Článek
Libor, se kterým jsem v partě začala chodit, abych se od Aleše odpoutala, byl super kluk.
Urostlý, hnědovlasý, s atletickou postavou a byla s ním zábava.
Poprvé jsem prožívala normální vztah. Jezdil za mnou a vodili jsme se na ulici za ruce.
Častokrát zůstával do pozdního večera a ťukali mi s Alešem a ostatními kluky na okno, když už jsem ležela v posteli.
Bydleli jsme v přízemí rodinné bytovky a já naivka jsem si myslela, že když otevřu okno a budu si s nimi potmě povídat, naši to nezjistí.
Jenomže zjistili a tatínek - bývalý myslivec, si to na kluky přihasil s brokovnicí v ruce.
Tehdy jsem se hrozně styděla, ale vlastně to byla sranda.
Ta brokovnice byla už roky znehodnocená, jenomže to kluci samozřejmě nevěděli. Nebyl důvod se zrovna o tomto bavit.
Rozprchli se jak slepice. Ale další den přišli ťukat zas.
Přestože jsem se opravdu snažila, vztah s Liborem vydržel jen pár týdnů.
Měl víc mužné rysy a mně se u kluků líbily spíš ty dívčí.
Nedokázala jsem se zamilovat. Většinou s námi byli i ostatní kluci a já tak měla Aleše pořád na očích, což mi to neusnadňovalo.
Rozešli jsme se ve chvíli, kdy se parta začala rozpadat.
Tehdy jsem vykročila na vlastní cestu bez Aleše, ale vlastně pořád s ním.
S přítelem.
Byl konec školního roku.
Měla jsem za sebou neúspěšné přijímačky na gympl a věděla jsem, že mě po prázdninách čeká devítka.
Tehdy nebyla běžná. Sloužila právě nám vyvrhelům, co jsme se z různých důvodů nedostali na první školu.
Můj důvod byl jasný - nechtěla jsem tam.
Nebyla jsem, a ani dnes nejsem, ten správný studijní typ, protože mě baví učit se jen věci, co mi k něčemu budou.
Neměla jsem v plánu, mořit se na gymplu, když jsem dál studovat nechtěla.
Nevím, jak je to dneska, ale tehdy gymply sloužily jako přípravka na vysokou. Gympláci měli široký rozhled, ale žádné zaměření.
Na rozdíl od mojí maminky, která o gymplu snila, protože ji děda dal vybrat mezi učňáky, jsem věděla, že by mi byl k ničemu.
A tak jsem získala ještě rok času popřemýšlet, kudy se bude můj život ubírat dál.
U toho Alešova to bylo poměrně jasné.
Jestli se nevzpamatuje, umře.
Při dlouhodobém čichání toluenu totiž dochází nejen k rozleptání dýchacích cest, ale při závislosti taky ke ztrátám vědomí, zástavám dechu a oběhu.
Tehdy jsem toto ještě nevěděla, a nevěděl to ani on.
----------
Toto je příběh jedné velké lásky z devadesátek ♥
Zapněte si sledování pro upozornění na mail, kdykoliv vyjde další část.
Krásný den.
