Článek
Je úterý 3. července 1956 hodina před polednem a z vojenského letiště Praha-Kbely startuje letoun DC-47B se šestičlennou posádkou a jedním pasažérem. Po krátkém letu přistává v Pardubicích, kde nabírá dalších 14 cestujících, jimiž jsou důstojníci naší armády. Ve 14 hodin válečný transportní letoun známý jako Dakota vzlétá a míří do východoslovenského Prešova.
Po dosažení letové hladiny piloti udržují stanovenou výšku 3000 metrů, pravidelně se hlásí vojenským leteckým dispečerům a nic nenasvědčuje tomu, že by měli nějaké potíže.
Do Prešova míří ještě další dva vojenské letouny jiného typu, které mají před Dakotou asi 80 kilometrů náskok. Ani jejich posádky nehlásí žádné problémy, byť počasí není nejlepší. Cestou se vyskytují lokální bouřky, ale dá se jim vyhnout. Oba tyto letouny v pořádku přistanou v Prešově, to DC-47B takové štěstí nemá. Ale nepředbíhejme.
V 15 hodin a 10 minut je zaznamenán poslední radiový kontakt s řízením letového provozu ve Zvolenu. V tu chvíli nikdo z posádky ani pasažérů absolutně netuší, že do cíle nikdy nedoletí a že se odpočítávají poslední vteřiny jejich života.
O pouhé čtyři minuty později se podle očitých svědků letoun obrovskou rychlostí vyřítí z mraků, prakticky okamžitě přechází do polohy střemhlav, odpadají z něho kusy plechu, zarývá se do země nedaleko obce Lom nad Rimavicou a vybuchuje. Tlaková vlna rozmetá tisíce kousků, které zbyly z bytelného letadla, po širokém okolí a všech 21 osob na palubě zahyne.
Okamžitě se rozbíhá vyšetřování. A co odborníci zjišťují? Po důkladném ohledání trosek, prozkoumání záznamů o počasí a na základě výpovědí svědků a leteckých dispečerů, docházejí k tomuto závěru: Letoun s největší pravděpodobností vlétl do bouřkového jádra. Velmi silné stoupavé a klesavé proudy vzduchu způsobily extrémní turbulence, které zapřičinily destrukci letadla ve vzduchu.
Přestože byly tyto americké předválečné a válečné stroje velice odolné, letoun nevydržel obrovské namáhání a utrhly se plechy v oblasti přechodu mezi trupem a křídly. To by samo o sobě patrně takovouto katastrofu nezpůsobilo. Jenže odlomené plechy zasáhly stabilizátor a výškové kormidlo. A bez funkčních ocasních ploch se každý letoun stane naprosto neovladatelným, i když motory fungují na 100 %. To vysvětluje jeho střemhlavý pád.
Zdá se tedy, že příčinou nejtragičtější havárie našeho vojenského letounu byly krajně nepříznivé povětrnostní podmínky. Vyšetřovací komise však došla k jinému závěru. Příčinou nehody, při níž přišlo o život 21 profesionálních vojáků československé armády, byl laxní přístup členů posádky a jejich nadřízených k předletové přípravě. Piloti značně podcenili meteorologickou situaci, neprovedli její předvzletový rozbor a vůbec se nezajímali o vývoj počasí a pohyb bouřkové oblačnosti na trase letu.
Nutno podotknout, že v té době ještě nebyly letouny vybaveny meteorologickými radary, tudíž byl na předletovou přípravu týkající se počasí kladen velký důraz. Bez viny nebyli ani vojenští letečtí dispečeři, kteří nepředali posádce varování před bouřkou nad Zvolenem.
Později se objevila informace o opravě poškozené výškovky na tomto letounu, která byla provedena 14 dnů před havárií. Žádná souvislost však potvrzena nebyla.
V roce 2006 byl u příležitosti 50. výročí této tragické události odhalen na místě havárie pomník obětem a vysazeno 21 stromů, za každý zmařený život jeden. A přitom k tomu vůbec nemuselo dojít. Opět se potvrdilo, že drtivá většina leteckých nehod bývá zapříčiněna selháním lidského faktoru nikoliv techniky.
Naštěstí dnes jsou jak civilní, tak vojenské letouny vybaveny moderními sofistikovanými přístroji, které dokáží řadu lidských chyb eliminovat a létání je tak podstatně bezpečnější než dřív. Přestože čas od času k nějaké havárii dojde, stále je letecká doprava tou nejbezpečnější a věřím, že tomu tak bude i nadále.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://asn.flightsafety.org/wikibase/334671
https://penzionvrchar.sk/novinky/miesto-havarie-lietadla-d-47b
https://www.pomnikyletcu.cz/clanky/pomniky-letcu/slovensko/ceskoslovenske-letectvo/ceskoslovenske-letectvo-1945---1992/3.7.1956---c-47-lom-nad-rimavicou.html
