Hlavní obsah
Lidé a společnost

Co nám ukázala velká voda?

Foto: Věra Vaňková, vlastní foto

Rozvodněné Labe v Přelouči

Máme tři týdny po povodních a stovky lidí, ať již profesionálů či dobrovolníků ze všech koutů naší vlasti, dosud likvidují následky velké vody, převážně na severní Moravě. Nad přírodou a jejími rozmary zkrátka zvítězit neumíme.

Článek

A co nám letošní povodně ukázaly? Především dokonalou souhru všech složek Integrovaného záchranného systému, o němž si troufám tvrdit, že patří k nejlepším na světě. Měla jsem v rodině profesionálního hasiče, tak vím, o čem mluvím.

A nejen profesionálové, i dobrovolní hasiči z malých vesniček vážili cestu přes půl republiky, aby přispěchali na pomoc. A opět jako vždy, když k nám přijde nějaká živelná pohroma, zvedla se ohromná vlna solidarity a spousta obyčejných (pro mne neobyčejných) lidiček přijela nezištně pomáhat potřebným, mnohdy s plným autem proviantu.

Když jsem viděla to běsnění živlů a spoušť, kterou napáchaly, měla jsem slzy v očích asi jako mnozí z nás. Jakmile začala voda opadávat, chtělo se mi brečet znovu. Velmi mne dojala reportáž, v níž postižení starší manželé, kterým doslova uplaval dům se vším všudy, co celý život budovali, děkovali za záchranu toho nejcennějšího, co máme, vlastního života. A druzí, mladí partneři se dvěma malými dětmi, kteří měli štěstí a jejich nový dům, byť poničený, zůstal stát, byli ohromně vděčni dobrovolníkům, lidem, které vůbec neznali a v životě je neviděli, za pomoc při úklidu.

Takových lidí s velkým srdcem, kteří nechali práce a odjeli od své rodiny, aby pomohli lidem v nouzi, jsou stovky a dokonce i z ciziny. Hned, jak byla v médiích zveřejněna výzva, vydala se na více jak 600 kilometrů dlouhou cestu do Jeseníku skupina mladých lidí ze západní Ukrajiny, aby tam týden pomáhala. Jednu dívčinu z té party znám, tak jsem se jí ptala, proč vyrazili pomáhat do ciziny, kde nikdy před tím nebyli, ani nemají k naší zemi žádné rodinné vazby. Tatiana mi odpověděla stručně a jasně: „To je přece normální, vy nám také pomáháte.“

Klobouk dolů, hluboce se před vámi skláním, já bych to nezvládla. Tak alespoň posílám nějakou tu korunu na povodňové konto jako vždy, když se u nás něco semele a doufám, že se peníze dostanou do správných rukou. Měli bychom přispět všichni, příroda je nevyzpytatelná a nikdy nevíme, kdy se karta obrátí.

Ano, Češi se opravdu umí semknout a táhnout za jeden provaz, ale jen když jim teče do bot. Proč to nejde i jindy?

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz