Hlavní obsah

Jmenoval se Aleš (11) a byl jediný, kdo znal mé tajemství

Foto: generováno AI ChatGPT

Příběh, který se skutečně stal. Byl velmi intenzivní a skončil tragédií, která mě provází celým životem.

Článek

Měl své problémy, ale byl připravený pomoct mi s těmi mými, přestože jsem se za ně hrozně styděla.

A tak se stalo, že jsem ho jednoho dne potkala, když jsem se snažila mého na mol opilého tatínka dovést z jedné hospody do druhé.

Nebylo to daleko, možná tři sta metrů, ale přes hlavní cestu, což nebylo úplně bezpečné, vzhledem k tomu, že jsme šli jeden krok tam a dva zpátky.

Byl alkoholik. Od mládí.

Když si ho maminka brala, nevěděla to, ale brzy na to přišla. Snažila se, ale on ne.

Byla jsem ještě hodně malá.

Z té doby si pamatuju, že jsem za nimi chodila v noci z pokojíčku do ložnice a hrozně jsem se bála.

A taky jedny vánoce, kdy přišel domů opilý, posadil se na chodbě na botník a plakal, že nebudeme mít vánoční stromeček, protože je ve sklepě a on nemá klíče.

Rozvedli se, když mi bylo šest.

Vypořádali se majetkem a v bytě, kromě mého pokojíčku a ledničky, nezůstalo vůbec nic.

Moje maminka se znovu vdala, znovu mi zařídila krásný domov a narodil se bráška, který mi venku dělával často doprovod.

Tehdy jsem do Aleše byla ještě bláznivě zamilovaná a byla to ta nejblbější možná situace, ve které mě mohl vidět, ale jakoby to chápal.

Viděl, že mám co dělat, abych tatínka udržela a tak ho podepřel z druhé strany a pomohl mi s ním.

Posadili jsme ho v hospodě ke stolu a já se cítila fakt hloupě, ale už to nešlo změnit.

Můj tatínek býval krásný chlap.

Byl vysoký, štíhlý a od přírody snědý. Měl tmavé vlnité vlasy a zelené oči. Taky měl poměrně velký nos na konci jakoby s bambulkou, což jsem zdědila.

Žil s dědou, jenomže většinu času seděl v hospodě, takže jsem ho moc nevídala.

Když jsem ho potkala, dával mi všechny peníze, co u sebe měl.

Ještě pracoval, takže to bývalo v mém věku až moc.

Jakoby mi chtěl vynahradit léta, kdy si mě měl brávat na víkendy, ale nebrával.

Když na něj myslím, vidím ho u dědy na vejminku, který mu zařídil místo dílny na dvorku, protože mu v domě bral věci a prodával je, když už neměl za co pít.

Navštívila jsem ho tehdy s Romanem. Seděli jsme na velké neustlané posteli a povídali si.

Tatínek, celý vyhublý, v bílém tílku a vínových pruhovaných trenkách, seděl za jídelním stolem, nohu přes nohu, a na velkém dřevěném prkýnku si pokrajoval vajíčko natvrdo.

Krájel ho pomalu a pečlivě na měsíčky, solil a pepřil a zakusoval ho chlebem namazaným máslem.

Nikdy na ten pohled nezapomenu, protože to bylo naposled, co jsem ho viděla.

Kéž by tam tehdy se mnou byl místo Romana Aleš.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz