Článek
A o této tragédii psala a hovořila všechna světová média.
O tom, že srážky letadel na ranveji nejsou zas až takovou výjimkou, jsme se mohli přesvědčit i u nás, o pouhých 84 dnů dříve. O této havárii nepsal vůbec nikdo a hovořit o ní měli zakázáno i pasažéři. A nebýt naprosté profesionality a duchapřítomnosti pilotů, skončila by také tragicky. Pojďme se tedy podívat, co se tehdy na našem největším a nejfrekventovanějším letišti stalo.
Je podvečer druhého lednového dne roku 1977 a nad Prahou visí mlha, že by se dala krájet. Vzhledem k tomu, že moderní ruzyňské letiště je vybaveno elektronickým přistávacím systémem (ILS), který umožňuje pilotům přistát i za velice špatné viditelnosti, letouny nemusí být kvůli nepříznivým povětrnostním podmínkám odkláněny jinam a na obou ranvejích panuje čilý provoz.
Zrovna se k dráze 31 přibližuje na přistání dvoumotorový proudový letoun TU-134 Československých aerolinií, imatrikulace OK-897. Obsluhuje pravidelnou linku z Leningradu (dnešní Petrohrad) v tehdejším SSSR a na jeho palubě cestuje 43 pasažérů, o něž se stará 6 členů posádky.
Přiblížení probíhá naprosto normálně a nic nenasvědčuje tomu, že se za okamžik promění v obrovské drama. Dohlednost kromě mlhy snižuje i sněžení, ale stále je v normě. Piloti konfigurují letoun na přistání, aniž by tušili, že na ranveji nebudou sami. Na dráze 31 totiž pojíždí turbovrtulový Il-18 s 15 lidmi na palubě, mířící do Bratislavy.
Řídící druhý pilot TU-134 se právě dotkne dráhy a v tom na ní navigátor zpozoruje vetřelce. Zakřičí „překážka na dráze“, pilot okamžitě změní přistávací konfiguraci na vzletovou a přitáhne knipl k sobě. Kapitán naopak pohybem plynových pák od sebe zvyšuje výkon motoru na maximum. Toto vše stihnou za pouhé dvě vteřiny! Kvůli mlze druhý letoun dříve neviděli.
Jenže těžké dopravní letadlo nereaguje okamžitě jako například stíhačka, takže ke srážce přeci jen dojde. Ovšem následky nejsou nijak fatální. Tůčko zavadí pravým křídlem o ocasní plochu Iljušinu, tím si poškodí vysunuté klapky a naráží pravým křídlem do země. Poté prudce dosedá a klouže po zasněžené dráze. Než se zastaví na konci ranveje, otočí se do protisměru. Kromě klapek přichází o část křídla a podvozku. Ovšem piloti okamžitou reakcí a duchapřítomností předešly vážnější devastaci stroje a ztrátám na životech.
Nebezpečí však ještě není zažehnáno, neboť z ulomeného křídla vytéká palivo, které se může od rozpálených motorů každou chvíli vznítit. Palubní personál se proto snaží všechny pasažéry dostat co nejrychleji ven a co nejdál od poškozeného stroje.
A co druhý letoun, jak na tom je? Jeho příběh je poněkud kuriózní. Piloti totiž vůbec nevědí, že jejich Iljušin přišel o kus ocasu. Sice to s nimi při nárazu trochu cuklo, ale domnívají se, že při pojíždění najeli na nějaký předmět, povalující se na ranveji. Mají obavy, zda si nepoškodili pneumatiky, proto volají mechanika, aby se mrknul na podvozek. Ten, když vidí, že letadlu chybí téměř celé směrové kormidlo, nevěří vlastním očím.
A co teprv dispečeři na věži, ti si zprvu myslí, že si z nich posádka Il-18 dělá legraci, neboť se s ničím takovým dosud nesetkali. Tak dumají, jak může letadlo na zemi jen, tak přijít o směrovku, ale že už měla dávno přistát linka z Leningradu, jim stále uniká. A podržte se, let OK-897 jim nechybí celých 20 minut! Že stojí notně pochroumaný na konci ranveje kvůli mlze nevidí.
A tak se chudáci pasažéři v mlze a tmě vydají k odbavovací hale, aby informovali letištní pracovníky, co se stalo. Jenže ouha, ochranka je nepustí dovnitř, jelikož nějakým báchorkám, že jsou cestující z havarovaného letadla, nevěří. Posádka letounu, stojícího na druhém konci letiště bohužel rádiové spojení s věží nemá a jiná forma komunikace je tenkrát pouze hudbou budoucnosti.
Mezitím dorazí hasiči k bezocasému Iljušinu, ale tam nejsou potřeba. Trosečníkům se dostane pomoci, až když je objeví letištní technici, kteří se jedou podívat, proč na konci ranveje nesvítí světla. Pak konečně dorazí hasiči a začnou odsávat a přečerpávat vytékající palivo.
Záchranáři dorazí na místo až za několik desítek minut. V přesném čase se různé zdroje rozcházejí, pohybuje se v rozpětí 30 až 40 minut. Naštěstí nikdo neodkladnou lékařskou pomoc nepotřebuje a není v ohrožení života. Ale to nemohl nikdo dopředu vědět. Tady tehdejší záchranný systém včetně kompetentních pracovníků letiště naprosto selhal.
Několik cestujících a členů posádky utrpělo lehčí zranění, ale všichni byli schopni odejít po svých.
Jistě vás zajímá, jak je možné, že se po jedné ranveji pohybovala zároveň dvě letadla. Mě taky, tak se této záhadě pokusíme přijít na kloub. Jak už to v podobných případech bývá, i tady sehrálo hlavní roli selhání lidského faktoru. Právě v inkriminovanou dobu si dva dispečeři předávali směnu a jaksi opomněli předat si zároveň veškeré informace. Odcházející pracovník povolil posádce TU-134 přistání na dráhu 31 a šel domů, aniž by počkal na přicházejícího kolegu. Ten dorazil o chvíli později, o Tupolevu neměl ani zdání, tak pustil na dráhu 31 Il-18. Ten měl původně startovat z dráhy 25, jenže na ní právě uklízeli sníh a musel by čekat.
Podstatně víc zarážející jsou jiné faktory. Jak je možné, že nikomu dvacet minut nechybělo letadlo? Co kdyby ho třeba někdo unesl? To by měl docela slušný náskok. A záchranka za 40 minut by u běžných leteckých nehod už byla asi houby platná. To ovšem tehdejší mocipány vůbec nezajímalo, ti měli jiné starosti. Museli tuto havárii pečlivě utajit a je pravda, že se jim to dokonale povedlo. Takové pochybení se přeci nemohlo dostat mezi lidi a do světa už vůbec ne.
Mimochodem, ani dnes v době vyspělých informačních technologií o této nehodě příliš informací nenajdete. Dokonce i umělá inteligence vám bude tvrdit, že v roce 1977 na Ruzyni k žádné letecké nehodě nedošlo.
A jestli si myslíte, že piloti TU-134 obdrželi vyznamenání nebo alespoň poděkování, tak to se hluboce mýlíte. Naopak, o tomto incidentu nesměli nikde mluvit.
Abychom nekončili tak smutně, dlužno dodat, že od této doby žádné naše dopravní letadlo na Ruzyni ani jinde ve světě nehavarovalo. Což potvrzuje známý fakt: Letecká doprava je stále nejbezpečnější přepravou osob i nákladů a jistě tomu tak bude i nadále.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://www.poznatsvet.cz/historie/ruzyne-1977-havarie/
https://www.cestyavylety.cz/novinky/velkou-leteckou-nehodu-na-prazskem-letisti-v-roce-1977-komunisti-dlouho-tajili
https://youtu.be/_iWilxXxXf4?si=y-j5QgeS0gxfo–r
