Článek
Soudní jednání 22. 9. 2026: Co všechno odhalují výpovědi a personální problémy AGELu?
Dne 22. září 2026 pokračovalo u Okresního soudu v Prostějově soudní řízení v mé kauze proti Nemocnici AGEL Prostějov.
Jednání tentokrát trvalo několik hodin. Vyslechnuti byli tři účastníci kauzy. Vzhledem k délce jejich výpovědí už na další naplánované předvolané nedošlo. Bývalá hlavní sestra Marie J., vrchní sestra očního oddělení Martina P. a bývalá zaměstnankyně Denisa Š. proto budou vyslechnuty až při některém z dalších jednání.
Výpovědi, které 22. září zazněly, však podle mě otevřely otázky, které už dávno přesahují hranice jednoho pracovního sporu.
18 let bez jediné stížnosti zaměstnance na zaměstnance?
Jedním z vyslýchaných svědků byla Mgr. Jana R., hlavní personální manažerka nemocnic AGEL Prostějov, Přerov a Šternberk.
Podle její výpovědi nemá od roku 2008 evidovanou jedinou stížnost zaměstnance na jiného zaměstnance v těchto nemocnicích. U žádného takového případu si zároveň nepamatuje, že by se s ní setkala.
Pokud je tato informace správně zachycena, znamená to, že za přibližně 18 let nebyl v nemocnicích, které mají dohromady více než 3 000 zaměstnanců, evidován jediný takový případ.
To je velmi silné tvrzení.
Nechci z jediné výpovědi dělat závěr, že v těchto nemocnicích zaměstnanci problémy neměli. Právě naopak. Tato informace podle mě otevírá zásadní otázku:
Jak AGEL své zaměstnanecké problémy skutečně zachycuje, vyhodnocuje a řeší?
· Je možné, že za 18 let nebyl jediný zaměstnanec, který měl problém s jiným zaměstnancem?
· Nebo systém funguje tak, že se některé problémy do oficiální evidence vůbec nedostanou?
· A pokud se nedostanou do evidence, může vedení vůbec vědět, jaká je skutečná situace uvnitř jeho nemocnic?
Nesmířil se s odvoláním?
Dále byl vyslechnut také bývalý ředitel Nemocnice AGEL Prostějov MUDr. Jiří Š. Právě moje kauza se výrazně podepsala na jeho dalším působení ve vedení nemocnice a o svou pozici následně přišel. Z jeho vystupování proto podle mého názoru nebylo možné přehlédnout, že se s touto skutečností stále nevyrovnal.
Prokázaná pochybení a otázka vedoucích funkcí
Následoval výslech primáře očního oddělení MUDr. Jakuba K. Ten působil značně nervózně a některé části jeho výpovědi se podle mého názoru rozcházely s tím, co se skutečně odehrávalo.
U MUDr. Jakuba K. je přitom třeba připomenout, že v souvislosti s jeho působením ve vedoucí funkci bylo již v minulosti prokázáno manažerské pochybení inspektorátem práce.
V souvislosti s tím se ke mně zároveň dostala informace, že MUDr. Jakub K. může působit nebo být připravován k působení ve vedoucí funkci také na očním oddělení v Nemocnici AGEL Přerov. Tuto informaci zde uvádím jako informaci, nikoli jako potvrzený fakt.
Pokud by se potvrdila, považuji za legitimní ptát se, jak AGEL při obsazování vedoucích funkcí vyhodnocuje předchozí manažerské zkušenosti a závažná pochybení.
· Kdo odpovídá za chod očního oddělení v Prostějově v době, kdy by jeho vedoucí současně působil v Přerově?
· Jak je nastavena odpovědnost?
· A jak AGEL zajišťuje, aby vedení dvou pracovišť neohrozilo jejich každodenní fungování?
To už podle mě nejsou otázky týkající se pouze mého pracovního sporu.
Jsou to otázky týkající se kultury řízení, personální politiky a odpovědnosti vedení.
