Hlavní obsah
Hobby a volný čas

Chalupaření – český fenomén, který nemá ve světě obdoby

Foto: Věra Vaňková, vlastní foto

Však nám také cizinci naše udržované, vyšperkované chalupy závidí a obdivují zlaté české ručičky, které mnohdy dokázaly z ruiny vytvořit skvost. A sklánějí se před naší vynalézavostí a fantazií, kterou uplatňujeme při zvelebování víkendových sídel.

Článek

Někteří z nich už si dokonce venkovské či horské chalupy u nás kupují taky.

Chalupaření a chataření má v zemích koruny české dlouholetou tradici, která sahá daleko hlouběji, než bychom předpokládali. Česká šlechta jezdívala na svá letní sídla a lovecké zámečky již od středověku. Kupříkladu Karlštejn byl takovou „chalupou“ pro Karla IV. a císařský dvůr. Ovšem tenkrát bylo „víkendování“ výsadou pouze těch nejbohatších vrstev.

K prvnímu většímu rozmachu víkendového bydlení na našem území začalo docházet v období průmyslové revoluce, kdy vznikaly první továrny, rozrůstala se města a lidem začalo být v nebývalém ruchu a zhoršujícím se životním prostředím nepříjemně a těsno. Proto hledali klid a odpočinek na venkově, kde si stavěli druhé domovy. Ovšem opět se to týkalo především vyšší vrstvy, tedy továrníků nebo vysoce postaveného úřednictva v monarchii. Prostý lid neměl na žádné víkendové stavby peníze a na rekreaci čas, neboť jediným volným dnem byla neděle a někdy ani to ne. Zámožní lidé si však nestavěli chalupy, jak je známe dnes, nýbrž vily blízko Prahy, například v Roztokách, Černošicích nebo Jevanech. Nebo jezdili na takzvaný letní byt, to jest k někomu na venkovský statek.

O prvním chataření jako předchůdci chalupaření, můžeme hovořit v období mezi světovými válkami. Do Československa se tehdy vracela řada emigrantů a ti sem přinesli módu trampingu a zakládání prvních trampských osad. Zprvu byl tramping výhradně mužskou záležitostí a pánové spali pod širákem. Později se vloudily do jejich řad i ženy, tak začali stavět chatičky a položili základ budoucímu chataření a chalupaření. První trampské osadě je již více jak 100 let, jmenuje se Ztracenka a najdeme ji u Štěchovické přehrady.

Chalupaření jako takové zažilo první boom krátce po druhé světové válce, především v českém pohraničí. Po odsunu tří milionů Němců tam zůstala spousta volných domů. Některé zchátraly a jiné se podařilo zachránit díky lidem, kteří si je koupili k rekreaci. A první chalupáři byli na světě.

Další vlnu rozmachu chalupaření můžeme datovat do 60. a 70. let minulého století. V roce 1968 byly totiž zrušeny pracovní soboty, tudíž i prostý lid měl k dispozici dva dny odpočinku. A také se začalo na našich silnicích objevovat více aut, takže doprava na chalupu daleko od civilizace se stala snadnější a rychlejší. Každý druhý motorista vlekl za autem přívěsný vozík, na něm míchačku, sekačku a další nářadí potřebné ke zvelebování své chaloupky. Podle toho jste příslušníky tohoto stěhovavého národa poznali. A divili byste se, co se do takové staré Škodovky vešlo. A co se nevešlo dovnitř, hodilo se na střechu. Dnes by tak ověnčený a přetížený vůz určitě neušel pozornosti policistů. Nejen, že jsme nemuseli do práce v sobotu, ale v Praze jste nenašli zaměstnance ve firmách už ani v pátek v poledne.

Mít chalupu se stalo módou, dostupnou prakticky všem vrstvám obyvatel. Ale tak trochu i nutností, protože za totality jsme neměli takové možnosti cestování do ciziny jako dnes. Mohli jsme pouze do zemí takzvaného východního bloku a zájezdy k moři byly velice drahé. V porovnání s tehdejšími cenami nemovitostí to byla docela darda. Takže chalupa se vyplatila. A sehnat nějakou, která nebude ruina, byl v té době opravdu kumšt.

A vidíte, chalupaření nás drží dodnes a mnozí dlouholetí chalupáři touží po klidu čím dál víc, opouštějí města natrvalo a stěhují se na svá víkendová sídla. Pravda, chalupy se za těch dejme tomu 60 let trošku změnily. V dobách totalitních využívali jejich majitelé každý kousíček zahrádky k pěstování zeleniny, sem tam květin. Budovali skleníky, pařeniště a pořád něco kutili. Dnes většinu zahrady zaujímá odpočinková zóna s bazénem, pergolou, grilem či trampolínou pro děti.

Říká se: Co Čech, to chalupář. No, ne tak docela, každý pátý dospělý. Samozřejmě Pražáci to mají jinak, tam každý třetí. A podle realitních kanceláří zájem o koupi rekreačních objektů trvá. Pouze se trochu změnily nároky zájemců. Poptávají chalupy ve velmi dobrém stavu, neboť se tam chtějí rekreovat, nikoliv sedřít. Ovšem původní poslání chalupy se nezměnilo. Nadále zůstává oázou klidu, odpočinku a místem rodinných setkání.

Zdroj informací: https://www.idnes.cz/bydleni/na-navsteve/chalupa-chata-rekonstrukce-bydleni-na-chalupe-prodej-chalupy-chalupareni.A180529_165634_dum_osobnosti_web

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz