Článek
Na detaily a pozdější informace z průběhu vyšetřování leteckého neštěstí, byly však sdělovací prostředky značně skoupé. Tak to pojďme nyní napravit.
Je úterý 30. června 2015 a na letišti v indonéském Medanu na ostrově Sumatra nastupuje do vojenského transportního čtyřmotorového turbovrtulového letounu Lockheed C-130 Hercules 110 pasažérů - vojáků indonéské armády se svými rodinnými příslušníky včetně dětí. Mají namířeno na vojenskou základnu v souostroví Natuna, které leží mezi Malajsií a ostrovem Borneo.
O jejich pohodlí se má starat 12 členů posádky. V kokpitu velí kapitán Sandy Permana, jeden z nejlepších a nejzkušenějších pilotů indonéských vzdušných sil. Letoun už něco pamatuje, neboť spolu s dalšími devíti ho obdržela indonéská armáda od Spojených států amerických již na přelomu 50. a 60. let minulého století. Ale tyto bytelné a spolehlivé vojenské stroje jsou věčné, mimochodem, můžeme je vidět na nebi dodnes.
Stroj se odlepil od ranveje a hned jak začíná stoupat, zaregistruje posádka, že je něco špatně. Bez prodlení žádá dispečery o povolení k okamžitému návratu na letiště. Jenže přistát už nestihnou. Pouhé dvě minuty od startu, v okamžiku, kdy řídící pilot točí pravou zatáčku, letoun ztrácí vztlak, nezadržitelně se řítí k zemi a dopadá na domy v obytné čtvrti přibližně pět kilometrů od letecké základny.
Cestou ještě stačí přerazit telekomunikační věž a vybuchující trosky letadla zasáhnou kromě obytných budov i hotel Golden Eleven. Očití svědci později vypovídají, že stroj začal hořet ještě ve vzduchu a po dopadu se rozpoutalo doslova ohnivé peklo, před nímž nebylo úniku.
Kromě všech 110 pasažérů a 12 členů posádky v něm našly svoji smrt ještě dvě desítky lidí na zemi. S požárem bojují desítky hasičů několik hodin a když se na místo dostanou vyšetřovatelé, nevěří vlastním očím. Vidí jen změť tisíců úlomků a ohořelých částí letounu pohromadě se sutinami ze zborcených domů. Dá se vůbec z této hromady trosek něco zjistit?
Pátrání po příčinách katastrofy začíná výslechem svědků. Většina se shodne na tom, že stroj začal padat, až když narazil do telekomunikačního stožáru. A kde ten se tam vzal? Byl postaven načerno, neboť v takové blízkosti u letiště by s největší pravděpodobností stavbu nikdo nepovolil. No a tudíž nebyl zanesen v žádných mapách a piloti o něm vůbec nevěděli.
Jedinou oficiální příčinou havárie byl stanoven náraz do telekomunikační věže. Jenže to nebyla prvotní příčina, tou byly technické problémy, s největší pravděpodobností selhání motorů. A kvůli nim se posádka správně rozhodla vrátit na výchozí letiště. Jenže ta se velení indonéských vzdušných sil a vládním papalášům jaksi nehodila do krámu. Za okamžik si povíme proč.
Zveřejnění příčiny tragické nehody, při níž zahynulo 142 lidí, vyvolalo u veřejnosti značné pobouření. Nebyla to totiž první tragická nehoda letounů Lockheed C-130 Hercules v Indonésii. Jak je možné, že tak spolehlivá letadla zrovna v této zemi tak často havarovala? Byla v mizerném technickém stavu, což velení indonéských vzdušných sil zásadně popřelo.
Abyste byli v obraze: V roce 1975, kdy Indonésie začala okupovat Východní Timor, postřílela tisíce jeho obyvatel a rozpoutala tam vlnu teroru, vyhlásily Spojené státy americké embargo na veškeré obchodování s Indonésii. No a tudíž se nedostávalo náhradních dílů a součástek na údržbu a opravy stárnoucích letounů. Asi tak jako nyní v Rusku.
A jak už to tak bývá, nejdřív musí dojít k tragédii, aby se pak hnuly ledy. Na základě této dala indonéská vláda souhlas k vyřazení starých letounů z flotily vzdušných sil, aby k podobným nehodám již nedocházelo. I když v této části světa padají letadla častěji než jinde, stále je letecká doprava tou nejbezpečnější, a to jak v civilním, tak vojenském sektoru.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://www.denik.cz/ze_sveta/katastrofa-lockheed-c-130-hercules.html
Počet nalezených obětí pádu Hercula v Indonésii se blíží stovce - Aeroweb.cz https://share.google/rdked1PSL4IOGAe3r
https://youtu.be/Z7msWN0dZG4?si=YF3874Dr8pg9ATe7
