Článek
Asi bych řekla, že naplnily pořekadlo, že všechno zlé je k něčemu dobré.
Tehdy jsem totiž začala vidět do jeho duše. Pod masku, kterou měl před všemi ostatními.
Už nebyl ten namistrovaný kluk.
Byl přítel.
Ale i tak mezi námi byly v nedávné minulosti věci, se kterými jsem si nevěděla rady.
Už moje maminka v mládí chodila do místního letního kina.
Bylo postavené na oploceném prostranství vedle budovy kina. V jedné linii s házenkářským hřištěm, na které jsme občas chodívali se školou cvičit, a městským parkem, co byl hned za ním.
Když jsme šly s Markétou z kina, chodily jsme přes něj a bály se, že někdo vyleze z velkých temných keřů, v jejichž útrobách si přes den běžně hrávaly malé děti na schovávanou.
Letní kino bývalo fajn a chodila jsem do něj dřív, než se Aleš přistěhoval.
Mělo obrovské bílé plátno. Těžká kovová konstrukce před ním byla pobitá dřevěnými deskami, které tvořily dlouhé lavice s opěradlem a dvěma uličkami po stranách. Jen sezení nejvýš bylo přes celou šířku.
Právě tam, v rohu pod vzrostlým kaštanem, jsme se od začátku, co jsme se s klukama poznali, scházeli, když se něco hrálo.
A právě tam jsem tenkrát dostala svou první pusu.
Ano, od Aleše.
Měla to být romantika, ale vlastně nebyla a já z toho byla hodně dlouho zmatená.
Když jsme byli v kině, jako bychom byli spolu.
V chladu letních nocí mě objímal, hladil a líbal. Ale mimo kino už ne.
Znali jsme se ještě málo a někdo mu řekl, že jsem do něj zamilovaná.
Jen toho využíval, když nemohl mít tu, o kterou opravdu stál, a já jsem to nějak přijala.
Svým způsobem jsem byla ráda, že se na něj nemusím dívat s nějakou jinou, jenomže mě to k němu taky hrozně připoutávalo a způsobovalo mi to problémy.
Místo, abych šla v deset večer z kina rovnou domů, jak ode mě očekávali rodiče, šla jsem s klukama někam na pivo.
Tím začalo období, kdy jsem měla od soboty do pátku zaracha. V sobotu jsem šla zase do kina nebo ven a všechno se zopakovalo.
Nemělo to konec.
Takto jsem prožívala několik měsíců, ale tehdy mi to bylo jedno.
Mohla jsem být s ním.
Tak jsem vlastně přišla i na to, že čichá toluen.
Když mě v kině políbil, ucítila jsem něco, co jsem do té doby neznala. A protože to považoval za super frajeřinu, ani se tím netajil.
Dokonce mi přiznal, že chodí čichat do těch keřů v parku.
Tehdy mě napadlo, že naše strachy nejsou zase tak neoprávněné a přestaly jsme s Markétou chodit večer přes park.
Jak se jeho závislost prohlubovala, začala jsem se stahovat a soustředit se víc na sebe.
Nemohla jsem ho tak vidět a ani tak žít.
Nebavilo mě být pořád zavřená doma a tak jsem si dala příležitost se od něj odpoutat.
Začala jsem chodit s Liborem, který se zdál být víc v pohodě.
Nevypadalo to, že by to Alešovi nějak vadilo a mě to jen utvrdilo v tom, že upínat se na něj nemá smysl.
Bylo to mezi námi vyřešeno.
---------
Toto je příběh jedné velké lásky z devadesátek ♥
Zapněte si sledování pro upozornění na mail, kdykoliv vyjde další část.
Krásný den.






