Kam v okolí Kvildy? Objevte slatě, rysí výběh, pramen Vltavy i historii Bučiny a železné opony

Do naší nejvýše položené obce ( 1065 m. n. m) přijíždím v jednom z prvních zářijových dní v brzkém odpoledni.

Nejdříve se zajdu ubytovat, připravím si spaní na večer a poté se vydám na průzkum blízkého okolí.

Mé kroky směřují nejprve po modré turistické značce a dále po cyklostezce k Jezerní slati vzdálené od centra obce 2,5 km.

Jezerní slať je rozvodnicové rašeliniště, větší část je odvodňována Kvildským potokem do Vltavy, menší přítokem Hamerského potoka do Otavy.

Ochrana tohoto území Šumavských plání byla poprvé vyhlášena roku 1933 na 34 ha, dnes je chráněno jako 1. zóna národního parku Šumava a velikost území dosahuje 103,5 ha.

Předmětem ochrany jsou velmi vzácné rostliny, jako je např. bříza zakrslá, borovice kleč ( vlastní vrchoviště - sucho), či suchopýr pochvatý ( vlastní vrchoviště - vlhko).

Ze zvířeny jsou to např. žluťásek borůvkový, myšivka horská, zmije obecná nebo tetřívek obecný, který je zde stále vzácnější a patří mezi silně ohrožené druhy.

Jezerní slať leží v mrazové kotlině, kde vlivem tvaru terénu při utišení větru vzniká jezero studeného vzduchu.

Z dlouholetých měření vyplývá, že Jezerní slať se řadí mezi nejchladnější místa v ČR. Od počátku měření ( rok 1985) se ještě nestalo, aby v nějakém měsíci teplota neklesla pod bod mrazu. Nejnižší teplota zde byla naměřena 30. 1. 1987, a to - 41,6 °C. Průměrná teplota zde dosahuje 2,8 °C.

Od Jezerní slatě se vracím po cyklostezce, abych navštívila Návštěvnické centrum Kvilda.

Areálem prochází Jelení NS po níž se okruhem dostanu nejprve k jelenímu výběhu, kde zahlédnu pasoucí se laně. Chvíli si užívám pohledu na ně a pak pokračuji v cestě k rysímu výběhu.

V něm je umístěn rys, jehož srazil řidič automobilu a jenž prošel velmi náročnou léčbou.

Jsem tu večer, kolem 18:30, cestou jsem potkala jen pár dvojic. Je tu klid a i já na pozorovatelně zůstávám potichu.

A asi za 7 minut se dočkám. Z pod pozorovatelny na mě hledí jeho krásné oči. O chvíli později se vydá po pěšince ke skalce, věnuje mi ještě jeden delší pohled a zmizí mezi stromy.

S vděkem za toto setkání zamířím zpět do Kvildy.

Druhý den pobytu na Kvildě zahajuji snídaní v pekárně Kvilda, na niž jsem dostala doporučení. A opravdu zde platí: „Kdo nebyl v pekárně, nebyl na Kvildě.“ Za sebe mohu doporučit bavorský vdolek, višňový či borůvkový koláč.

Po snídani zastavím svůj krok u kostela sv. Štěpána.

Kostel sv. Štěpána je dominantou obce, jež je památkově chráněna.

Jedná se o pseudogotický jednolodní kostel z let 1892 - 1894, vystavěný byl na místě původního dřevěného kostela z roku 1765.

Vpravo od vchodu jsou umístěna tzv. umrlčí prkna.

Na české i bavorské části Šumavy bývalo zvykem užívat tato prkna v zimních měsících, kdy nebylo možné pohřbívat. Nebožtíci na nich byli uloženi do jara ve sklepeních nebo na půdách statků a po obřadu byla prkna vztyčena v blízkosti statku nebo pozemku rodiny.

Prkna byla zdobena symboly smrti a po pohřbu byla opatřována jménem a daty narození a úmrtí zesnulého.

Od kostela se vydávám směrem k Bučině. Volím cestu po cyklostezce, na 7 km mě čeká 145 výškových metrů.

Obec Bučina ( Buchwald) vznikla na konci 18. století téměř na česko-bavorské hranici.

Převážná část obyvatelstva byla v době největšího rozmachu obce v roce 1930 německá ( 337 obyvatel z 343).

Po 2. sv. válce došlo k odsunu většiny těchto obyvatel, započal tak zánik obce. Definitivně obec zanikla s železnou oponou a jejím pohraničním pásmem v roce 1956, kdy byly prázdné domy pobořeny.

