Dačice: prohlídka empírového zámku a města, kde vznikl první kostkový cukr na světě

Dačice byly v 16. století centrum rozsáhlého panství Krajířů z Krajku, šlechtického rodu pocházejícího z Korutan.

Ti si v roce 1579 nechali postavit tzv. Starý zámek, koncem 16. století nechal Oldřich Krajíř postavit zámek Nový. Jeho stavitelem je Ital Francesco Garof de Bissone. Zámek byl postaven v renesančním slohu. Později byl upraven barokně.

Než se zámek dostal do vlastnictví Dalbergů, vlastnilo ho ještě několik majitelů, např. Vilém Dubský z Třebomyslic nebo rod Berků.

V roce 1809 získávají dědictvím zámek Dalbergové, původem z Horního Porýní, a přestavují ho do jeho současné podoby. Zámek je v letech 1830-1832 přestavěn klasicistně.

V roce 1945 byl zámek zestátněn a zpřístupněn veřejnosti.

V pokladně zámku zakupuji vstupenku a na nádvoří na lavičce čekám na začátek prohlídky, lidí tu ve všední den dopoledne není mnoho.

Prohlídka je zaměřena na soukromé a reprezentační pokoje rodu Dalbergů. Ty jsou zařízeny do podoby, jakou měly na počátku 20. století.

Jako první mou pozornost upoutá lustr v sále předků, z nějž se přesouváme přes kulečníkový sál a velkou jídelnu do gotického sálu s nástěnnými malbami z roku 1818. Průvodkyně nám zde ukazuje, kde před přestavbou byla původní okna a zmiňuje se také, že sál dnes slouží k pořádání menších svateb.

Následuje velká schodišťová hala, která je výsledkem klasicistní přestavby zámku v první polovině 19. století, provedena byla podle návrhu architekta Karla Schleppse. Schodiště je samonosné, každý schod je zabudovaný do zdi a díky tomu schodiště nepotřebuje další podpěru. Hala je vynikající ukázkou tohoto slohu u nás.

Pokoj barona Friedricha Ferdinanda Dalberga (+ 1908), jenž byl známý přírodovědec, ornitolog a mineralog, nabízí k prohlédnutí jeho sbírky motýlů, minerálů a vycpaných ptáků. Můžete zde také vidět rodinné fotografie a portréty. K vidění je zde velmi cenný portrét Terezie Dalbergové (1866-1893), známé básnířky. V roce 1894 ho po její smrti namaloval František Kupka, tehdy ještě student umění. Obraz je originál a je zabezpečen proti krádeži.

Prohlídka pokračuje v malé knihovně, která byla vybudována v 30. letech 19. století. Dochovaly se zde původní skříně s asi 7000 svazky.

Asi nejznámějším interiérem je velká, pozdně secesní, knihovna z roku 1909, jak se dozvídáme od slečny průvodkyně, je zde uloženo na 17 tisíc knih vědních oborů i krásné literatury, pouze 66 z nich je v češtině, např. Babička.

Přes společenský pokoj a malou jídelnu, která sloužila k běžnému stolování, se dostáváme do ložnice, kterou užívala Karolina Dalbergová (1874-1935), matka posledních dvou členů rodu, Josefa a Johanna. Ložnice má kruhový půdorys a je oddělena od studených zdí. Za ní se ve vzniklém prostoru nachází šatna, ta však není součástí prohlídky.

Na závěr prohlídky procházíme loveckou chodbou, scházíme po služebním schodišti na dolní arkádu, kde prohlídka začínala i končí.

Po prohlídce můžete navštívit muzeum, kde je stálá expozice kostky cukru, zámeckou kavárnu nebo se projít zámeckým parkem.

Zámecký park (10 ha) je přírodně-krajinářský a můžete v něm vidět kapli, kterou nechala svým synům postavit právě Karolina, protože si rádi hráli na kněze.

Od zámku se vydávám k pomníku první kostky cukru na světě. Najdete ho velice snadno, protože se nachází nedaleko vyhlídkové věže.

Rafinerie cukru v Dačicích byla uvedena do chodu v roce 1833 (dnešní domy č. p. 2, 3, 4 a 5). Zpracovávala cukr z řepy a třtiny, také se zde vyráběly cukrovinky a čokoláda. Stála zde do roku 1863, kdy byla demolována až po sklepy. Ředitelem byl Jakub Kryštof Rad, který do Dačic přišel se svou chotí roku 1840.

Cukr se vyráběl v podobě homolí a musel se sekat na malé kousky. Jednoho dne si Juliana svému manželovi postěžovala, že si při sekání zranila prst na ruce a řekla mu, ať vymyslí způsob, jak obtížné sekání odstranit. Navrhla mu, aby se cukr vyráběl v podobě kostek.

J. K. Rad zhotovil na výrobu cukru lis a na podzim roku 1841 věnoval své ženě malou bedničku s 350 bílými a červenými kostkami cukru.

Koncem roku 1842 zažádal dvorskou komisi ve Vídni o udělení privilegia k výrobě kostkového cukru v Dačicích. To mu bylo uděleno 23. ledna 1843. Součástí o udělení privilegia byl i nákres Radova lisu na kostkový cukr.

Pokud byste Dačice navštívili během hlavní turistické sezony a chtěli si je a jejich okolí prohlédnout z výšky, doporučuji vám vystoupat na věž farního kostela sv. Vavřince, já ji při své návštěvě města neminula.

Věž byla vystavěna v letech 1586-1592 za Oldřicha Krajíře z Krajku. Na svědomí ji má opět italský stavitel Francesco Garof de Bissone, má 7 pater a její výška je 48 metrů bez kříže, v každém patře jsou výstavní prostory.

Nejprve si můžete prohlédnout náhrobní desku stavitele a kopie nárožních krakorců, dále výstavu Kde se pivo pije, tam se dobře žije aneb Průvodce po starých dačických hostincích. Další patro je věnováno pověstem z knihy Srdnatý věžník - můžete si zde přečíst pověst o tom, jak Dačice ke svému názvu přišly. Také je zde výstava Z dějin cukrovaru v Dačicích.

Narazíte zde i na výstavu, která je věnována hodinám na dačické věži. Hodiny se na zdejší věži nalézaly již v 16. století, podle zmínek z poloviny 17. století se lze domnívat, že šlo o orloj. V roce 1669 došlo k jejich nahrazení klasickými hodinami s ciferníky. Další byly postaveny v roce 1861. Ve 30. letech 20. století je nahradily kovové a během poslední opravy věže je nahradily stávající.

Před vystoupáním do posledního patra si můžete prohlédnout zvon sv. Vavřince, který byl ulit ještě před postavením věže v roce 1483. Je původním a zároveň nejstarším a největším zvonem na věži. Váží cca 2500 kilo, jeho průměr je 141 centimetrů.

V posledním patře se zakupují vstupenky a zakoupit lze také upomínkové předměty spjaté s věží. Od 17. století až do poloviny minulého století tu býval byt věžníka. Patro je obklopeno arkádovým ochozem na kamenných krakorcích s toskánskými sloupy a zábradlím z kuželové balustrády. Po vstupu na ochoz se vám naskytnou výhledy do dalekého okolí.

Dačice jsou také skvělým výchozím místem do oblasti Česká Kanada. Kousek je to do Slavonic, Telče nebo Jindřichova Hradce.

Zdroje informací: