Článek
Ovšem ten zázrak spočíval v dokonalé koordinaci a soustředění posádky a v naprosté profesionalitě pilotů. Pojďme si nyní o této tragédii, za niž nebyl dosud nikdo potrestán a obávám se, že ani nebude, povědět víc.
Je středa 25. prosince 2024, my slavíme vánoční svátky a na mezinárodním letišti Heydara Aliyeva v ázerbajdžánském hlavním městě Baku se krátce po sedmé hodině ranní připravuje ke startu posádka Embraeru 190 Ázerbájdžánských aerolinií na pravidelné lince do ruského města Grozny. O pohodlí 62 pasažérů ze čtyř zemí, včetně dvou dětí, se budou starat dvě letušky a stevard. Posádce velí velice zkušený kapitán Igor Kshnyakin, který strávil za kniplem dopravních letounů více jak 15 000 hodin. K ruce má mladého, ale šikovného druhého pilota Aleksandra Kalyaninova.
Piloti procházejí kontrolní seznam a v 7 hodin 55 minut místního času dostávají povolení ke vzletu. Let trvá obvykle něco málo přes hodinu, v hlavním městě Čečenské autonomní republiky ruské federace by měli přistát v 9 hodin 10 minut. Jenže tentokrát bude všechno jinak, ale nepředbíhejme.
Za půl hodiny po startu, v 8 hodin 25 minut, mizí let 8243 z radarů řízení letového provozu. Vzápětí piloti navazují spojení s dispečery v Groznem a informují je o ztrátě signálu GPS. Sice jim nepracují sofistikované navigační přístroje, ale pokračují v přiblížení k cílovému letišti. Aby problémů nebylo málo, Grozny zahalí hustá mlha a nízká oblačnost. Piloti jsou nuceni první pokus o přistání přerušit a jít na druhý okruh. V tuto chvíli ještě nikdo na palubě netuší, že ten největší problém teprve přijde. Viditelnost je téměř nulová a tak piloti přeruší i druhý pokus o přistání.
V 9 hodin 11 minut oznámí řídícím na věži svůj záměr vrátit se zpět na své mateřské letiště do Baku. O dvě minuty později při stoupání stroje se ozve ohlušující rána a o několik vteřin později druhá. Posádka se domnívá, že došlo k srážce s ptáky, což bývá v malé výšce poblíž letišť poměrně častým jevem.
Jenže vzápětí se v kokpitu rozezní alarmy a rozblikají kontrolky všech řídících systémů. Piloti nevědí, co se děje a pasažéři propadají panice. Kapitánovi je jasné, že takhle se letoun ve vzduchu dlouho neudrží, musí ho co nejdříve dostat na zem. V 9 hodin 16 minut informuje řídící na věži v Groznem a žádá informace o počasí pro nedaleké letiště Myneralnye Vody.
Zároveň se oba piloti snaží převzít kontrolu nad stěží ovladatelným strojem, ale přístroje jeden za druhým vypovídají službu. S letounem prakticky nejde manévrovat, tak se alespoň snaží udržet výšku. Podle pokynů dispečerů mají stoupat do hladiny jedna pět nula, tedy 15 000 stop, což je 4 572 metrů. Bohužel, tento úkon nemohou provést. Nejen, že Embraer nelze řídit, ale došlo k poklesu tlaku v kabině, cestující mají problémy s dýcháním a ve větší výšce by okamžitě upadli do bezvědomí.
Povolení k přistání na letišti Myneralnye Vody let 8253 i přes naléhavost, neobdrží, údajně z důvodu nepříznivých povětrnostních podmínek. Žádá tedy o kurz na další záložní letiště, v ruské Machachkale.
V 9 hodin 23 minut dochází k nejhoršímu, službu vypovídají všechny 3 hydraulické okruhy! Představte si to, jako kdyby vám někdo za jízdy při vysoké rychlosti ukradl v autě volant. A neměli byste k dispozici ani žádné jízdní asistenty a brzdu. Zbyl by vám jen plynový pedál. Přesně tak jsou na tom teď piloti Embraeru AZAL s 67 lidmi na palubě. A bohužel, ani v Machachkale nepochodí. Stejně jako na předchozím letišti, údajně kvůli nepříznivému počasí a nízké viditelnosti. Později se ukáže, že meteorologické podmínky na obou letištích byly v normě a umožňovaly bezpečné přistání.
Kapitán uvažuje o návratu do Baku, jenže tuto variantu záhy zavrhne, neboť jim v cestě stojí vysoké hory a ty s takto poškozeným neovladatelným strojem nepřeletí. Ruské řízení letového provozu nasměruje let 8253 na letiště Aktau v Kazachstánu. Jasně, přeci si nenechají letoun, který sestřelili, spadnout na svém území. Doufají totiž, že všechny důkazy o teroristickém činu skončí kdesi na dně Kaspického moře, neboť není šance ho s těžce poškozeným strojem přeletět.
Jenže posádka jim vytře zrak. S vypětím všech sil a využitím veškerého pilotního umu dokáže pouze pomocí snižování a zvyšování tahu motorů s letounem jakž takž manévrovat a udržet ho ve vzduchu více jak hodinu po zásahu raketou. Palubní personál připravuje kabinu na nouzové přistání, na letišti v Aktau aktivují všechny záchranné složky a odklánějí ostatní lety, aby měl silně poškozený a neovladatelný Embraer vzdušný prostor i ranvej jen sám pro sebe.
