Článek
A přeci se tady jedna pečlivě utajovaná velká voda přehnala a důl hrál v této tragédii hlavní roli. Pojďme se nyní podívat, co se onoho osudného 9. června 1970 v této malebné obci na Hodonínsku událo.
Hydrometeorologové předpovídají pro úterní odpoledne místní přeháňky a bouřky, což bývá v červnu naprosto běžné. Žádná varování před přívalovými srážkami ani tak přesné předpovědi jako dnes ještě neexistují, tudíž nikdo z obyvatel netuší, jaká spoušť tuhle malebnou oblast jižní Moravy čeká.
Krátce po čtvrté odpolední se setmí a nastane Boží dopuštění. Oblohu křižují hromy blesky, vichřice láme stromy, z nebe se valí proudy vody a padají kroupy.
Totálně vyprahlá půda není schopná tak obrovské množství vody pojmout a v mžiku je tu blesková povodeň. Z místních potůčků se rázem stávají veletoky a berou sebou vše, co jim stojí v cestě: obytné domy, hospodářská stavení, zvířata i komunikace a mosty. Přímo v Šardicích se koryto místního potoka rozšíří na 100 metrů a voda dosahuje hloubky až dva metry! Obec totiž stojí v údolí a tak se do ní valí nezkrotný živel z okolních kopců.
Velká voda představuje největší nebezpečí pro zdejší lignitový důl, který zde existuje již od roku 1830. A ono odpoledne v něm pracuje pod zemí 110 horníků. Právě nad nimi se během okamžiku vytvoří obrovské jezero, nepředstavitelná síla vodního živlu si razí cestu do podzemí a zaplavuje 32 kilometrů důlních chodeb.
Dispečer přikáže všem horníkům dolu Dukla okamžitě vyfárat na povrch. Jenže do důlní klece se jich vejde pár, takže evakuace nějakou chvíli trvá. Za 14 minut od poplachu se podaří vyfárat 76 horníkům a poté se spojení dispečerského pracoviště s podzemím přeruší. To už pracovníci na povrchu tuší, že je zle. Přesto ve skrytu duše doufají, že se zbylým kolegům přeci jen podaří z rychle se zaplavujícího dolu včas dostat únikovou cestou. Jenže důlní zachránáři záhy zjišťují, že tam žádná není! Tudíž ani oni nemají jedinou možnost, jak se k uvězněným horníkům dostat.
Zbývá jen čekat, až opadne voda a věřit v zázraky. Záchranné práce značně komplikují obrovské nánosy bahna. Manželky havířů uvízlých v podzemí čekají na šachtě i několik dnů a stále doufají, že se jejich muže podaří zachránit. Bohužel. Prvního utonulého horníka nacházejí záchranáři za tři dny. Během prvních 12 dnů záchranných prací objeví dalších 6 kolegů, bohužel nikomu z nich už není pomoci. Poslední oběť této zbytečné katastrofy je nalezena až po čtyřech měsících.
A stejně jako ostatní tragické nehody a katastrofy, které se na našem území udály za minulého režimu, byla i tato v lignitovém dole, dokonale utajena. A přitom k ní vůbec nemuselo dojít. Ano, přírodě neporučíme, ta bude mít vždycky navrch, ale kdyby byly únikové cesty z dolu průchodné, nepřišlo by o život 34 otců od rodin, něčích synů a dědů.
Mimochodem, zda byl někdo za tuto hrubou nedbalost potrestán, se mi nepodařilo zjistit. Patrně ji soudruzi nenápadně zametli pod koberec. Práce na obnově značně poškozeného dolu a jeho zařízení trvaly celé tři roky.
Povodeň, která odešla stejně rychle jako přišla, zasáhla 20 obcí, zatopila 400 domů, 100 z nich vážně poškodila a 13 smetla z povrchu zemského. Pětatřicátou obětí se stala teprve tříletá dívenka, která spadla do zatopeného sklepa.
Nutno dodat, že tenkrát u nás neexistovala žádná protipovodňová opatření, včasná varování ani integrovaný záchranný systém. Ale zato vládla tvrdá cenzura, takže se tragédie na dole Dukla a hodonínská velká voda dostaly na veřejnost až v době svobody slova a projevu.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://www.zdarbuh.cz/reviry/jld/pruval-vod-na-dole-dukla-v-sardicich-9-cervna-1970/
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/regiony/cervnova-povoden-roku-1970-zatopila-dul-zborila-domy-a-vzala-35-zivotu-132309
https://youtu.be/eGzlLH4CDBY?si=9-Hu09uHcFyA9Dt3
