Článek
Její nedostatek začali Sověti pociťovat tehdy, když Američané vyvinuli jadernou bombu. Musí se jim přece vyrovnat. A co vyrovnat, musí je předčít!
A tak se soudruzi poohlédli v sousedství a řešení na sebe nenechalo dlouho čekat. Již koncem roku 1945 uzavřeli čelní představitelé SSSR a Československa přísně tajnou smlouvu o poskytnutí veškeré naší produkce uranu Sovětskému svazu po dobu minimálně dvaceti let. Pro zajímavost, smlouva byla tak pečlivě ukryta, že její originál byl historiky objeven až v roce 1963. Prostý lid včetně novinářů neměl o tomto paktu ani tušení.
A co je opravdu s podivem, Sověti se před uzavřením smlouvy nijak netajili tím, že uran budou používat pro vojenské účely k výrobě jaderných zbraní. K čemu taky jinému, že, když první jaderná elektrárna na jejich území byla spuštěna v roce 1954.
V Jáchymově a okolí se těžila uranová ruda, takzvaný smolinec, již od poloviny 19. století, ovšem ve velmi malém množství a pouze pro výrobu barviv a léčebné účely. A co se událo po podpisu smlouvy, o tom téměř nikdo neví. Na počátku roku 1946 obsadila jáchymovské doly Sovětská armáda, prostě si je zabrala. Tehdejší ministr zahraničí Jan Masaryk v lednu téhož roku prohlásil na Valném shromáždění OSN, že náš uran nebude nikdy použit ve zbraních hromadného ničení, přitom věděl, že to není pravda.
K jáchymovským uranovým dolům postupně přibyla Příbram, Dolní Rožínka u Bystřice nad Pernštejnem a Křižany, Hamr na Jezeře a Stráž pod Ralskem na Českolipsku. No a Sověti vesele drancovali naše přírodní bohatství. A ruku v ruce s ním i životní prostředí. Právě v posledně jmenované oblasti, kde se uran dobýval takzvanou chemickou cestou, způsobila jeho těžba největší škody, které se likvidují dodnes. Ale nepředbíhejme, o tom si povíme později.
Teď možná někdo z vás namítne, že jsme těžili uran také pro naši jadernou energetiku. No, asi tak: První jaderná elektrárna na území Československa byla uvedena do provozu až v prosinci 1972, a sice v Jaslovských Bohunicích na západním Slovensku. První blok dukovanské elektrárny byl spuštěn v květnu 1985 a Temelín až dávno po revoluci, v roce 2002.
Mimochodem, k výrobě elektřiny se používá opravdu zanedbatelné množství uranu. Jaderná elektrárna o výkonu 1000 Mwe spotřebuje jen 35 tun paliva ročně, což je ve srovnání s těžbou zanedbatelné procento.
Nyní se přesuneme do oblasti, jejíž životní prostředí bylo těžbou uranu zasaženo nejvíc, do Stráže pod Ralskem a Hamru na Jezeře na Českolipsku. Právě zde bylo na počátku 60. let minulého století objeveno největší ložisko uranové rudy v celém Československu.
V Hamru se těžila uranová ruda od roku 1963, a sice klasickým hlubinným způsobem. Naproti tomu v sousední Stráži se v roce 1967 rozběhla experimentální chemická těžba. Bohužel, nezůstalo pouze u experimentu. Chemicky pomocí vysoce koncentrované kyseliny sírové se tu těžil uran až do roku 1996, a to s nedozírnými následky na životním prostředí.
Představte si, že byl do hloubky kolem dvou set metrů pod zemským povrchem vháněn prostřednictvím vrtů 99% roztok kyseliny sírové. Ta naleptávala porézní smolinec a vázala na sebe uran. Tento proces se nazýval loužení a výsledný roztok se dalšími těžebními vrty dostával na povrch, do takzvané chemické úpravny, kde z něho byl separován čistý uran.
Tato značně neekologická metoda byla ve světě praktikována jen velice zřídka. A těžební společnost ve Stráži pod Ralskem ještě ke všemu nedodržovala správné postupy, například používala příliš silný koncentrát kyseliny. Nehledě na to, že tamější ložiska pro tuto formu těžby vůbec nebyla vhodná.
Za téměř 30 let chemické těžby bylo do podzemí vpraveno 4,1 milionů tun kyseliny sírové, 320 tisíc tun kyseliny dusičné, 111 tisíc tun čpavku a 26 tisíc tun kyseliny fluorovodíkové. Šílené, co? A to způsobilo vysoce silnou kontaminaci 369 milionů krychlových metrů podzemních vod a znečištění širokého okolí, s nímž se potýkáme dodnes. Pro lepší představivost, množství kyseliny sírové by naplnilo nádrž o velikosti Slapské přehrady.
S likvidací ekologických škod a nedozírných následků těžby na životním prostředí se započalo ihned po jejím ukončení v roce 1996. Přesto dosud existuje velmi vysoké riziko kontaminace rozsáhlých podzemních zdrojů pitné vody pro obyvatele blízkého okolí, měst Mimoně, Doks a celé rekreační oblasti kolem Máchova jezera.
Dosud bylo odstraněno z podzemí více jak dva miliony tun radioaktivních látek a přes třicet milionů tun dalších nebezpečných chemikálií. Na povrchu ještě zůstává řada odkališť s radioaktivním rmutem o objemu více jak 50 milionů m³ a značné množství škodlivin v podzemí. Likvidace nebezpečných látek a očista okolí má probíhat minimálně do roku 2037 a kolik miliard ještě bude stát, si ani nedovedeme představit.
Zničený kus naší země, nedozírné škody na životním prostředí, dosud trvající nebezpečí kontaminace zdrojů pitné vody, desítky miliard korun doslova utopených v podzemí při sanaci…. A to vše vinou sílícího vlivu komunistů v Československu po II. světové válce, totalitního režimu a jaderného zbrojního šílenství v zemi, kde zítra znamená hůř než včera.
Těžba uranové rudy v naší republice byla ukončena 27. dubna 2017, kdy naposledy vyfárali horníci z dolu Rožná. Doufám, že už nikdy nikdo nebude drancovat naše přírodní bohatství a dožijeme se doby, kdy bude uran využíván pouze k mírovým účelům.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
Odstranění následků těžby uranu jde rychleji, kyseliny zmizí do roku 2037 - iDNES.cz https://share.google/4sSZRMCn06jyg7QAa
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/archiv/drahy-uran-221667
TÚU | DIAMO, státní podnik https://share.google/bQDWprB7GBNE6BuQG
Bilance za těžbu uranu na Českolipsku: stát zaplatí dalších 25 miliard - iDNES.cz https://share.google/bUT6XCrSbU8LKvGQh
Těžba uranu: největší ekologická zátěž v kraji - Českolipský deník https://share.google/Pnn8jaFZZuEHjok4X
EnviWeb.cz - zpravodajství o životním prostředí, profesní ekologie, odborné akce https://share.google/3DG37L1NtPQkf6I9X
