Článek
Jmenoval se Aleš.
Byl to nádherný, citlivý, trošku ztracený kluk, do kterého jsem se zamilovala na první pohled, Ale on do mě ne.
Jsou okamžiky, které nikdy nezapomenu a jsem za to vděčná. Jen díky tomu dokážu pořád živě vidět chvíli, kdy jsem ho uviděla poprvé.
Šla jsem tehdy ze školy. Bylo mi jen čtrnáct a byla jsem v osmičce.
Žila jsem na malém městečku, které v polovině protínala železnice.
Byl rok 1992 a způsob, jakým vyřešili rychlý přechod přes koleje byl masivní kovový nadchod s asi milionem schodů nahoru a pak zase dolů.
Táhnul se od původních uhelných skladů místního vlakového nádraží na druhou stranu k úzké uličce mezi zahradami rodinných domů, kudy vedla cesta k nám domů.
Než jsem k němu od školy došla, musela jsem kolem fary, přejít hlavní cestu a projít širokou ulicí, na které bydlely obě mé babičky a dědové.
Cestou jsem míjela malý obchodní dům a široko daleko známou restauraci Černý kůň. Naše městečko bylo svým hřebčínem a koňmi vyhlášené.
Ten den jsem se tou ulicí loudala a vůbec se mi nechtělo domů.
Cesta k nádraží byla nekonečná, ale když jsem k němu přicházela zaujal můj pohled kluk, kterého jsem nikdy před tím neviděla.
Se sklopenou hlavou si to rychlým krokem mířil do nádražní budovy a jeho do mulletu střižené hnědé rovné vlasy mu vlály ve větru.
Procházel přímo přede mnou, když se otočil a pohled upřel do ulice za mě.
Uviděla jsem jeho jemnou až dívčí tvář a zarazilo mě, jak moc hezký mi připadá.
Když se otáčel zpět, potkali jsme se pohledem a já se v tu chvíli utopila v pronikavém pohledu jeho temných očích. Už mi nebylo pomoci.
Zbytek dne jsem ho nemohla pustit z hlavy. Kdo to byl? Co tady dělal? Uvidím ho ještě někdy? A všiml si mě taky?
Tenkrát jsem toto zažila poprvé.
Aleš mi dal možnost poznat kouzlo lásky na první pohled a když pak odešel, myslela jsem si, že už to nikdy nezažiju. Že byl jediný. Ten pravý.
Ale život mi dal druhou šanci. Podruhé jsem se ocitla ve stejné situaci o dvacet let později, když jsem poprvé uviděla svého muže.
„Je podobný typ, jak Aleš,“ řekla mi moje maminka, když ho viděla poprvé.
Jenomže já na náhody nevěřím.
(pokračování příště)
