Článek
Pojďme se nyní podívat, jak celý zásah probíhal a zda vůbec byla odhalena příčina tohoto ničivého požáru.
A ještě než se přeneseme do onoho osudného dne, vrátíme se o sto let zpátky, tedy do roku 1925, kdy byl položen základní kámen nového Veletržního paláce. Na svoji dobu velkolepá stavba byla dokončena za tři roky a slavnostně otevřena u příležitosti 10. výročí vzniku Československé republiky.
Jak už název napovídá, budova byla předurčena pro pořádání výstav a veletrhů. Ale návštěvníci tu našli i největší pražské kino, restauraci a kavárnu. Veletrhy se zde konaly pravidelně do roku 1951. Poté byl tento klenot funkcionalistické architektury přeměněn v kanceláře podniků zahraničního obchodu. A právě příčky, které dělily jednotlivé „kotce“ a fůry papírů sehrály v požáru tragickou úlohu. Ale nepředbíhejme, hezky popořádku.
Je středa 14. srpna 1974, krátce po 21. hodině a strážná, která právě provádí pravidelnou obhlídku budovy, ucítí ve čtvrtém patře zápach, připomínající pálící se elektrické vedení. Shání tedy místního elektrikáře, kterého po chvilce hledání nalezne v suterénu, kde je umístěno kino. Vyjedou tedy společně výtahem do patra, kde paní cítila zápach a vidí, jak se z jedné místnosti škvírou pode dveřmi valí kouř. Domnívají se, že se jedná o nějaké drobné zahoření, tak otevřou dveře, aby ho uhasili ručním hasicích přístrojem.
Jenže ouha! Oheň jim jde naproti a tak tak stačí utéct. Jen připomínám pro mladou generaci, že v 70. letech minulého století neexistují žádné mobilní telefony, takže dvojice jede opět dolů a strážná telefonuje z vrátnice. Přestože již tenkrát bylo v provozu tísňové telefonní číslo 150, dotyčná místo něj volá na běžnou telefonní linku do holešovické hasičárny. Ve 21 hodin a 33 minut vyjíždí tamější hasičská jednotka k nahlášenému požáru a zároveň informuje centrálu pražských hasičů, tehdy požárníků, kteří také vysílají do boje s ohněm jedno mužstvo.
Mezitím na tísňové lince přijímají další hlášení o rozšiřujícím se požáru Veletržního paláce, který už je vidět z přilehlých ulic. První přijíždí na místo holešovická jednotka a spěchá do 4. patra. Jenže k ohnisku požáru se hasiči vůbec nedostanou, plameny jsou neproniknutelné. Nutno zdůraznit, že před padesáti lety neměli hasiči takové špičkové vybavení jako dnes.
Oheň se nezadržitelně šíří chodbami a schodišti. Rychlost šíření zvyšují všudypřítomné koberce a dřevotřískové, značně hořlavé dělící stěny. V několika málo minutách je zasaženo požárem minimálně 400 čtverečních metrů plochy v několika patrech. Práci hasičům ztěžují i padající podhledy, rovněž z hořlavých materiálů. Ve 21:56 přijíždějí další posily z Libně, ale rozšiřující se oheň má stále převahu. Hořící části přepážek a stropních podhledů padají dolů a rozšiřují tak požár do nižších pater. Je nutno okamžitě zahájit evakuaci kina, kde v tu chvíli sedí asi 600 diváků, neboť hrozí nebezpečí, že za chvíli už se ven nedostanou.
Hasiči s ohnivým živlem bojují ze všech sil, přesto, že jim dochází kyslík v lahvích a bez něho se v zadýmeném prostředí pohybovat nedá. Naštěstí se podaří všechny návštěvníky kina dostat do bezpečí. V horší situaci je 6 lidí, kteří se pokusili uniknout z ohnivého pekla na střechu. Hasiči mají k dispozici žebříky o maximální délce 30 metrů, které tam nedosahnou. Až po 22. hodině přijíždí speciální Tatra 813 s žebříkem AZ-44 a lidé uvězněni na střeše, která hrozí zřícením, jsou evakuováni.
Labyrintem chodeb doslova prošpikovaných vysoce hořlavými materiály se požár stále nekontrolovatelně šíří. Velitel Požárního útvaru hlavního města Prahy povolává všechny pražské profesionální i dobrovolné hasičské jednotky. Je ustanoven krizový štáb a na místo přijíždí i náčelník vyšetřovatelů. Jenže zatím tam není nic platný. Vyšetřovat příčiny požáru bude možné až po jeho uhašení.
Záhy se k pražským hasičům přidávají kolegové z dalších měst. Zásahové jednotky se musí v takovémto náročném prostředí často střídat.