A právě v tomto okamžiku se podle mě vyplatí podívat se i za hranice Prostějova.
Valašské Meziříčí: další nemocnice, další personální problém
V Nemocnici AGEL Valašské Meziříčí se letos naplno projevila personální situace.
Dětské lůžkové oddělení tam už třetí měsíc nepřijímá dětské pacienty. Podle dostupných informací je důvodem nedostatek personálu a výpovědi podaly také dětské lékařky, které zajišťovaly pohotovostní službu. Situace přitom není úplně nová – k omezení provozu dětského oddělení tam došlo už v roce 2023.
Od 16. září 2026 navíc nemocnice neposkytuje dětskou pohotovost o víkendech a státních svátcích. AGEL jako důvod uvádí ukončení spolupráce externích lékařů a nemožnost zajistit dostatečný počet kvalifikovaných lékařů pro původní rozsah služby.
A nyní přišla další zásadní zpráva.
Podle návrhu koncepce rozvoje nemocnice na další období se počítá s přesunem porodnické, novorozenecké a lůžkové pediatrické péče z Valašského Meziříčí do Nového Jičína. Město Valašské Meziříčí s tím nesouhlasí a odvolává se na platnou smlouvu, která podle vyjádření starosty garantuje určitý rozsah zdravotních služeb pro občany města. Radnice uvedla, že je připravena postupovat také s pomocí právníků.
A tady už podle mě nelze zůstat pouze u věty:
„Chybí zdravotníci.“
Protože pokud má velká a ekonomicky silná zdravotnická skupina opakované problémy se zajištěním personálu, je legitimní ptát se také na jejich příčiny.
· Není problém také v tom, jak se AGEL chová ke svým zaměstnancům?
· Je skutečně hlavním problémem pouze celkový nedostatek zdravotníků?
· Nebo může mít na odchody zaměstnanců a obtížný nábor vliv také pracovní prostředí, způsob komunikace vedení se zaměstnanci, řešení jejich stížností a to, zda mají lidé pocit, že jsou pro vedení skutečně důležití?
Protože zaměstnance nelze udržet pouze náborovou kampaní.
Nelze dlouhodobě stavět personální politiku jen na tom, že se za každého odcházejícího člověka pokusíme najít nového.
Nejdříve je potřeba si položit otázku, proč lidé odcházejí.
A pokud se tento problém objevuje opakovaně v různých nemocnicích jedné skupiny, pak už nejde jen o jednotlivce.
Může jít o systémový problém.
A právě tady se podle mě začíná dotýkat moje kauza širšího problému AGELu.
U soudu zazní informace o tom, že za téměř dvě desetiletí nebyla v několika nemocnicích evidována jediná stížnost zaměstnance na zaměstnance.
Ve Valašském Meziříčí současně nemocnice řeší nedostatek zdravotníků, omezení dětské péče a nyní se diskutuje o přesunu dalších oddělení.
· Nemůže mezi těmito skutečnostmi existovat nějaká souvislost?
· A co závazky vůči městu?
Situace ve Valašském Meziříčí ale otevírá ještě další otázku.
Pokud město jako vlastník nemocničního areálu tvrdí, že určitý rozsah péče je garantován smlouvou, a kvůli jeho zachování je připraveno využít právní kroky, pak se nabízí otázka:
· Proč nedokáže takto velká a ekonomicky silná společnost dostát svým smluvním závazkům tak, aby město nemuselo jejich plnění řešit právní cestou?
Nejde přitom jen o právní nebo smluvní spor.
Je to také otázka důvěry.
Důvěry mezi soukromým provozovatelem nemocnice a městem.
Důvěry zaměstnanců ve vedení.
A především důvěry pacientů, kteří mají právo očekávat, že zdravotní péče v jejich regionu bude stabilní a dostupná.
Zisk, zaměstnanec, nebo pacient?
A právě tady se dostáváme k otázce, která podle mě může být pro AGEL reputačně mnohem důležitější než samotný jeden pracovní spor.
· Co je skutečnou prioritou velké soukromé zdravotnické skupiny?
· Je to zaměstnanec a pacient? Nebo ekonomický výsledek?
Neříkám, že znám odpověď.
Netvrdím ani, že omezení péče ve Valašském Meziříčí samo o sobě dokazuje, že AGEL upřednostňuje zisk před zaměstnanci nebo pacienty.
Ale veřejnost má právo se ptát.
Stejně jako mají právo se ptát zaměstnanci.
A stejně jako se budou ptát lidé, kteří dnes zvažují, zda do některé z nemocnic AGELU nastoupí.
Protože reputace zaměstnavatele se nevytváří jen reklamou, náborovými kampaněmi a fotografiemi spokojených zaměstnanců. Vytváří se především tím, jak se společnost zachová ve chvíli, kdy zaměstnanec přijde s problémem.
A právě zde se podle mě začíná vytvářet velmi nepříjemný kontrast.
Na jedné straně veřejná prezentace velké, moderní a prosperující zdravotnické skupiny.
Na straně druhé otázky týkající se pracovního prostředí, personálních problémů, omezení péče a plnění závazků.
· Co na tento kontrast řekne AGEL svým současným zaměstnancům?
· Co řekne AGEL budoucím zaměstnancům?
AGEL se prezentuje jako významný zaměstnavatel ve zdravotnictví.
Pořádá náborové akce, hledá nové zdravotníky a snaží se získávat další zaměstnance.
Ale každý nový zaměstnanec si může položit jednoduchou otázku:
· Jak se tato společnost zachová, když jednou upozorním na problém?
· Budu vyslyšen?
· Bude můj problém skutečně prošetřen?
· Budu mít možnost říct svůj názor bez obavy z následků?
· A pokud se dostanu do konfliktu s vedením, bude se mnou zacházeno jako s člověkem, který má právo na důstojné pracovní prostředí?
To nejsou otázky, které lze vyřešit reklamou.
A právě proto může být způsob, jakým AGEL řeší jednotlivé zaměstnanecké spory, nakonec i reputačním problémem celé skupiny.
Nové vedení, nové otázky. A druhý otevřený dopis
Soudní jednání přineslo další otázky, které jsem se rozhodla položit přímo nové ředitelce Nemocnice AGEL Prostějov Kataríně B.
Dne 30. září 2026 jsem jí proto zaslala svůj druhý otevřený dopis.
Na první dopis, který jsem jí adresovala už 7. dubna 2026, jsem totiž dosud žádnou odpověď nedostala.
Tentokrát se proto ptám znovu a konkrétně.
· Byl můj první podnět skutečně prošetřen?
· Kdo ho prověřoval?
· K jakému závěru dospěl?
· Existuje o prošetření písemný záznam?
Současně jsem se v návaznosti na informace, které se objevily v souvislosti se soudním řízením, zeptala také na případné působení MUDr. Jakuba K. ve vedoucí funkci na očním oddělení v Přerově a na to, jak AGEL při obsazování vedoucích pozic zohledňuje předchozí manažerské zkušenosti a závažná pochybení.
Nejde už přitom jen o můj osobní případ.
Jde o otázku, jak velká zdravotnická skupina zachází se svými lidmi, jak přijímá odpovědnost a jak dokáže vysvětlit svá rozhodnutí veřejnosti.
Na první dopis jsem odpověď nedostala.
Tentokrát proto očekávám, že se nové vedení nemocnice vyjádří.
O odpověď jsem požádala do 14 dnů od převzetí otevřeného dopisu.
A právě odpověď – nebo její absence – může být dalším signálem o tom, zda se změnou vedení přišla také skutečná změna přístupu.
Uvidíme tedy, zda tentokrát AGEL odpoví.
Celou kauzu můžete sledovat na tomto odkaze:
