Hlavní obsah
Příběhy

Jmenoval se Aleš (6) a drogy naprosto změnily můj pohled na něj

Foto: generováno AI Chat GPT

Příběh, který se skutečně stal. Byl velmi intenzivní a skončil tragédií, která mě provází celým životem.

Článek

Asi bych řekla, že naplnily pořekadlo, že všechno zlé je k něčemu dobré.

Tehdy jsem totiž začala vidět do jeho duše. Pod masku, kterou měl před všemi ostatními.

Už nebyl ten namistrovaný kluk.

Byl přítel.

Ale i tak mezi námi byly v nedávné minulosti věci, se kterými jsem si nevěděla rady.

Už moje maminka v mládí chodila do místního letního kina.

Bylo postavené na oploceném prostranství vedle budovy kina. V jedné linii s házenkářským hřištěm, na které jsme občas chodívali se školou cvičit, a městským parkem, co byl hned za ním.

Když jsme šly s Markétou z kina, chodily jsme přes něj a bály se, že někdo vyleze z velkých temných keřů, v jejichž útrobách si přes den běžně hrávaly malé děti na schovávanou.

Letní kino bývalo fajn a chodila jsem do něj dřív, než se Aleš přistěhoval.

Mělo obrovské bílé plátno. Těžká kovová konstrukce před ním byla pobitá dřevěnými deskami, které tvořily dlouhé lavice s opěradlem a dvěma uličkami po stranách. Jen sezení nejvýš bylo přes celou šířku.

Právě tam, v rohu pod vzrostlým kaštanem, jsme se od začátku, co jsme se s klukama poznali, scházeli, když se něco hrálo.

A právě tam jsem tenkrát dostala svou první pusu.

Ano, od Aleše.

Měla to být romantika, ale vlastně nebyla a já z toho byla hodně dlouho zmatená.

Když jsme byli v kině, jako bychom byli spolu.

V chladu letních nocí mě objímal, hladil a líbal. Ale mimo kino už ne.

Znali jsme se ještě málo a někdo mu řekl, že jsem do něj zamilovaná.

Jen toho využíval, když nemohl mít tu, o kterou opravdu stál, a já jsem to nějak přijala.

Svým způsobem jsem byla ráda, že se na něj nemusím dívat s nějakou jinou, jenomže mě to k němu taky hrozně připoutávalo a způsobovalo mi to problémy.

Místo, abych šla v deset večer z kina rovnou domů, jak ode mě očekávali rodiče, šla jsem s klukama někam na pivo.

Tím začalo období, kdy jsem měla od soboty do pátku zaracha. V sobotu jsem šla zase do kina nebo ven a všechno se zopakovalo.

Nemělo to konec.

Takto jsem prožívala několik měsíců, ale tehdy mi to bylo jedno.

Mohla jsem být s ním.

Tak jsem vlastně přišla i na to, že čichá toluen.

Když mě v kině políbil, ucítila jsem něco, co jsem do té doby neznala. A protože to považoval za super frajeřinu, ani se tím netajil.

Dokonce mi přiznal, že chodí čichat do těch keřů v parku.

Tehdy mě napadlo, že naše strachy nejsou zase tak neoprávněné a přestaly jsme s Markétou chodit večer přes park.

Jak se jeho závislost prohlubovala, začala jsem se stahovat a soustředit se víc na sebe.

Nemohla jsem ho tak vidět a ani tak žít.

Nebavilo mě být pořád zavřená doma a tak jsem si dala příležitost se od něj odpoutat.

Začala jsem chodit s Liborem, který se zdál být víc v pohodě.

Nevypadalo to, že by to Alešovi nějak vadilo a mě to jen utvrdilo v tom, že upínat se na něj nemá smysl.

Bylo to mezi námi vyřešeno.

---------

Toto je příběh jedné velké lásky z devadesátek ♥

Zapněte si sledování pro upozornění na mail, kdykoliv vyjde další část.

Krásný den.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz