Článek
A hlavně pozůstalým po obětech a také jednomu britskému leteckému inženýrovi v penzi, který unikátní metodou najde oblast pravděpodobného dopadu letadla.
Ale hezky popořádku, nejprve si ve stručnosti připomeňme onen osudný let.
Je sobota 8. března 2014, krátce po půlnoci a na letišti v Kuala Lumpur, hlavním městě Malajsie, se připravuje ke startu Boeing 777 letecké společnosti Malaysia Airlines. Let MH370 s 227 pasažéry má namířeno do čínského Pekingu. Dvanáctičlenné posádce velí třiapadesátiletý kapitán Zaharie Ahmed San. Patří k nejzkušenějším pilotům Malajsijských aerolinií, v nichž působí rovněž jako instruktor a examinátor. Na postu druhého pilota sedí teprve šestadvacetiletý Fariq Abdul Hamid. Velice schopný mladík, který na tomto typu letounu teprve sbírá zkušenosti, bude pro tento let pilotem řídícím.
Ve 40. minutě nového dne dostává posádka povolení ke vzletu. Ten proběhne naprosto bez problémů a jelikož je v této oblasti momentálně řídký provoz, nemusí piloti dodržet standardní trasu, ale mohou letět přímo k prvnímu traťovému bodu Igari. Tím ušetří čas i palivo a po dvaceti minutách dosáhnou cestovní hladiny tři pět nula, tedy 35 000 stop, což je 10 668 metrů.
Boeing 777 pokračuje k prvnímu navigačnímu bodu směrem k vietnamskému vzdušnému prostoru. Jenže tam nikdy nedoletí. Proč, to je dodnes zahaleno rouškou tajemství. Pouhých 39 minut po vzletu se posádka naposledy ozývá malajsijským řídícím letového provozu. Ti se s piloty rozloučí, oznámí jim novou rádiovou frekvenci a předávají let MH370 svým kolegům ve Vietnamu. Posádka na novou vysílací frekvenci nepřejde a letoun zmizí z radarů. Jenže toho si dispečeři v Ho Či Minově městě vůbec nevšimnou. Trvá jim dlouhé desítky minut, než zjistí, že jim chybí letadlo, tudíž má případný únosce pořádný náskok.
Až po několika hodinách od zmizení Boeingu 777 z radarů řízení letového provozu, začíná nejrozsáhlejší a nejdražší pátrací akce v historii letectví. Záchranáři a pátrací týmy hledají trosky letounu a případné přeživší v oblasti, kde let MH370 zmizel. Jenže ani po několika dnech nepřetržitého pátrání nenajdou vůbec nic. Copak se obří Boeing s 239 lidmi na palubě jen tak vypařil? Kdepak, ale pátrači hledali na špatném místě, letoun byl totiž ve vzduchu ještě další 7,5 hodiny.
Před dosažením navigačního bodu Igari se otočil a letěl na jihozápad. Teď vás možná napadne, jak to, že ho radary nezaznamenaly? O jeho zneviditelnění pro civilní radary řízení letového provozu se postaral někdo v kokpitu. Zda to byl člen posádky nebo nějaký vetřelec, bohužel nevíme. Ale víme, že dotyčný vypnul takzvaný transpondér nebo-li odpovídač, což je zařízení, které předává údaje o poloze.
Mimochodem, nemohl to být žádný laik, ale člověk, který o letadlech a jejich sledování ve vzdušném prostoru, něco věděl. Vypnul totiž i takzvaný SatCom, což je satelitní spojení letounu se zemí, které funguje i v místech, která nejsou pokryta radarovým signálem, například nad oceány.
Ale dotyčný přeci jen na něco zapomněl. Existují totiž systémy, které dokážou zjistit polohu letadla i v tomto případě. Například vojenské radary, které pracují na jiném principu, než civilní, laicky řečeno vidí lépe a dál. A ještě družice Inmarsat, zajišťující satelitní spojení pro obyvatele odlehlých oblastí světa nebo lodě plavící se uprostřed oceánů. A právě analýzou dat z těchto zařízení získali experti informace o dalším pohybu letu MH370 směrem k Sumatře. Údaje získané z tohoto družicového systému rovněž potvrdily, že stroj někdo řídil ručně, neboť ostré zatáčky a náhlé změny směru autopilot nikdy nedělá. Bohužel, ani kolem Sumatry, tedy v oblasti Andamanského moře, nenašli pátrači po zmizelém letounu jedinou stopu.
A čím hlouběji se vyšetřovatelé do případu nořili, tím více záhad a nejasností vystupovalo na povrch. Stal se Boeing 777 Malaysia Airlines s 227 pasažéry a 12 členy posádky obětí teroristického činu nebo únosu? Má ho na svědomí někdo z cestujících nebo posádky? Třeba stroj neskončil v moři, ale přistál na nějaké odlehlé nepoužívané vojenské základně. Ano, i tato možnost proběhla sdělovacími prostředky. A jak už to v podobných záhadných případech bývá, se svojí verzí přišli i ufologové. Podle nich unesli letoun mimozemšťani.
Jenže dokud se nenajde vrak, můžeme o příčině havárie pouze spekulovat. Bohužel, během čtyřletého pátrání bylo nalezeno pouze pár malých úlomků stroje, které donesly mořské proudy až k východnímu pobřeží Afriky. Jelikož pátrání nikam nevedlo, bylo i přes protesty pozůstalých po obětech, v roce 2018 ukončeno.
S tím se nechtěl smířit britský letecký inženýr v penzi Richard Godfrey a rozhodl se, že se pokusí určit oblast dopadu stroje unikátní metodou, kterou do té doby nikdo při pátrání po troskách letounu nepoužil. Tento vynalézavý muž využil technologii, kterou zná jen hrstka radioamatérů a sice takzvaný Weak Signal Propagation reporter (WSPR), česky reportér šíření slabého signálu.
A v čem tato metoda spočívá? Jak už název napovídá, radioamatéři vysílají velice slabé rádiové vlny a soutěží, čí signál se dostane nejdál. Tyto rádiové signály si představme jako ta nejtenčí vlákna pavučiny, rozprostírající se po celé zeměkouli. A jelikož jsou opravdu velice slabé, velká dopravní letadla je v místě přeletu ruší, zkrátka jako kdybyste na tom místě pavučinové vlákno přetrhli.
A právě na tomto principu založil Godfrey své pátrání. Na tři roky se ponořil do miliard datových bodů v archivech WSPR a tato doslova mravenčí práce přinesla kýžené ovoce. Přesně v době, kdy let MH370 nadobro zmizel z radarů, ale dál pokračoval v letu, našel neúnavný pátrač kolem 130 anomálií při šíření slabých rádiových vln v Indickém oceánu. Na jejich základě vyznačil přesnou trasu, po níž se Boeing 777 Malaysia Airlines pohyboval. Ta začíná v místech, kde ho naposledy zaznamenaly vojenské radary, stáčí se na jihozápad a končí přibližně 1 500 kilometrů západně od australského Perthu na souřadnicích 29,128° jižní šířky a 99,934° východní délky.
Aby si výsledky svého bádání ověřil, uskutečnil v prosinci 2023 kontrolní let stejným typem letounu po trase, kde podle archivních záznamů WSPR z 8. března 2014, došlo k rušení rádiového signálu. A jak pokus dopadl? Tak, jak Richard Godfrey očekával. Letoun rušil rádiové vlny přesně ve stejných místech jako u osudného letu MH370, vše se shodovalo přesně na minuty! Teď už mohl získané údaje předložit odborníkům.
A právě na jejich základě vydala malajsijská vláda na počátku minulého roku k velké radosti pozůstalých po obětech pokyn k obnovení pátrání. Tím byla pověřena texaská společnost, zabývající se průzkumem mořských hlubin, Ocean Infinity, což je naprostá světová špička v tomto oboru. Její vlajková loď Armada 7806, která disponuje flotilou nejmodernějších autonomních ponorek, byla do inkriminované oblasti o rozloze 15 000 kilometrů čtverečních vyslána již na jaře 2025. Nutno zdůraznit, že zdejší mořské dno v hloubce až 6 kilometrů je velice členité. Pod vodou najdete vysoké hory, hluboké kaňony i sopky, takže průzkum je velice náročný. Situaci navíc ztěžují časté mořské bouře, zejména v zimním období. A z těchto důvodů byly průzkumné práce v květnu minulého roku přerušeny. Podotýkám, že se nacházíme na jižní polokouli.
A za dlouhých 7 měsíců jsme se dočkali. Počasí se konečně umoudřilo a 30. prosince 2025 bylo pátrání obnoveno. Mělo by trvat 55 pracovních dnů, ale optimisté věří, že se vrak Boeingu 777 Malaysia Airlines podaří najít dřív. Mimochodem, pokud ho společnost Ocean Infinity najde, obdrží odměnu ve výši 70 milionů dolarů. Když se jí to nepodaří, nedostane ani cent. V případě úspěchu by se ve vraku nebo poblíž něho měly vyskytovat i černé skříňky, které by konečně mohly osvětlit záhadu letu MH370. Ale bude paměťové médium v takovém stavu, aby z něho bylo možné stáhnout potřebná data?
Doufejme, že se odpovědí na tyto otázky brzy dočkáme, hluboký oceán vydá své tajemství a největší záhada v historii letectví bude konečně rozluštěna.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/6hKIo3d460c?si=_wzIQ5HItP21btc3
https://youtu.be/sS5cUsZ64G8?si=2Q9D8UOXnBCGPNvx
https://youtu.be/N3VONdBcEwc?si=mgc2oTd0vm3KECoR
https://youtu.be/-K0FfKSYQHY?si=gq1Mz77JbAE4RK_F
