Článek
Měl své problémy, ale byl připravený pomoct mi s těmi mými, přestože jsem se za ně hrozně styděla.
A tak se stalo, že jsem ho jednoho dne potkala, když jsem se snažila mého na mol opilého tatínka dovést z jedné hospody do druhé.
Nebylo to daleko, možná tři sta metrů, ale přes hlavní cestu, což nebylo úplně bezpečné, vzhledem k tomu, že jsme šli jeden krok tam a dva zpátky.
Byl alkoholik. Od mládí.
Když si ho maminka brala, nevěděla to, ale brzy na to přišla. Snažila se, ale on ne.
Byla jsem ještě hodně malá.
Z té doby si pamatuju, že jsem za nimi chodila v noci z pokojíčku do ložnice a hrozně jsem se bála.
A taky jedny vánoce, kdy přišel domů opilý, posadil se na chodbě na botník a plakal, že nebudeme mít vánoční stromeček, protože je ve sklepě a on nemá klíče.
Rozvedli se, když mi bylo šest.
Vypořádali se majetkem a v bytě, kromě mého pokojíčku a ledničky, nezůstalo vůbec nic.
Moje maminka se znovu vdala, znovu mi zařídila krásný domov a narodil se bráška, který mi venku dělával často doprovod.
Tehdy jsem do Aleše byla ještě bláznivě zamilovaná a byla to ta nejblbější možná situace, ve které mě mohl vidět, ale jakoby to chápal.
Viděl, že mám co dělat, abych tatínka udržela a tak ho podepřel z druhé strany a pomohl mi s ním.
Posadili jsme ho v hospodě ke stolu a já se cítila fakt hloupě, ale už to nešlo změnit.
Můj tatínek býval krásný chlap.
Byl vysoký, štíhlý a od přírody snědý. Měl tmavé vlnité vlasy a zelené oči. Taky měl poměrně velký nos na konci jakoby s bambulkou, což jsem zdědila.
Žil s dědou, jenomže většinu času seděl v hospodě, takže jsem ho moc nevídala.
Když jsem ho potkala, dával mi všechny peníze, co u sebe měl.
Ještě pracoval, takže to bývalo v mém věku až moc.
Jakoby mi chtěl vynahradit léta, kdy si mě měl brávat na víkendy, ale nebrával.
Když na něj myslím, vidím ho u dědy na vejminku, který mu zařídil místo dílny na dvorku, protože mu v domě bral věci a prodával je, když už neměl za co pít.
Navštívila jsem ho tehdy s Romanem. Seděli jsme na velké neustlané posteli a povídali si.
Tatínek, celý vyhublý, v bílém tílku a vínových pruhovaných trenkách, seděl za jídelním stolem, nohu přes nohu, a na velkém dřevěném prkýnku si pokrajoval vajíčko natvrdo.
Krájel ho pomalu a pečlivě na měsíčky, solil a pepřil a zakusoval ho chlebem namazaným máslem.
Nikdy na ten pohled nezapomenu, protože to bylo naposled, co jsem ho viděla.
Kéž by tam tehdy se mnou byl místo Romana Aleš.





