradu.

První zmínka o hradu pochází z roku 1405. V té době jej vlastnil Ješek z Popovce a Ohebu.

V roce 1455 ho získali Trčkové z Lípy, ti hrad nechali přestavět a rozšířit. V roce 1499 jej ale opouští.

Od roku 1533 je hrad uváděn jako pustý. Ve 30. a 40. letech 19. století byly provedeny údržby hradu a hrad byl zpřístupněn.

Hrad Oheb je obklopen suťovými lesy, které jsou chráněny jako přírodní rezervace Oheb, jež byla vyhlášena roku 1954. Rezervace je významným malakozoologickým nalezištěm - bylo zde zjištěno 57 druhů suchozemských plžů.

Od hradu zamířím zpět po zelené a u rozcestníku Sečská přehrada pokračuji po žluté kolem přehrady.

Sečská přehrada a její okolí je největší a nejvyhledávanější rekreační oblastí v Pardubickém kraji, byla vybudována mezi roky 1925 - 1934. Voda, která je v ní zadržována, vytváří jezero o délce 7km.

Žluté turistické značky se držím až k rybníku Dolní Peklo, kde se u rozcestníku Peklo u Kraskova napojím na zelenou, po níž se vydám Hedvičiným údolím.

Hedvičino údolí je vlastně 1,5km dlouhá skalnatá rokle zaříznutá do Kaňkovských hor Železným potokem.

Velmi strmé skalnaté svahy se suťovými poli vznikly zvětráváním, zejména v dobách ledových. Horniny v údolí - převážně ruly - jsou ale mnohem starší. Vznikly přeměnou usazených i vulkanických hornin již před více než 550 miliony lety.

Od rozcestníku Peklo u Hedvikova pokračuji po červené ke Starému Dvoru a dále po silnici do vesnice Podhradí, kde se nachází můj další cíl - hrad Lichnice.

Raně gotický hrad byl založen v 1. polovině 13. století, poprvé je zmiňován v roce 1251 jako majetek Smila z Lichtenburku.

V roce 1490 hrad získali Trčkové z Lípy, kteří ho rozšířili o obytné prostory a zesílili opevnění.

V 16. století se začal význam hradu zmenšovat a jeho úpadek uspíšil požár v roce 1610. Poté byl hrad ještě využit během třicetileté války, po válce bylo opevnění pobořeno na základě rozkazu krále Ferdinanda III.

V 18. století již byl hrad zříceninou, a byl rozebírán na stavební kámen. V současné době jej spravuje město Třemošnice.

Z rozhledny Milada, která byla zbudována v roce 2017 u střepu severní věže, se naskýtá výhled do blízkého okolí hradu, při hezkém počasí můžete spatřit i Bezděz, Milešovku anebo Krkonoše.

Necelých 200m od hradu se nalézá vyhlídka Dívčí kámen. Jedná se o rulový skalní útes, jenž slouží jako vyhlídkové místo. Na skále jsou vidět otisky podkov připomínající pověst O kruté panně Miladě. Pověst si tu lze přečíst na jedné z informačních tabulí.

Od vyhlídky se vydám po červené, z níž se asi po kilometru napojím na naučnou stezku Lovětínská rokle.

Lovětínská rokle je dlouhá 1,5km a je domovem pro řadu ohrožených druhů živočichů.

Spatřit zde můžete mloka skvrnitého, jeho populace je tu v Železných horách nejpočetnější. Výzkum z let 1998 - 1999 udává, že na severozápadním svahu rokle žije 689 druhů motýlů, převážně soumračných a nočních. Na skalních výchozech hnízdí výr velký. V Lovětínském potoce se vyskytuje rak říční a kolem potoka hojně roste česnek medvědí. Žije tu velká řada pavouků, např. vzácný sekáč klepítník.

Hedvičina rokle a Lovětínská rokle jsou součástí NPR Lichnice. V roce 2007 byly vyhlášeny jako tzv. bezzásahová území.

Zdroje informací: