Památník Ležáky a naučnou stezkou Chrastecka do Podlažic

Těsně po okupaci Československa nacistickou armádou v březnu 1939 vznikla z popudu občanů Ležáků, Vrbatova Kostelce a několika blízkých vesnic odbojová skupina ČENDA.

Ta sdružovala místní lomaře, bývalé vojáky, ale také členy četnictva.

U zrodu stál především nájemce lomu Hluboká František Vaško, jeho mladší bratr a správce lomu Jindřich Vaško z Miřetic, ležácký občan a majitel autodopravy Čeněk Bureš, ležácký mlynář Jindřich Švanda a vrchní strážmistr Karel Kněz z Vrbatova Kostelce.

Tato skupina měla více než 25 členů. Pomáhala přežít skupině parašutistů SILVER A z Velké Británie na počátku roku 1942.

Jedním z hlavních úkolů skupiny SILVER A bylo navázaní spojení s Londýnem za pomoci vysílací stanice Libuše. K navázání spojení s Londýnem došlo 15. ledna 1942 z lomu Hluboká u Miřetic telegrafistou skupiny SILVER A Jiřím Potůčkem.

Prostřednictvím této stanice přišel pokyn k atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Atentát byl proveden 27. května 1942. To vedlo k masovým represím proti českému obyvatelstvu.

Parašutista Karel Čurda se 16. června přihlásil na pražském gestapu a vypovídal i o odbojové síti na Pardubicku.

Osada Ležáky byla vypálena jako odplata za to, že v ní byla ukrývána vysílačka Libuše (v místním mlýně) parašutistické skupiny SILVER A, která spolupracovala na atentátu na Reinharda Heydricha.

24. června 1942 časně odpoledne byly Ležáky obklíčeny, obyvatelé byli shromážděni a odvezeni do Pardubic. Domy byly vyrabovány a kolem 17. hodiny zapáleny. Všech 33 obyvatel starších patnácti let bylo večer u vily Zámeček (sídlo policejního pluku) zastřeleno. Děti byly převezeny do dětského útulku v Praze, v červenci do tábora v polské Lodži. Dvě děti byly dány na převýchovu (sestry Marie a Jarmila Šťulíkovy) a zbylých 11 bylo 25. července předáno gestapu, které je usmrtilo v plynových vozech.

Po válce nebyly Ležáky obnoveny, ale na jejich místě vznikl památník - má první zastávka tohoto putování.

Ten byl v letech 1946 - 1947 navržen architektem Ladislavem Žákem. Každý vypálený dům uctil tzv. hrobodomem, ty jsou vytesány ze žuly, která se zde a v okolí těžila, se jmény rodin, jsou zasazené v podstavcích obepisujících půdorysy domů. Před kamenným lomem, kde byli ležáčtí obyvatelé drženi před transportem do Pardubic, je tzv. kniha obětí, kamenný pomník s jejich jmény.

V místě funguje muzeum, kde mi byl promítnut patnáctiminutový dokument, po němž mi pracovnice muzea poskytla doplňující, zhruba desetiminutový, výklad. Poté jsem si prohlédla expozici. Vidět zde můžete např. plně funkční repliku vysílačky Libuše, exekuční protokoly, nebo poslední depeši Jiřího Potůčka o vyhlazení Ležáků.

V minigalerii až do 31. října 2024 probíhá výstava Tvorba pro Ležáky, díla byla vytvořena učni středních škol a rozhodně stojí za prohlédnutí.

Od památníku se vydávám po naučné stezce Stopy Ležácké tragédie k Vrbatově Kostelci, kousek před vesničkou Louka se zastavuji u pomníku Karla Kněze. O něm jsem se už zmínila ve spojitosti s odbojovou skupinou ČENDA.

Karel Kněz hlídkoval u cesty do Ležáků, aby zajistil klid pro radistu Jiřího Potůčka.

Po odhalení ležáckých obyvatel tajnou policií se na tomto místě raději 22. června 1942  v brzkých ranních hodinách zastřelil, než aby byl dopaden a vyslýchán gestapem. Svým činem zachránil před zatčením svou rodinu a dosud nezatčené odbojové spolupracovníky.

Jeho pohřeb se na příkaz gestapa konal v tajnosti. Smuteční obřad se konal ve stejném okamžiku, kdy jednotky nacistické ochranné policie a tajné policie vypálily Ležáky.

Z Vrbatova Kostelce pokračuji naučnou stezkou Chrastecka, která vede kolem malé říčky Žejbro až do Chrasti.

První mojí zastávkou na ní je PP Podskala.

Jedná se o chráněné území o rozloze 3,7 ha. Přírodní památka byla vyhlášena v roce 2001. 

Předmětem ochrany jsou vzácná společenstva rostlin (např. ohrožené druhy hvězdnice chlumní a sněženka podsněžník), mlok skvrnitý a skalní útvary - vápnito-jílovité pískovce, které vytváří až 30 metrů vysokou opukovou skalní stěnu. Na většině území přírodní památky rostou suťové lesy (jasan ztepilý, jilm horský). Kostel, který se zde nachází, je kostelem sv. Jana Křtitele.

Od PP Podskala se vydávám směrem k Horeckému rybníku, největšímu rybníku patřícímu k Chrasti. Je využíván jako chovný a chovají se v něm především kapři. Od něj už je to ke klášteru sv. Markéty co by kamenem dohodil.

Barokní kostel sv. Markéty byl založený v roce 1696 biskupem Janem Milčínem. Dokončen byl roku 1721 biskupem Janem Adamem Vratislavem z Mitrovic. Celé prostranství bylo v minulosti součástí staveb podlažického kláštera benediktinů.

Klášter je místem vzniku největší ručně psané knihy světa - Codexu gigas = Ďáblovy bible. Vznikla před rokem 1230. Je 92 centimetrů vysoká, 50 centimetrů široká a obsahuje 312 pergamenových listů. V době třicetileté války byla jako kořist odvezena do Švédska a je uložena ve Stockholmu v Královské knihovně. Její maketa je uložena v chrasteckém muzeu.

Kdysi dávno žil v podlažickém klášteře mnich a pro svůj velký hřích měl být zazděn zaživa. Aby se vyhnul trestu, nabídl se, že za jedinou noc napíše největší knihu světa. K půlnoci již věděl, že knihu nestihne a tak povolal na pomoc ďábla, tomu zaprodal svou duši. Za svítání tu byla nádherná kniha, z vděčnosti se v ní mnich přičinil pouze o jedno, o podobiznu ďábla. Zůstal tak trestu ušetřen, ale jeho život se změnil v peklo, a tak prchal z místa na místo. Po dlouhém bloudění klesl před sochou Panny Marie a prosil ji za spásu své duše. Ta poslala anděly, aby s ďáblem bojovaly. Ti vítězí a ve snu mu vrací úpis duše. Je nejvyšší čas, neboť mnich právě umírá.

První plošný odkryv se uskutečnil v letech 1908 - 1909. Provedl ho středoškolský profesor Plaček.

Další proběhl v listopadu - prosinci 2003. Bylo prozkoumáno několik desítek středověkých kostrových hrobů, relikt pravěkého pohřebiště a základy zdí původního kláštera i gotického a románského předchůdce dnešního kostela.

V roce 2008  proběhl na území bývalého klášteřiště záchranný archeologický průzkum při příležitosti natáčení mého oblíbeného filmu Ďáblova lest.

Archeologické nálezy jsou vystavené ve stálé expozici chrasteckého muzea.

Z Podlažic se vydávám do Chrasti, kde ještě stihnu navštívit zámecký park a poté již spěchám na vlak, který mě odveze zpátky domů.