Zásah komplikují i další faktory: Celý objekt je stále pod proudem a rozvod plynu pod tlakem. A aby problémů nebylo málo, v části objektu se nalézá i sklad zbraní Lidových milicí, o němž hasiči neměli ani tušení a olejové nádrže pro kotelnu. Zkrátka, jako kdybyste seděli na sudu se střelným prachem! Ochránit právě tyto prostory je pro hasiče prioritou.
A vyvstává další problém. Dochází voda, neboť hydranty nejsou stavěné na tak velký odběr. Velitel zásahu proto žádá pražské vodovody o zvýšení tlaku v potrubí. Na místo je rovněž povolána plynárenská pohotovost, aby uzavřela přívod plynu. V objektu se dokonce nachází několik míst, kam se hasiči s hadicemi vůbec nedostanou. Jak mohl někdo takovýto bezpečnostní paskvil zkolaudovat? Za totality bylo možné všechno.
Ale zpět k požáru. Ten se i přes probíhající zásah stále rozšiřuje a na pomoc hasičům jsou povoláni i vojáci. Až ve dvě hodiny v noci se zdá, že jeho intenzita malinko poklesla a ve čtyři ráno může velitel zásahu zkonstatovat, že se požár podařilo dostat pod kontrolu. Ale zdaleka ještě není vyhráno, jeho likvidace trvá až do 20. srpna a skrytá ohniska v haldách ohořelých kancelářských papírů nacházejí hasiči až do 27. srpna.
Jediná potěšitelná zpráva je, že při požáru ani zásahu nikdo nezemřel. 18 hasičů a 1 voják utrpěli lehká zranění, nadýchali se zplodin hoření nebo byli popáleni či pořezáni od padajícího skla.
A konečně se dostáváme k vyšetřování. Hned na počátku zjišťují experti zarážející fakt: Neexistuje požární dokumentace objektu. Ostatně po ní se sháněli už i hasiči při zásahu, aby se mohli v budově lépe orientovat. A to není všem průšvihům konec. Při pravidelných požárních revizích byly zjištěny zásadní nedostatky v oblasti bezpečnosti a požární ochrany objektu, na které nikdo z firem sídlících uvnitř, nereagoval. A o jaké prohřešky se jednalo? Neprůchozí únikové cesty, nefunkční hydranty, chodby zatarasené odloženým nábytkem, propanbutanové vařiče, všude se válející nedopalky cigaret a tak dále. Dokonce byla na tyto závažné nedostatky upozorněna i policie a prokuratura, neboť hrozilo reálné nebezpečí, že se něco stane. A taky stalo.
Jako první příčinu vyšetřovatelé vyloučili závadu na elektroinstalaci, která se původně jevila jako nejpravděpodobnější. Stejně tak nebylo prokázáno úmyslné zapálení. Na základě výpovědí strážné a elektrikáře, kteří zpozorovali požár jako první, se odborníci soustředili na uvedenou místnost ve čtvrtém patře. A zjistili, že v ní pracovali lakýrníci. Cosi natírali a před odchodem domů jen tak ledabyle pohodili na zem chomáče bavlny, nasáknuté fermeží. Ty se v důsledku autooxidace samovznítily a neštěstí bylo na světě.
Lakýrníci jednoznačně porušili bezpečnostní předpisy, neboť ty jim ukládály uzavřít potřísněnou bavlnu do plechové nádoby. Ale že by byl někdo za vznik požáru, který způsobil škodu ve výši 224 milionů korun, potrestán, o tom nepadlo nikde ani slovo.
A další osud Veletržního paláce? Původně mělo být ohořelé torzo zbouráno. Čtyři roky hyzdily ruiny ulici Dukelských hrdinů, až tehdejší ředitel Národní galerie Jiří Kotalík navrhl, že by tam mohly být jejich výstavní prostory. A tak začala rekonstrukce, která se táhla dlouhá léta.
Zrekonstruovaná budova, která splňuje všechny bezpečnostní a požární předpisy, uvítala první návštěvníky 13. prosince 1995. Můžete tam navštívit expozici současného a moderního umění a rozhodně se nemusíte bát, že by tam hořelo.
Článek zpracován na základě vyprávění mého otce, vyšetřovatele tehdejšího Sboru požární ochrany kapitána Miroslava Vaňka a informací z těchto zdrojů:
https://www.denik.cz/z_domova/pred-45-lety-vyhorel-veletrzni-palac-za-pozar-mohla-chyba-lakyrniku-20190814.html
https://youtu.be/xCIe_SFGEsU?si=iZxt4__0cK36XTjj
https://www.pozary.cz/clanek/1954-1974-po-prijezdu-bylo-jasne-ze-je-zle-veletrzni-palac-horel-a-plameny-se-nekontrolovatelne-sirily/
