Článek
Přestože mi na první pohled ten kluk naprosto zamotal hlavu, netušila jsem, jestli ho ještě někdy uvidím.
Nebyl z našeho městečka. Mělo jen něco málo přes tři tisíce obyvatel a všichni jsme se tam víceméně znali. Minimálně jsme věděli, o kom je řeč.
On byl ale neznámý.
V tu chvíli jsem netušila, že má mladšího bráchu, co už několik týdnů chodí do naší školy jen o dvě třídy níž.
Když jsem druhý den přišla do školy, byl mezi holkama nezvyklý rozruch.
Něco řešily v hloučku za zadními lavicemi, a když jsem přišla blíž, zjistila jsem, že jsem nebyla jediná, kdo ho ten den potkal.
Naše třídní krásky už o něm věděly skoro všechno.
Odkud se přistěhoval a kde bydlí, že je mu 16 a je v učení už ani nevím kde a na co.
Kromě dalších věci se už taky vědělo, která z holek se mu líbí a já to samozřejmě nebyla.
Rodiče mě vedli zkrátka, a přestože jim za to budu vždycky vděčná, tehdy mi to vadilo.
Nedokázala jsem kvůli tomu být ve správný čas na správném místě, protože jsem se nemohla toulat po nocích, jak některé mé spolužačky.
Ale abych byla spravedlivá, do té doby jsem to ani nechtěla.
Samozřejmě Aleš projevil zájem o tu nejhezčí holku ze třídy.
Krásnou štíhlou blondýnku, úspěšnou házenkářku s veselou povahou.
Vážně jsem jí záviděla a dost mě překvapilo, když jsem zjistila, že o něj nemá zájem.
Asi nebyl její typ. Nevím, nikdy jsme se o tom nebavily.
Každopádně jsem se od ní dozvěděla, že Aleš chodí se svými kamarády, co za ním jezdí z nedalekého města, do altánku v našem parku.
Ten altánek tam stál, co jsem pamatovala. Připomínal mi cirkusové šapito.
Stylem a kovovou konstrukcí prozrazoval, že je dílem komunistů a zub času se na něm už výrazně podepsal.
Já si ho ale pamatuju v době jeho největší slávy. Tehdy u něj končíval prvomájový průvod.
Pod jeho střechou hrála dechovka a na velkými kamennými deskami vydlážděném obdélníku před ním, s mozaikovým tanečním párem uprostřed se pod širým nebem tancovalo.
Park tenkrát býval plný lidí, a stánků s občerstvením.
Největší atrakcí pro děti tam byly lodičkové houpačky a hasičský vůz stojící u budovy svazarmu na druhém konci.
Další vzpomínky, které na něj mám jsou pak spojené výhradně s Alešem a naší partou.