Posádka stále nechápe, co způsobilo výpadek všech systémů letounu, který byl před vzletem v dokonalém technickém stavu. Ovšem teď nemůže hledat příčinu, musí soustředit veškeré síly, aby stroj s 67 lidmi dostala na zem. Mimochodem, takováto nouzová situace, kdy vypadnou všechny tři hydraulické okruhy, to znamená komplet celý řídící systém, se neučí ani netrénuje na simulátorech. A víte proč? Protože je neřešitelná a má se zato, že s neřiditelným strojem se nedá letět, natož přistát.
Naši hrdinové se o to přesto pokusí, ostatně nic jiného jim nezbývá. V 10 hodin a 21 minut dostávají povolení k přistání na dráze 11 mezinárodního letiště v kazašském Aktau. První pokus o přistání se nezdaří, jelikož jsou moc vysoko a letí s příliš skloněnou přídí. Přeruší tedy přistání, provedou průlet a před sebou mají druhý pokus. Ten bohužel nevyjde a pár set metrů před prahem dráhy naráží Embraer Ázerbájdžánských aerolinií s 67 lidmi na palubě do země. Rozpadne se na dvě části. Přední včetně kokpitu je naprosto zničena, připomíná zmačkanou harmoniku a zachvátí ji požár. Piloti, kteří se do poslední chvíle snažili dostat neovladatelné letadlo v pořádku na zem, zahynuli, stejně jako jedna letuška a pasažéři z přední části letounu. Zadní část ještě chvíli setrvačností klouže po zemi, převrací se vzhůru nohama, ale všichni lidé z ní vyváznou živí.
Hrůznou havárii přežilo jakoby zázrakem 29 lidí, včetně stevarda a letušky. Ovšem za ním stojí dokonalá souhra a naprostá profesionalita posádky.
Záchranářské týmy jsou na místě prakticky okamžitě, neboť přiblížení sledovaly z letištní plochy. Po příjezdu slyší z útrob letounu nářek a volání o pomoc. Ihned se dají do práce a vytahují raněné ven. Někteří pasažéři dokonce odcházejí po svých. Bohužel, 38 lidí na palubě sestřeleného Embraeru takové štěstí nemá, přijdou o život buď při nárazu nebo následném požáru přední části letounu.
Ihned je mobilizován veškerý personál místní nemocnice a odvolány všechny operace, aby se lékaři mohli věnovat pouze zraněným z letecké havárie. Na pomoc přijíždějí i lékaři z jiných měst a operační tým vysílá i Ázerbájdžán. Pomoc nabízejí rovněž místní obyvatelé, například darují krev a nosí pacientům jídlo a oblečení.
Stevard, který se sám dostal z vraku, nevěří při pohledu na něj svým očím a hned je mu jasné, co se stalo. Ocas a trup letounu jsou jak řešeto. Takže žádná srážka s ptáky, ale raketa. Jeho hypotézu musí potvrdit vyšetřovatelé. Rusové však stále zapírají a pouštějí do světa lež, že let 8253 havaroval kvůli srážce s ptáky.
Ázerbájdžán okamžitě vysílá do Aktau své experty na letecké nehody. K nim se připojují odborníci z brazilské firmy Embraer, vyšetřovatelé z Kazachstánu a také zástupci Mezinárodní organizace pro civilní letectví.
Místo havárie je bedlivě střeženo policií, aby nezmizely žádné důkazy. Vyšetřovatelé postupně vyslýchají očité svědky a řídící letového provozu. Rovněž mají k dispozici záznam hovorů v kokpitu i data ze zapisovače letových údajů a pomalu se začíná rýsovat sled událostí. Ohledání trosek jen potvrdí jejich předpoklad. Embraer 190 na pravidelné lince Baku – Grozny byl zasažen řízenou střelou země-vzduch, která vybuchla v těsné blízkosti letounu. Zbývá zjistit, kdo a odkud ji odpálil. I to se zanedlouho podaří, její úlomky byly totiž nalezeny na palubě a bylo prokázáno její vypálení z ruského raketového systému Pancir-3.
Takže už musí Rusové s pravdou ven, ale stejně svoji vinu na této tragické události popírají a jak už u nich bývá zvykem, svádějí ji na druhé. Prý mířili na ukrajinské bezpilotní letouny a ázerbájdžánské civilní letadlo trefili omylem. Jenže v té době se v inkriminované oblasti žádné ukrajinské drony nenacházely ani tam nemířily. Takže opět lež.
Rusové zkrátka lžou od samého začátku. Ptáci místo rakety, meteorologické podmínky neumožňující nouzové přistání na záložních letištích… A to není vše. V únoru 2025 slíbil Putin vyplacení kompenzace pozůstalým po 38 obětech a potrestání viníků. A výsledek? Nula, nula nic ani rok po havárii. Ostatně, Putinovi se nedá věřit vůbec nic a to bychom si měli zapamatovat všichni.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://youtu.be/FbsXU-CDiEc?si=8kALuV0XKpZjrr70
https://youtu.be/j-O3lvku27Q?si=dMwm_Cjxojtz4S-r
https://youtu.be/-QvAbj2fgR4?si=yaIpkjTfBep0TLkL
What we know about the Azerbaijan Airlines crash https://share.google/I9qkdE9VozbeoSeAk