Po roce 1989 byla oblast znovu zpřístupněna veřejnosti.

V současné době tady stojí hotel Alpská vyhlídka. Majitelem hotelu zde byla zbudována atrapa signální stěny.

Z Bučiny pokračuji ve své výpravě po červené a modré k prameni Vltavy.

Pramen Vltavy je pouze symbolickým pramenem.

Studánka zde vznikla roku 1922, skutečné prameniště se nachází nedaleko, asi 200 metrů odsud, ve svahu Černé hory.

Tok tu nese název Černý potok, název Teplá Vltava získává při dalším směřování od Borových Lad. Oficiální název Vltava nese řeka až od soutoku se Studenou Vltavou.

Dále se na cestě zastavuji u rozcestí Teplá Vltava - u mostu.

Nacházím se na východním okraji rašelinného komplexu Černohorský močál, jímž v dobách totality procházela železná opona.

Její pozůstatky jsou zde viditelné v podobě liniového pásu ( zakázané pásmo), průseku po bývalém signálním drátu.

Vznikl zde jako náhrada za elektrické dráty s 6000 volty ( zahynulo v nich 95 lidí) po jejich vyřazení z provozu po roce 1965.

V současnosti onen pás zarůstá lesem a za několik let v nich nadobro zmizí.

Tento okruh z Kvildy na Bučinu a pramen Vltavy měří zhruba 16 km a je vhodný jak pro pěší, tak i cyklisty.

Třetí den mého pobytu na Kvildě mě čeká rozloučení s NP Šumava.

Po silnici mířím směrem na Františkov, kde za autobusovou zastávkou sejdu na pěšinu vedoucí k pomníku převaděčům.

Pomník převaděčům byl odhalen v červnu 2004 a je věnovaný králům Šumavy.

Pomník stojí u cesty bývalého kanálu 54, kousek od mostu přes Teplou Vltavu.

Toto místo bylo nejslabším místem celé trasy, StB na něj měla ideální výhled z Pivního hrnce, skály nad meandrem řeky.

Kanál 54 využíval převaděč Kilián Nowotny, převáděni byli lidé, kterým po únoru 1948 hrozily tvrdé politické represe či smrt nebo západní agenti tajných služeb.

Památník je věnován, kromě jiných, i převaděčům bratrům Josefovi a Bohumilovi Hasilovým.

O jmenovaných převaděčích a jejich činnosti vznikl film Král Šumavy a stejnojmenný seriál. Film je zrcadlově obrácená fikce, seriál je podle skutečných událostí.

Další mojí zastávkou tohoto dne je Chalupská slať.

Rašeliniště je tvořeno dvěma menšími rašeliništi, Chalupskou a Novosvětskou slatí, a vznikalo na konci poslední doby ledové ( před 9 - 10 tisíci lety).

Odvodňováno je Vydřím potokem do Teplé Vltavy.

Chalupská slať je domovem pro mnoho ohrožených druhů rostlin a živočichů.

Ze zástupců fauny jde např. o vážku tmavou ( zástupců vážek je zde zjištěno 14 druhů), lovčíka vodního ( pavouk), z ptáků o čírku obecnou, vyskytující se na jezírku v jarním období, či bekasínu otavní a čejku chocholatou, jež zde po celé léto hnízdí.

Z flóry můžeme jmenovat např. rosnatku okrouhlolistou, klivku žoravinu, kýhanku sivolistou nebo černýš luční.

Zdejší jezírko je největším rašelinným jezírkem v ČR. Vodní plocha zaujímá 1,3 ha.

Naučná stezka na Chalupské slati byla zbudována již roku 1974 a je přístupná i pro invalidní vozíky.

Protože mi ještě zbývá poměrně dost času do odjezdu autobusu, rozhoduji se den završit v Borové Ladě návštěvou sovince.

Soví voliéry v Borové Ladě jsou největší v ČR.

Spatřit tu lze většinu zástupců sov žijících na Šumavě. Mezi nimi výra velkého - největší českou sovu s výškou 80 cm a rozpětím křídel 170 cm. Puštíka bělavého, který zde vyhynul a byl sem navrácen. Sovu pálenou, sovici sněžní a kalouše ušatého, jenž je jednou z nejhojnějších sov v ČR.

Vstupné pro dospělého je 40 Kč a návštěva zabere asi 30 minut času.

Zdroje: