Hlavní obsah

Jmenoval se Aleš (8) a občas mi ho někdo připomene

Foto: generováno AI ChatGPT

Příběh, který se skutečně stal. Byl velmi intenzivní a skončil tragédií, která mě provází celým životem.

Článek

Jakoby před chvílí stál na parkovišti před naším domem.

Kdo někoho ztratil, důvěrně to zná.

Pocit, že ho někde vidí a po tolika letech i pocit, že se to, co se stalo, možná ani nestalo.

Někde v hloubi duše se rozzáří světýlko naděje, které samozřejmě následně zase zhasne.

Přesně to se mi stalo před pár minutami, kdy jsem se, jako každé ráno, postavila před balkonové dveře a dívala se na děti, jak jdou do školy naproti.

Můj pohled upoutala přikrčená postava, stojící na parkovišti a choulící se jak jen to jde do trávově zelené péřovky.

Byl to dospělý muž, možná tatínek chlapce, kterého přivezl, a zatímco jednu ruku měl bezpečně schovanou v teple kapsy u riflí, druhá statečně mrzla venku a pendlovala nahoru a dolů, jak kouřil.

U pusy se mu sem tam objevil obláček kouře a rychle zase zmizel, když klukovi ještě cosi povídal.

Díky tomu, že jen stál, to byl celý Aleš.

Nepřipomněl by mi ho, kdyby se pohyboval, protože jsem za celých dvacet let u nikoho neviděla ani podobný styl pohybu natož chůze.

Vždycky jsem se mu posmívala, že je jak opice na špendlíkách a on mně zase, že jsem beztak zhltla pravítko.

Zatímco já jsem chodila vzpřímená, on byl podvědomě stále přikrčený, jakoby měl každou chvíli schytat další ránu osudu.

Našlapoval na patu a do špičky se zvláštně zhoupl. Pod pažemi jakoby nosil melouny a celé dohromady to vytvářelo nenapodobitelný a taky nezapomenutelný koncert pohybů.

Působil jako frajírek, ale byla to jen maska. Jakási ochrana přede všemi, co mu mohli ublížit.

Co jsem ho znala byl poměrně dost silný kuřák, ale nebyl z těch bezohledných.

První, co udělal, když cigaretu típnul, bylo, že si do pusy strčil peprmintovou žvýkačku. Jeho dech nikdy nebyl cítit popelníkem, ale jakoby uzeným eukalyptem.

Bylo to jiné a příjemné.

Kéž by to byla jediná závislost, kterou měl.

Bylo pro něj snadné si na něco navyknout, ale nesmírně těžké se toho pak vzdát, přestože chtěl.

Pamatuju si, že už mu kouření ani nedělalo radost a několikrát zkoušel přestat, ale bez úspěchu.

Věděla jsem to a o to horší pro mě bylo, když fetoval.

-------

Toto je příběh jedné velké lásky z devadesátek ♥

Zapněte si sledování pro upozornění na mail, kdykoliv vyjde další část.

Krásný den.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz