Článek
A nejen v Československu, ale i v dalších zemích východního bloku, seskupených ve vojenském paktu s názvem Varšavská smlouva.
Pojďme si nyní tuto problematiku rozebrat podrobněji.
V prosinci 1965 uzavřel tehdejší ministr obrany ČSSR armádní generál Bohumír Lomský se svým sovětským protějškem maršálem Malinovským dohodu o výstavbě tří skladů jaderných zbraní. Už tenkrát, téměř tři roky předtím, než k nám vtrhla okupační vojska, bylo rozhodnuto, že tato přísně tajná zařízení bude obsluhovat výhradně Sovětská armáda.
Svojí dispozicí i velikostí naprosto totožné obrovské areály a nedobytné podzemní prostory se nacházely v Červeném Újezdu u Bíliny, ve vojenském prostoru Jince v Brdech (ten se zachoval dodnes) a ve vojenském prostoru Ralsko nedaleko Bělé pod Bezdězem. Všechny nesly označení Javor a byly dobudovány koncem 60. let minulého století. A stejné objekty, respektive jejich pozůstatky najdeme dodnes i v Polsku, bývalé Německé demokratické republice, Maďarsku a Bulharsku.
Do nich byly postupně naváženy jaderné hlavice ze Sovětského svazu. A kolik jich tu bylo celkem? Přesná čísla nejsou k dispozici, ale když vezmeme v úvahu, že jeden sklad sestával ze čtyř kójí, do každé se vešlo 30 hlavic a areály byly tři, dostaneme se k počtu 360. Jen pro představu, jediná takováto zbraň by dokázala vymazat z mapy město velikosti Plzně.
A co je opravdu zarážející? Část z nich jsme obdrželi ještě před vybudováním skladů. Kde byly ukryty, nikdo neví. Samozřejmě kromě hlavic měla pod palcem Sovětská armáda i jejich nosiče, to jest rakety a odpalovací zařízení.
Objekty podléhaly tak přísnému utajení, že ani naše armáda netušila, k čemu slouží (kromě náčelníka Generálního štábu) a jejich ostraha neměla ponětí, co vlastně hlídá. S jejich pravým posláním byly obeznámeny pouze tehdejší nejvyšší straničtí a státní potentáni.
A jak mělo případné použití jaderných zbraní vypadat v praxi? Poblíž každého skladu bylo, samozřejmě opět pečlivě utajené, styčné místo, kam by dovezli odpalovací zařízení a rakety, ty osadili jadernými hlavicemi a vypálili. Odpalovací zařízení měli obsluhovat naši vojáci z dělostřeleckých jednotek.
Ve vojenském prostoru Ralsko na Českolipsku se v hlubokých lesích ukrýval areál Javor 52. Přestože jsem bydlela ani ne 20 kilometrů odtamtud, neměla jsem o jeho existenci ani ponětí. A dokonce o něm nevěděli ani obyvatelé pouhých 5 kilometrů vzdáleného městečka. O rozsáhlých podzemních prostorách napěchovaných jadernými zbraněmi jsme se dozvěděli až po odsunu sovětských vojsk a zpřístupnění vojenského prostoru veřejnosti.
V roce 1991 byly všechny tři sklady stejně jako veškeré objekty po okupační armádě převedeny do majetku státu. Javor 51 nacházející se v Brdech, využívala nějaký čas Česká národní banka jako depozit neplatných mincí a od roku 2012 jsou prostory přístupné veřejnosti jako muzeum. Zbylé dva areály jsou zdevastované, zarostlé a není radno se v nich pohybovat.
Přítomnost jaderných zbraní na našem území potvrdili i velitel Střední skupiny sovětských vojsk a armádní generál Miroslav Vacek. A proč jsme je tu vůbec měli? To mi vrtá hlavou dodnes. Jako že by nás ti „zlí imperialisté“ napadli? Z jakého důvodu a co by ve východním bloku asi hledali? Na to si odpovězte sami.
Já jen dodám. Nepřipusťme, aby na naše území ještě někdy vkročila noha ruského vojáka a přejme si, aby jádro uranu sloužilo vždy jen mírovým účelům.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10150778447-historie-cs/213452801400018/
Tajný sklad jaderných hlavic v Brdech. Světový unikát se rozšíří - Deník.cz https://share.google/hd7bEQZTAyrVTbJMz
https://share.google/ETJC5PcKQ8daXKX4b
https://youtu.be/edWmrEllyWQ?si=3bC2iEjVz-lxt-cM
